IV.ÚS 144/02
V PLATNOSTI- OS Cheb 11 C 303/98-80
- KS Plzeň 13 Co 685/2001-99
- ÚS IV.ÚS 144/02
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky. Rozsudek krajského soudu byl zrušen dovolacím soudem, což vedlo k opakování řízení. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je stížnost nepřípustná, pokud není výsledkem vyčerpání všech prostředků. Ústavní stížnost proto nebyla přijata jako základ pro rozhodnutí.
Rubrum
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti P., a.s., zastoupené JUDr. P. B., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 11. 2001, čj. 13 Co 685/2001-99 a rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 21. 6. 2001, čj. 11 C 303/98-80, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení a F. M., zastoupeného JUDr. L.Č., advokátem, jako vedlejšího účastníka, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 6. 3. 2002 se P., a.s. (dále jen "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 11. 2001, čj. 13 Co 685/2001-99 a rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 21. 6. 2001, čj. 11 C 303/98-80. Krajský soud v Plzni, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti vyjádřil přesvědčení, že postupem obecných soudů nebylo odňato stěžovatelce právo na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), ani čl. 3 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"), a navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost jako nedůvodnou odmítl. F. M., jako vedlejší účastník, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že ústavní stížnost neobsahuje podrobnější ústavněprávní argumentaci. Stěžovatelka pouze opakuje tvrzení, která již uplatnila v řízení před obecnými soudy. Navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost zcela zamítl. V souvislosti s vyžádáním spisu Okresního soudu v Chebu, sp. zn. 11 C 303/98, jmenovaný soud dopisem ze dne 26. 3. 2002 Ústavnímu soudu sdělil, že ve věci podala stěžovatelka (žalovaná) dovolání. Z toho důvodu Ústavní soud dopisem ze dne 12. 4. 2002 právnímu zástupci stěžovatelky sdělil, že o ústavní stížnosti rozhodne poté, co obdrží kopii rozhodnutí dovolacího soudu. Obdobně informoval i právního zástupce vedlejšího účastníka, a to dopisem ze dne 14. 5. 2002. Dne 4. 6. 2003 obdržel Ústavní soud kopii rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2003, čj. 21 Cdo 1755/2002-131. Tímto rozsudkem dovolací soud zrušil ústavní stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 11. 2001, čj. 13 Co 685/2001-99, a věc vrátil Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. V důsledku těchto skutečností nastal stav, kdy věc stěžovatelky bude znovu projednávána odvolacím soudem. Stěžovatelka tudíž nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Ústavní stížnost se tak stala nepřípustnou ve smyslu ust. § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to s ohledem na výsledek dovolacího řízení.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 17. června 2003 JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj