IV.ÚS 1392/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové, soudce Michala Bartoně a soudce Josefa Baxy (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Krejčího, zastoupeného JUDr. Veronikou Nemethovou, advokátkou, sídlem Senovážné náměstí 1464/6, Praha 1, proti postupu Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště Prachatice, ve vkladovém řízení sp. zn. V-542/2026-306, rozhodnutí o povolení vkladu vlastnického práva ze dne 19. března 2026 a jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v provedení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí bez vydání písemného vyhotovení rozhodnutí podle § 18 odst. 2 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a návrhem na zrušení § 18 odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), za účasti Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště Prachatice jako účastníka řízení a 1) JUDr. Jany Tvrdkové, soudní exekutorky, Exekutorský úřad Praha 4, sídlem Hornokrčská 651/27, Praha 4, 2) Jaroslava Horáčka, 3) Karla Landy, 4) Národní rozvojové banky, a.s., obchodní korporace, sídlem Přemyslovská 2845/43, Praha 3 a 5) Václava Kaupy, takto:

Výrok

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

I. Podstata věci

1. Stěžovatel ústavní stížností brojí přímo proti provedení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Ústavní soud v posuzované věci řešil, zda jsou splněny zákonné podmínky pro přípustnost ústavní stížnosti podle § 75 zákona o Ústavním soudu. Dospěl k závěru, že nikoliv.

II. Skutkové okolnosti věci

2. Dne 22. 10. 2025 soudní exekutorka JUDr. Jana Tvrdková [vedlejší účastnice 1)] vydala usnesení o příklepu. Rozhodla tak při vymáhání peněžité pohledávky 19 371 095,76 Kč v rámci exekuce vedené ve prospěch oprávněné banky [vedlejší účastnice 4)], a to prodejem nemovitých věcí ve spoluvlastnictví povinných - stěžovatele a vedlejších účastníků 2) a 3). Příklep se udělil vedlejšímu účastníkovi 5) jako vydražiteli za nejvyšší podání v částce 5 150 000 Kč (viz usnesení o příklepu sp. zn. 095 Ex 764/18-275 ze dne 22. 10. 2025).

3. Přípisem doručeným dne 20. 2. 2026 soudní exekutorka vyrozuměla Katastrální úřad pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Prachatice ("katastrální úřad") o tom, že usnesení o příklepu nabylo právní moci dne 10. 2. 2026. Podle § 14 odst. 2 zákona o katastru nemovitostí dala katastrálnímu úřadu podnět k zahájení vkladového řízení o zápisu vlastnického práva vydražitele na příslušný list vlastnictví (viz vyrozumění č. j. 095 Ex 764/18?328 ze dne 19. 2. 2026).

4. Přípisem vydaným dne 23. 2. 2026 katastrální úřad stěžovateli oznámil, že dne 20. 2. 2026 bylo zahájeno řízení o povolení vkladu týkající se nemovitostí stěžovatele s tím, že stěžovatel má podle § 36 odst. 3 správního řádu možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí a vyjádřit své stanovisko, a to do 2. 3. 2026 (viz přípis katastrálního úřadu sp. zn. V-542/2026-306 ze dne 23. 2. 2026).

5. Dne 19. 3. 2026 katastrální úřad rozhodl o povolení vkladu, které nabylo právní moci záznamem ve spisu téhož dne podle § 18 odst. 2 zákona o katastru nemovitostí (viz sdělení katastrálního úřadu č. j. PU-367/2026-306 ze dne 6. 5. 2026).

III. Argumentace stěžovatele

6. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že katastrální úřad rozhodnutím o povolení vkladu ze dne 19. 3. 2026, respektive postupem ve vkladovém řízení sp. zn. V-542/2026-306 porušil základní práva stěžovatele zaručená v čl. 11, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a dále zrušení § 18 odst. 4 zákona o katastru nemovitostí.

7. Podstatu porušení základních práv stěžovatel spatřuje ve dvojím: Zaprvé, katastrální úřad dne 19. 3. 2026 provedl vklad vlastnického práva, aniž stěžovateli poskytl efektivní možnost realizovat jeho procesní práva podle § 36 odst. 3 správního řádu. Přestože byl stěžovatel přípisem ze dne 23. 2. 2026 formálně vyrozuměn o možnosti seznámit se s podklady rozhodnutí, lhůta byla nastavena takovým způsobem, že v době doručení přípisu dne 9. 3. 2026 již fakticky uplynula, a stěžovatel tak neměl reálnou možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, ani uplatnit příslušnou procesní obranu. Katastrální úřad nadto před rozhodnutím o povolení vkladu nerozhodl ani o jednom z návrhů na přerušení řízení (ze dne 11. 3. 2026 a dne 19. 3. 2026).

8. Zadruhé, katastrální úřad použil jako podklad pro povolení vkladu exekuční usnesení o příklepu ze dne 22. 10. 2025, které nebylo stěžovateli řádně doručeno, a stěžovatel proto neměl možnost seznámit se s jeho obsahem ani využít odpovídající procesní prostředky ochrany. Navzdory tomu katastrální úřad z tohoto rozhodnutí vycházel jako z listiny způsobilé založit konstitutivní změnu vlastnického práva. Podkladová vkladová listina navíc vykazuje vnitřní rozpory, zejména pokud jde o okamžik přechodu vlastnického práva, právní účinky exekučního usnesení a určitost převáděného vlastnického práva.

9. Stěžovatel rovněž namítá protiústavnost soudní výluky zakotvené v § 18 odst. 4 zákona o katastru nemovitostí s tím, že vytváří neodůvodněnou asymetrii v procesní ochraně účastníků vkladového řízení. Intenzita zásahu do vlastnického práva v podobě povolení vkladu je zpravidla vyšší, než u zamítnutí provedení vkladu, neboť povolení má konstitutivní účinky erga omnes. Následné prostředky ochrany přitom nejsou efektivní.

10. Stěžovatel uvádí, že souběžně s ústavní stížností využil dostupné procesní prostředky ochrany, a to žalobu podle části páté občanského soudního řádu. Má ovšem za to, že v jeho případě jsou splněny zákonné předpoklady pro výjimku ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti ve smyslu § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu: Vklad vlastnického práva má povahu konstitutivního aktu s účinky erga omnes; okamžitě mění stav ve veřejném seznamu a zakládá domněnku správnosti zápisu (materiální publicita). Následná žaloba podle části páté o. s. ř. proto poskytuje jen zpětnou (ex post) ochranu, která nezabrání "zafixování" zápisu, neeliminuje účinky vůči třetím osobám v dobré víře a nemusí vést k plné restituci původního stavu. Ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele, neboť zpochybňuje výklad rozsahu přezkumu katastrálních orgánů (formální vs. materiální přezkum), limity ochrany ve vkladovém řízení a procesní garance účastníků při rozhodování s konstitutivními účinky - jde tedy o systémovou otázku.

IV. Procesní předpoklady řízení o ústavní stížnosti

11. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je založena na principu její subsidiarity k jiným zákonným procesním prostředkům. K jejímu věcnému projednání proto může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel dostupné prostředky k ochraně svých práv efektivně vyčerpal. Takovými procesními prostředky jsou přitom nejen prostředky opravné v konkrétním řízení, ale také všechny ty, které jsou způsobilé ochranu práva v příslušných řízeních přivodit.

12. Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že ústavní stížnost směřující přímo proti rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva je zásadně nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (viz kupříkladu usnesení sp. zn. IV. ÚS 856/20 ze dne 25. 6. 2020; usnesení sp. zn. III. ÚS 3357/17 ze dne 28. 11. 2017; či usnesení sp. zn. I. ÚS 4723/12 ze dne 14. 1. 2013).

13. Rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu představuje rozhodnutí orgánu veřejné moci, u kterého zákonodárce vyloučil jeho soudní přezkum obecnými soudy. Podle § 18 odst. 4 zákona o katastru nemovitostí není proti rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, přípustný žádný opravný prostředek, přezkumné řízení, obnova řízení ani žaloba podle části páté občanského soudního řádu. Uvedená soudní výluka bývá odůvodňována zejména tím, že katastrální úřad ve vkladovém řízení zkoumá předložené listiny pouze z hlediska jejich formálních a zákonem striktně vymezených náležitostí, a nedisponuje tak pravomocí ani procesními nástroji k tomu, aby věcně rozhodoval soukromoprávní spory o vlastnické právo [usnesení sp. zn. IV. ÚS 792/26 ze dne 22. 4. 2026, bod 7; srov. nález sp. zn. II. ÚS 3151/09 ze dne 15. 4. 2010 (N 87/57 SbNU 147)].

14. Zásadní nepřípustnost ústavních stížností směřujících proti povolení vkladu vlastnického práva je přitom založena na východisku, že k ochraně ústavně zaručených majetkových práv poskytuje právní řád stěžovatelům další procesní prostředky v rovině práva občanského. Takovým prostředkem nápravy je obecně podání žaloby na určení vlastnického práva podle § 80 občanského soudního řádu k věcně a místně příslušnému civilnímu soudu, který může za splnění zákonných podmínek autoritativně rozhodnout eventuální spor o vlastnictví (viz usnesení sp. zn. II. ÚS 516/24 ze dne 15. 3. 2024, bod 12). K bezprostřednímu zajištění ochrany před dalším převodem nemovité věci na třetí osoby a k ochraně principu materiální publicity pak paralelně slouží institut poznámky spornosti zápisu (usnesení sp. zn. IV. ÚS 792/26, bod 8).

15. Ústavní soud nicméně nepřehlédl specifika projednávané věci stěžovatele, ve které byl vklad do katastru nemovitostí proveden nikoliv na základě smlouvy, ale na základě jiného právního titulu - usnesení o příklepu soudního exekutora. V případě nabytí vlastnictví na základě příklepu v dražbě jde totiž o originární způsob nabytí vlastnického práva ze strany vydražitele, při kterém je vlastnictví předchůdce (povinného) nerozhodné; tento způsob nabytí se tradičně označuje jako privilegovaný. Pro nabytí vlastnictví je zde rozhodující jen to, že usnesení o příklepu nabylo právní moci a že vydražitel zaplatil nejvyšší podání; předchozí vady řízení nejsou pro nabytí vlastnictví významné (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1192/2024 ze dne 20. 11. 2024, bod 12). Případnou nezákonnost postupu soudního exekutora předcházejícího udělení samotného příklepu lze relevantně napadat toliko v rámci přezkumu rozhodnutí o příklepu v exekučním řízení, ať již cestou řádného či mimořádného opravného prostředku (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1943/2016 ze dne 22. 3. 2017).

16. Pokud tedy stěžovatel namítá, že katastrální úřad postupoval protiústavně, když vklad vlastnického práva provedl na základě řádně nedoručeného, vnitřně rozporuplného a nezákonného usnesení o příklepu, svědčí (či svědčil) mu k ochraně jeho práv efektivní procesní prostředek primárně přímo v rámci exekučního řízení, a to odvolání proti usnesení o příklepu podle § 336k občanského soudního řádu. Výše zmíněná judikatura Nejvyššího soudu pak nevylučuje ani uplatnění určovací žaloby podle § 80 občanského soudního řádu v případě, že usnesení o příklepu vůbec nenabylo právní moci.

17. Úlohou Ústavního soudu není domýšlet za stěžovatele, jakou konkrétní procesní strategii má k ochraně svých základních práv zvolit. Z výše uvedeného nicméně vyplývá, že procesní prostředky minimálně v exekučním řízení má (či měl). Stěžovatel v návrhu nadto sám uvádí, že souběžně s ústavní stížností uplatnil další procesní kroky - podal žalobu podle části páté občanského soudního řádu; Ústavní soud dále z veřejně dostupného zdroje zjistil, že dne 14. 5. 2026 bylo ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 36 EXE 2090/2018 podáno dovolání (Ústavní soud v této fázi přitom efektivnost uplatněných procesních prostředků nehodnotí).

18. Je konečně zřejmé, že ve věci nejsou naplněny zákonné podmínky pro uplatnění výjimky ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti ve smyslu § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel ve skutečnosti uplatňuje toliko individuální námitky ohledně procesního postupu katastrálního úřadu, ve kterých Ústavní soud podstatný přesah neshledal. Výjimka podle § 75 odst. 2 písm. b) pak předpokládá značné průtahy v řízení o již podaném opravném prostředku, což však stěžovatel ani netvrdí.

V. Závěr

19. Na základě výše uvedených závěrů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

20. Návrh na zrušení § 18 odst. 4 zákona o katastru nemovitostí je akcesorické povahy, a proto sdílí osud ústavní stížnosti [§ 43 odst. 2 písm. b) tamtéž].

21. Jelikož Ústavní soud posoudil ústavní stížnost bezodkladně, nerozhodoval samostatně o návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. června 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu