IV.ÚS 146/02
V PLATNOSTI- KS Plzeň 10 Co 985/2001
- ÚS IV.ÚS 146/02
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože rozhodnutí nižších soudů o zamítnutí osvobození od soudních poplatků nebyla porušením ústavních práv. Stěžovatel, který vykonává advokátní činnost, neměl podmínky pro osvobození podle § 138 odst. 1 o. s. ř. Výkon advokátní činnosti a příjem starobního důchodu vylučovaly nárok na osvobození. Soud se opřel o čl. 36 Listiny a čl. 6 Úmluvy o lidských právech.
Rubrum
IV. ÚS 146/02 Ústavní soud rozhodl dne 23. dubna 2002 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti JUDr. B. G., CSc., zastoupeného JUDr. V. J., advokátem, proti usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 28. 11. 2001, čj. 14 C 300/99-85, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 1. 2002, čj. 10 Co 985/2001-92, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným usnesením obecných soudů, jimiž mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, stěžovatel uvádí, že tato rozhodnutí jsou v rozporu s čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a s čl. 36 Listiny základních práv a svobod. To proto, že brání stěžovateli přístup k soudu v situaci, kdy nemá finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku, když nemá žádné příjmy z výkonu advokacie a je po dvojí operaci srdce, kdy je závislý na koupi drahých léků. Z těchto důvodů domáhá se proto zrušení napadených usnesení. Z obsahu spisu 14 C 300/99 Okresního soudu Plzeň - město Ústavní soud zjistil, že již citovaným usnesením tohoto soudu nebylo stěžovateli přiznáno osvobození od placení soudních poplatků s odůvodněním, že stěžovateli nebyl pozastaven výkon advokacie a je mu vyplácen starobní důchod ve výši 8 210,-- Kč. K odvolání stěžovatele proti tomuto usnesení rozhodl Krajský soud v Plzni napadeným usnesením tak, že uvedené usnesení potvrdil, když poukázal navíc na to, že stěžovatel ničím nedoložil svá další tvrzení o zdravotním stavu a nutnosti vynakládat na léky 5 886,-- Kč, aniž by uvedl za jaké období. K dovolání stěžovatele rozhodl Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 11. 3. 2002, čj. 33 Odo 130/2002-97, tak, že toto dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl. Také Ústavnímu soudu je známo z jeho vlastní činnosti, že stěžovatel vykonává advokátní činnost, a to v rozsahu, který, i pokud jde o tuto činnost před Ústavním soudem, lze považovat za značný. I kdyby tedy obstálo stěžovatelovo tvrzení o jeho špatném zdravotním stavu a nutnosti vynakládati větší částky na úhradu léků, nemohlo by ani posléze uvedené vzhledem k faktu výkonu advokátní činnosti nijak zpochybniti správnost závěrů obecných soudů, že stěžovatel nesplňuje podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. Je-li tedy evidentní, že v daném případě nedošlo k porušení žádného ze stěžovatelových ústavně zaručených práv, nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 23. dubna 2002 JUDr. Eva Zarembová předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.