IV.ÚS 1346/12
V PLATNOSTI- VS Praha 7 Cmo 72/2009-244
- NS 29 Cdo 3197/2010
- ÚS IV.ÚS 1346/12
Citované zákony (3)
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Mgr. E. H. O. B., zastoupeného Mgr. Pavlem Hynkem, advokátem, AK se sídlem v Praze 1, Národní 6, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2011 č. j. 29 Cdo 3197/2010-334 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2010 č. j. 7 Cmo 72/2009-244 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Návrhem doručeným elektronicky se zaručeným podpisem dne 13. 4. 2012 se Mgr. E. H. O. B. (dále též "navrhovatel" případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o zápis změn do obchodního rejstříku II. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Dne 28. 11. 208 Městský soud v Praze (dále jen "rejstříkový soud") k návrhu navrhovatele rozhodl o výmazu Ing. J. Č., členky představenstva a prezidentky v rozhodnutí specifikované obchodní komory, z obchodního rejstříku. Dne 1. 3. 2010 Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání dotčené obchodní komory rozhodnutí rejstříkového soudu změnil tak, že návrh na výmaz z obchodního rejstříku odmítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Konstatoval, že navrhovatel nebyl s ohledem na § 31 odst. 2 obch. zákoníku k podání daného návrhu aktivně legitimován. Dne 8. 12. 2011 Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") dovolání navrhovatele proti rozhodnutí odvolacího soudu odmítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II.); přípustné dovolání bylo odmítnuto podle § 243b odst. 5 a § 218 o. s. ř. jako bezpředmětné v důsledku okolností nastalých ještě před vydáním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. III. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno základní právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Názor odvolacího soudu o nedostatku jeho aktivní legitimace považoval za nesprávný; odvolací soud i soud dovolací s poukazem na "bezpředmětnost" návrhu se zcela vyhnuly rozhodování o věci samé. IV. Ústavní soud a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný z následujících důvodů. Stěžovatel se dovolával práva na soudní ochranu zakotveného v čl. 36 a násl. Listiny a tvrdil, že postupem obecných soudů mu byla odňata možnost domáhat se projednání svých námitek proti zápisu Ing. J. Č. do obchodního rejstříku; jinak řečeno, nesouhlasil s právním názorem odvolacího soudu, dle kterého nebyl osobou oprávněnou podat podle ustanovení § 31 odst. 2 obch. zákoníku návrh na výmaz zápisu jmenované z obchodního rejstříku. V obecnější rovině Ústavní soud uvádí, že právo na přístup k soudu (včetně cestou návrhu na výmaz zápisu v obchodním rejstříku)) není absolutní, ale může být (a zpravidla též - jako v případě stěžovatele - i bývá) předmětem různých omezení, mj. týkajících se i podmínek řízení. Tato omezení jsou z pohledu základních procesních práv dovolená a jsou důsledkem skutečnosti, že již svojí podstatou právo na přístup k soudu vyžaduje regulaci státem. Nicméně státem aplikovaná omezení nesmí zabránit nebo omezit přístup jednotlivce k soudu takovým způsobem nebo do takové míry, že by byla zasažena samotná podstata tohoto práva. Navíc musí sledovat legitimní cíl, a musí existovat rozumný vztah proporcionality mezi použitými prostředky a cílem, jehož má být dosaženo. V případě stěžovatele odvolací soud jeho návrh na výmaz zápisu z obchodního rejstříku posoudil jako návrh podaný osobu neoprávněnou. Ústavní soud je toho názoru, že stávající a v případě stěžovatele i aplikovaná zákonná úprava procesních podmínek pro podání návrhu na výmaz zápisu v obchodním rejstříku obsažená v ustanoveních § 31 a § 34 obch. zákoníku základní právo stěžovatele na přístup k soudu sice omezuje, nikoliv ovšem výše popsaným ústavně nedovoleným způsobem. Dospěly-li obecné soudy k závěru, že stěžovatel nebyl osobou k podání návrhu oprávněnou, a svá rozhodnutí řádně odůvodnily, nelze v tom spatřovat zásah do základních procesních práv stěžovatele. Stran poukazu stěžovatele na článek 36 odst. 1 Listiny je třeba vzít v úvahu, že toto ustanovení stanoví podmínku domáhat se svého práva "stanoveným postupem". V daném případě tímto "stanoveným postupem" nutno rozumět především postup upravený ve výše citovaných ustanoveních§ 31 a § 34 obch. zákoníku. Z výše vyložených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 18. června 2012 Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.