IV.ÚS 1467/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky B. I., zastoupené Mgr. Daliborem Šamanem, advokátem, sídlem Fibichova 218, Mělník, proti výroku I rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2026 č. j. 32 Co 180/2025-312, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a L. K., a nezletilých S. K. a S. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Podstatou této věci je změna úpravy péče o nezletilé děti (desetiletého syna a bezmála sedmileté dcery) v návaznosti na účinnost novely občanského zákoníku a vymezení rozsahu péče každého z rodičů. Po rozpadu vztahu se otec odstěhoval ze společného domu do místa, odkud pochází, vzdáleného zhruba 400 km. Na základě dohody rodičů schválené soudem dne 13. 3. 2023 byly děti svěřeny do péče matky a styk otce s dětmi upraven na každý lichý kalendářní týden od čtvrtka 13 hodin do neděle 17 hodin. Otec děti vyzvedával a předával v bydlišti matky. Postupem času se mezi rodiči zhoršila komunikace a objevily se konflikty. Oba poté podali návrhy na změnu dosavadní úpravy poměrů k dětem. Matka požadovala, aby soud uložil otci povinnost zajistit v liché pátky docházku dětí do školy; později primárně navrhovala zúžení styku od pátku do neděle. Otec se domáhal změny formy péče (z výlučné na nerovnoměrnou střídavou), jejího rozšíření v lichém týdnu od středy do neděle a zavedení pravidelných distančních videohovorů s dětmi.

2. Okresní soud v Mělníku v rozsudku ze dne 6. 5. 2025 neshledal důvody pro změnu péče, neboť oproti předchozí dohodě nedošlo k žádné podstatné změně poměrů a rodiče nebyli s to komunikovat tak, aby konfliktem nezatěžovali děti. Také styk otce ponechal v původním rozsahu, který dětem vyhovoval. Aby předešel dalším napjatým situacím, změnil místo předávání dětí primárně na školské zařízení. Soud se rovněž zabýval otázkou, zda by se rodiče neměli při dopravě dětí střídat. Dospěl však k závěru, že to byl otec, kdo se odstěhoval do značné vzdálenosti od dosavadního bydliště dětí, proto není namístě, aby tuto povinnost nesli oba rodiče. Dále soud upravil prázdninový režim a vyhověl návrhu otce na realizaci videohovorů s dětmi ve stanovených dnech a časech. Naopak zamítl návrh matky na uložení povinnosti otci zajistit v liché pátky docházku dítěte do školy. Ani jeden z rodičů netvrdil, že by páteční absence měla negativní dopad na studijní výsledky a nemohla být ani příčinou obtíží se socializací v kolektivu.

3. Krajský soud v Praze v napadeném rozsudku zohlednil novelu občanského zákoníku, která opustila dosavadní formy péče, a rozhodl, že oba rodiče jsou povinni i oprávněni o děti pečovat. Poukázal na některé postoje a jednání matky, z nichž je patrná snaha omezovat podíl otce na péči. Rozsah péče rodičů nastavil způsobem, který kopíruje dosavadní režim. Krajský soud zohlednil, že oba rodiče jsou schopni zajistit řádnou péči a že děti mají s oběma rodiči bezproblémový vztah. Tento závěr opřel také o záznam pohovoru s dětmi ze dne 17. 10. 2025 v organizaci Čtyřlístek dětem z. s., kterým doplnil dokazování a jehož obsah podrobně zhodnotil. Přihlédl také k velké vzdálenosti bydlišť rodičů a k tomu, že děti chodí v bydlišti matky do školy. Ztotožnil se však s tím, že jednodenní absence ve škole každý lichý pátek nepřináší dětem závažné obtíže. Otec řádně zajišťuje domácí přípravu a úprava učebního plánu byla oběma dětem povolena rozhodnutím ředitele školy. Soud nepřisvědčil ani námitce matky, že s ohledem na diagnózu Aspergerova syndromu potřebuje syn pravidelnost; podle soudu jde o zavedený režim, na který je syn zvyklý. Soud znovu upravil také distanční kontakty s otcem, prázdninovou péči a předávání v místě bydliště matky či ve škole. Současně nově rozhodl o výživném.

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že značná vzdálenost otcova bydliště, kterou otec sám vytvořil, nepřiměřeně zasahuje do zájmů dětí. Děti jsou nuceny přizpůsobovat se péči otce za cenu narušení sociálních vazeb (zejména s polorodou sestrou), školní docházky a zájmových aktivit. Domácí příprava nemůže nahradit výuku ve školním kolektivu a nastavený režim dětem neumožňuje se pravidelně účastnit kroužků ani víkendových závodů. U syna je situace o to citlivější, že jeho diagnóza vyžaduje stabilní režim. Přesto krajský soud částečně vyhověl požadavku otce na rozšíření péče již od čtvrtka. Nepřihlédl ani k názoru dětí, ačkoli z dokazování plyne, že mají k otci ambivalentní vztah. Otec s dětmi podle ní jedná direktivně, využívá manipulaci a psychický nátlak. Se stěžovatelkou naopak jednají otevřeně a s důvěrou. Vynucování otcových představ bez ohledu na rozpoložení dětí v nich vyvolává frustraci. Starší syn dlouhodobě uvádí, že za dostačující považuje styk jednou za čtrnáct dní. Stěžovatelka namítá také porušení zásady kontradiktornosti řízení. Krajský soud změnil režim péče o hlavních prázdninách na základě modifikovaného návrhu otce, se kterým nebyla seznámena. Její výhrady dále směřují také k rozsahu dokazování a k nerespektování přání dětí ohledně péče během vánočních a velikonočních svátků. Krajský soud upřednostnil formální paritu péče před emocionálními potřebami dětí, a spojil sváteční období s nuceným pobytem v prostředí, kde si nepřejí trávit čas.

5. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodnutí obecných soudů v rodinněprávních věcech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení i opatrovníkem - mohou nejlépe posoudit skutkové okolnosti věci a nejlepší zájem dítěte jako prioritní hledisko. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat zjištěný skutkový stav ani určovat konkrétní podobu péče (srov. např. nález ze dne 29. 1. 2025 sp. zn. IV. ÚS 2278/24, bod 32). Zasahuje proto pouze výjimečně, vybočí-li soudy ve svých rozhodnutích z mezí ústavnosti. V této věci k takovému excesu nedošlo.

6. Stěžovatelčiny námitky v podstatě směřují k přehodnocení skutkových okolností, které soudy dostatečně zjistily a vyhodnotily. Úkolem soudů bylo vážit všechny oprávněné zájmy a usilovat o takové uspořádání péče, které odpovídá nejlepšímu zájmu dětí. Je nepochybné, že vzdálenost bydliště otce představuje pro děti omezení, a to nejen v delším cestování, ale i dalších důsledků popisovaných v ústavní stížnosti. To však bylo třeba poměřit s právem dětí na rovnocennou péči obou rodičů a právem každého z rodičů podílet se na jejich výchově a péči o dítě (čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod). Omezení, na které stěžovatelka poukazuje, tedy sledují legitimní cíl spočívající v rozvíjení vztahu s druhým rodičem.

7. Krajský soud zohlednil, že se bydliště otce nachází ve značné vzdálenosti od bydliště matky, kde děti navštěvují školu a věnují se zájmovým aktivitám. Zabýval se proto otázkou, zda dojíždění a pobyty u otce nepředstavují pro děti nepřiměřenou zátěž z hlediska sociálních vazeb, školních povinností, volnočasových aktivit a dalších osobních potřeb (srov. bod 48 rozsudku krajského soudu). Vyšel také z vyjádření dětí v řízení před okresním soudem, doplněných o aktuální pohovory uskutečněné v řízení odvolacím. Nelze tedy souhlasit s tvrzením, že by názor dětí pominul; naopak se jím v rozsudku podrobně zabýval (body 35 násl. rozsudku). Ani při úpravě péče během svátků názor dětí nepřehlédl. Z dokazování však vyplynulo, že matka děti na tento typ otázek předem připravila, a jejich přání proto krajský soud nepřiznal rozhodující význam (bod 45 rozsudku). Za těchto okolností nebylo nepřiměřené, pokud soudy během svátků neupřednostnily péči matky, zejména s ohledem na skutečnost, že rozsah péče obou rodičů je v průběhu roku výrazně nerovnoměrný. Obdobné úvahy se uplatí i ve vztahu k úpravě distančních kontaktů s otcem.

8. Z ničeho nevyplývá, že by děti byly nastaveným režimem péče vystaveny nadměrné psychické zátěži nebo neúměrně omezeny ve svých potřebách. Naopak z celkového kontextu jejich vyjádření i dalších důkazů (zpráv ze školských zařízení atd.) provedených v řízení před obecnými soudy je zřejmé, že jim delší cestování nevadí a pobyty u otce vnímají pozitivně. Stěžovatelka v ústavní stížnosti přehlíží podrobná zjištění obecných soudů, s nimiž nijak nepolemizuje a vychází jen z vlastní verze skutkového děje.

9. Konečně Ústavní soud nepřisvědčil ani námitce porušení zásady kontradiktornosti řízení. Z napadeného rozsudku plyne, že sama stěžovatelka v průběhu odvolacího řízení poukazovala na nepraktičnost formulace úpravy styku o hlavních prázdninách (srov. bod 12 rozsudku krajského soudu). Krajský soud na tuto výhradu reagoval tím, že prázdninovou péči přesněji vymezil konkrétními daty, ve své podstatě však rozložení prázdninové péče zachoval. Tvrzení stěžovatelky, že krajský soud změnil režim péče bez toho, aniž se mohla vyjádřit, proto neobstojí.

10. Ústavní soud tedy na rozložení péče v rozhodnutí krajského soudu nenašel nic neústavního. Nelze přehlédnout, že navzdory tvrzení stěžovatelky rozsah péče otce zůstal i po vydání napadeného rozhodnutí v zásadě nezměněn a odpovídá dlouhodobě fungujícímu uspořádání péče mezi rodiči, na kterém se dohodli již po rozpadu vztahu.

11. Byť stěžovatelka formálně napadá rozhodnutí krajského soudu v celém rozsahu výroku I, její argumentace směřuje výlučně proti výrokům o péči; Ústavní soud se proto již dále nezabýval otázkou vyživovací povinnosti rodičů.

12. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13.srpna 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu