IV.ÚS 1353/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Kříže, zastoupeného JUDr. Pavlem Kiršnerem, LL.M., advokátem, sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2025 č. j. 22 Cdo 1736/2025-245, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. února 2025 č. j. 16 Co 157/2024-212 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. února 2024 č. j. 40 C 327/2022-142, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a Ing. Bedřicha Steinbauera, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Vedlejší účastník se žalobou podanou proti stěžovateli u Obvodního soudu pro Prahu 4 domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k rodinnému domu a pozemkům. Obvodní soud napadeným rozsudkem zrušil podílové spoluvlastnictví k domu a pozemkům (výrok I), nařídil prodej domu ve veřejné dražbě s tím, že 2/3 výtěžku připadnou vedlejšímu účastníkovi a 1/3 připadne stěžovateli (výrok II) a nařídil prodej pozemků ve veřejné dražbě s tím, že 5/12 výtěžku připadne vedlejšímu účastníkovi a 7/12 připadne stěžovateli (výrok III). Dále vyhověl žalobě v části, ve které se vedlejší účastník domáhal zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání pozemků (výrok IV), rozhodl o nákladech řízení (výroky V a VI), částečně řízení zastavil (výrok VII) a zamítl žalobu v části, ve které se vedlejší účastník domáhal zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání domu (výrok VIII). Obvodní soud uvedl, že rodinný dům rozdělit reálně nelze a vedlejší účastník nechce nemovité věci přikázat do svého vlastnictví. Stěžovatel zároveň nemá tolik finančních prostředků na to, aby byl schopen vyplatit vypořádací podíl vedlejšímu účastníkovi (stěžovatel je stižen řadou exekucí, jeho podíly jsou postiženy exekučními příkazy k prodeji nemovitosti a neprokázal, že by byl schopen sehnat částku 4,5 mil. Kč). Obvodní soud také vyhověl části žaloby, kterou se vedlejší účastník domáhal vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemků stěžovatelem, nevyhověl ale části týkající se bezdůvodného obohacení za užívání domu, protože ten je vzhledem ke svému havarijnímu stavu nepronajímatelný.

2. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil výroky I, II a III rozsudku obvodního soudu týkající se vypořádání spoluvlastnictví (výrok I) a zrušil výroky IV, V a VI týkající se bezdůvodného obohacení za užívání pozemků a nákladů řízení a v tomto rozsahu věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení (výrok II). Městský soud se ztotožnil s tím, že prodej nemovitostí ve veřejné dražbě je v této věci jediný možný způsob vypořádání spoluvlastnictví. Znalec při výslechu výslovně vyloučil svislé rozdělení stavby a horizontální rozdělení stavby vylučuje její špatný stav. Tento stav by spolu stěžovatel a vedlejší účastník museli řešit a financovat opravu, přičemž společná vůle situaci řešit chybí, tento postup tak není možný. Městský soud zrušil výrok týkající se bezdůvodného obohacení za užívání pozemků (a související nákladové výroky), neboť odůvodnění rozsudku obvodního soudu týkající se bezdůvodného obohacení za užívání pozemků bylo nedostatečné a nepřezkoumatelné.

3. Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl. Odvolací soud respektoval posloupnost způsobů vypořádání spoluvlastnictví a postupoval v souladu s judikaturou, dům nebylo možné rozdělit a nemovité věci nešlo ani přikázat. Úvahy odvolacího soudu nejsou nepřiměřené, stěžovatel a vedlejší účastník neměli společnou vůli ve spoluvlastnictví setrvat a ani řešit a financovat společné části domu (stěžovateli to neumožňuje finanční situace, vedlejší účastník na tom nemá zájem). Povinností civilních soudů nebylo prokazovat solventnost účastníků, svou solventnost mají prokázat sami účastníci. Vedlejší účastník nezneužil právo, stěžovatelem citovaná judikatura je nepřiléhavá.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že civilní soudy při vypořádání spoluvlastnictví postupovaly svévolně, nedostatečně zjistily skutkový stav, neproporcionálně schválily nejvíce intenzivní zásah do vlastnického práva. Neústavně též posoudily možnost rozdělení nemovitostí či jejich přikázání stěžovateli za přiměřenou náhradu, své závěry neodůvodnily a nerespektovaly pořadí jednotlivých způsobů vypořádání spoluvlastnictví. Nesouhlas vedlejšího účastníka s rozdělením věci není relevantní, společnou věc jednoznačně rozdělit lze. Civilní soudy též vůbec neprovedly dokazování ohledně solventnosti stěžovatele a omezily se pouze na konstatování exekucí vedených na jeho jméno. Tato otázka byla zásadní. Vedlejší účastník zneužil své právo a právní nástroje k jeho ochraně.

5. Ústavní soud není příslušný k rozhodování o výrocích IV, V a VI rozsudku obvodního soudu, neboť nemůže přezkoumávat výroky, které byly zrušeny či změněny. V části, kterou stěžovatel ústavní stížností napadá výrok VII a VIII rozsudku obvodního soudu je pak ústavní stížnost podána někým zjevně neoprávněným - tyto výroky nemohly nijak zasáhnout do stěžovatelových práv. Ve zbývající části je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

6. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů, neposuzuje proto ani výklad zákonů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen tehdy, pokud by jejich postup byl excesivní do té míry, že by překročil meze ústavnosti (srov. např. nález ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98). O takovou situaci však v této věci nejde. Stěžovatel jen opakuje argumenty, se kterými se civilní soudy již přesvědčivě vypořádaly.

7. Civilní soudy v souladu s ústavními požadavky vysvětlily, proč spoluvlastnictví nelze vypořádat jinak než prodejem ve veřejné dražbě, neboť jiný způsob vypořádání není možný. Ze znaleckého zkoumání vyplynulo, že jak pozemky, tak i rodinný dům jsou v katastrofálním stavu, který omezuje až znemožňuje jejich užívání. Soudní znalec výslovně vyloučil reálné vertikální rozdělení stavby. Nevyloučil sice, že by teoreticky mohlo být možné rozdělit stavbu na horizontální bytové jednotky, tuto možnost ale vylučuje špatný stavebnětechnický stav domu. Z domu totiž rostou stromy, rozpadá se, plesniví a zatéká do něj. Tento stav by stěžovatel a vedlejší účastník museli společně řešit a financovat opravu a společné části domu. Je zřejmé, že k tomu nemají společnou vůli, stěžovatel na to nemá finanční prostředky a vedlejší účastník nemovité věci nechce.

8. Nemovitosti proto nebylo možné ani přikázat do výlučného vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků. Vzhledem k množství exekucí na jméno stěžovatele a údajům z katastru nemovitostí (spoluvlastnické podíly stěžovatele k nemovitým věcem byly postiženy exekučními příkazy k prodeji nemovitosti) bylo zřejmé, že stěžovatel nemá finanční prostředky, zároveň v průběhu řízení neprokázal, že by byl dostatečně solventní. Civilní soudy proto nakonec přistoupily k veřejné dražbě. Podrobně též vysvětlily, proč vedlejší účastník své právo nezneužil. Vzhledem ke skutkovým okolnostem je logické, že vedlejší účastník nechtěl ve spoluvlastnictví setrvat a cena, za kterou svůj podíl nabyl, nebyla výrazně jiná (rozdíl činí 500 tis. Kč), než jaká měla být výše jeho vypořádacího podílu (srov. body 11 až 29 usnesení Nejvyššího soudu, body 6 až 8 rozsudku městského soudu a s. 2 až 4 rozsudku obvodního soudu). Na tom není nic neústavního, postup civilních soudů je i v souladu s judikaturou Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne 2. 2. 2005 sp. zn. II. ÚS 494/03).

9. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh dílem podaný někým zjevně neoprávněným, dílem jako návrh, k jehož projednání není příslušný, a dílem jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 1 písm. c) a d) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. června 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu