Ústavní soud · Nález

IV.ÚS 134/03

Sbírka: N 111/31 SbNU 11

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2003-08-26 · vyhověno · ECLI:CZ:US:2003:4.US.134.03

  1. NS 7 Tdo 1001/2002
  2. ÚS IV.ÚS 134/03
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud zrušil usnesení Nejvyššího soudu, protože to porušilo právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Soud uznal, že Nejvyšší soud měl uplatnit § 265h odst. 1 trestního řádu, nikoli § 265f odst. 2. Dovolání bylo podáno včas a bez náležitostí, což vyžaduje výzvu k jejich doplnění, ne odmítnutí. Soud zdůraznil, že zákon neumožňuje prodlužovat lhůtu pro doplnění dovolání neúměrně.

Rubrum

Nález Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 26. srpna 2003 sp. zn. IV. ÚS 134/03 ve věci ústavní stížnosti Ing. M. K., Csc., proti usnesení Nejvyššího soudu z 28. 11. 2002 sp. zn. 7 Tdo 1001/2002, jímž bylo odmítnuto stěžovatelovo dovolání. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2002 č. j. 7 Tdo 1001/2002-305 se zrušuje.

Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Nejvyššího soudu stěžovatel tvrdí, že tímto usnesením bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Zákonodárce totiž přímo v zákoně v § 265h odst. 1 kogentně stanovil způsob, jakým se má postupovat v případě, že dovolání neobsahuje náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 trestního řádu, když § 265f odst. 2 trestního řádu sleduje zcela jiný cíl. Z těchto, jakož i dalších důvodů domáhá se proto zrušení napadeného usnesení . Nejvyšší soud jako účastník řízení zopakoval ve svém vyjádření k ústavní stížnosti právní argumentaci, na základě níž rozhodl o dovolání stěžovatele. Dle názoru tohoto účastníka řízení nelze lhůtu k podání bezvadného dovolání neúměrně prodlužovat. Vedlejší účastník - Nejvyšší státní zastupitelství - se ve svém vyjádření ztotožnil s právními důvody Nejvyššího soudu a výslovně uvedl, že podle jeho názoru Nejvyšší soud svým postupem neporušil ústavně zaručená práva stěžovatele, konkrétně právo na to, aby bylo stanoveným způsobem projednáno jeho dovolání. Z obsahu spisu sp. zn. 1 T 96/2000 Okresního soudu v Rakovníku Ústavní soud zjistil, že dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Praze bylo stěžovateli doručeno dne 12. 7. 2002, jeho obhájci dne 11. 7. 2002. Podle § 265e odst. 1 trestního řádu dovolání se podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Tuto podmínku stěžovatel splnil, neboť dovolání obhájcem stěžovatele bylo podáno osobně dne 9. 9. 2002 bez uvedení důvodů. V projednávané věci byl tedy namístě postup podle § 265h odst. 1 trestního řádu, podle něhož nesplňuje-li dovolání nejvyššího státního zástupce nebo dovolání obviněného podané jeho obhájcem náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1, vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě 2 týdnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d) trestního řádu. Tuto procesní povinnost Okresní soud v Rakovníku splnil přípisem ze dne 30. 9. 2002, doručeným stěžovateli dne 23. 10. 2002 a jeho zástupci dne 22. 10. 2002. Zástupce stěžovatele na tuto výzvu reagoval dopisem z 1. 11. 2002 obsahujícím odůvodnění dovolání a podaným osobně dne 4. 11. 2002, tedy ve lhůtě uvedené, a to v souladu se zákonem, přípisem Okresního soudu v Rakovníku. Za tohoto stavu věci neměl tedy Nejvyšší soud aplikovat § 265f odst. 2 trestního řádu, podle něhož rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání, neboť citované ustanovení v projednávané věci, kdy bylo podáno, a to včas, jen tzv. bianco dovolání, nelze vůbec aplikovat. Tím, že právě z důvodu uvedeného v § 265f odst. 2 trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítl, porušil stěžovatelovo ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny, a proto pro rozpor s tímto článkem Ústavní soud ústavní stížnosti podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vyhověl a napadené usnesení podle § 82 odst. 3 písm. a) téhož zákona zrušil.

Dotčená ustanovení

Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) 141/1961 Sb.
Zákon o Ústavním soudu 182/1993 Sb.
Usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky 2/1993 Sb.

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (20)