IV.ÚS 1498/07
V PLATNOSTI- KS Ústí 17 Co 381/2006-26
- ÚS IV.ÚS 1498/07
Citované zákony (1)
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 6. srpna 2007 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti VALATRANS, a.s., se sídlem ve Vsetíně, Horní Jasénka 229, zastoupené Jiřím Drápalem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí 5/12, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 2. 2007, čj. 17 Co 381/2006-26, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 14. 6. 2007 se VALATRANS, a.s., se sídlem ve Vsetíně (dále též "stěžovatelka" nebo "žalobkyně") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené usnesení vydané odvolacím soudem v řízení o zaplacení 10 234,- Kč. II. Z napadeného usnesení odvolacího soudu ze dne 19. 10. 2006 vyplývají následující skutečnosti. Okresní soud v Teplicích v právní věci žalobkyně proti žalované M. K. usnesením ze dne 26. 10. 2006 zrušil platební rozkaz ze dne 24. 10. 2006, zastavil ve věci řízení a rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Proti náhradově nákladovému výroku podala žalobkyně odvolání. Měla za to, že okresní soud nesprávně posoudil důvodnost žaloby ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř. Navrhla, aby odvolací soud změnil napadený výrok a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Krajský soud v Ústí nad Labem stěžovaným usnesením usnesení okresního soudu ze dne 26. 10. 2006 v napadené části potvrdil. Ze spisu zjistil, že řízení bylo zahájeno dne 20. 10. 2006, kdy byla žaloba doručena okresnímu soudu. Dle kopie výpisu z účtu žalobkyně byla žalovaná částka 10 234,- Kč připsána na účet žalobkyně dne 19. 10. 2006. Důvodnost žaloby ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř. posoudil procesně, přičemž rozhodujícím hlediskem pro posouzení důvodnosti žaloby byl den zahájení řízení. To bylo v daném sporu zahájeno dne 20. 10. 2006; sporná částka byla uhrazena dne 19. 10. 2006, tedy před zahájením řízení. Žaloba proto nebyla ke dni zahájení řízení důvodná. III. Stěžovatelka v odůvodnění ústavní stížnosti tvrdila, že krajský soud interpretoval ustanovení o nákladech řízení ryze formalisticky, čímž porušil základní právo na spravedlivý proces a rovnost dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Žaloba byla podána k poštovní přepravě dne 18. 10. 2006 z toho důvodu, že sjednaný termín splatnosti (29. 8. 2006) nebyl dodržen; k úhradě faktury totiž došlo až 19. 10. 2006, tj. den následující po odeslání žaloby. Názor odvolacího soudu, že pro posouzení důvodnosti žaloby ve smyslu § 146 odst. 2 o.s.ř. byl rozhodující den zahájení řízení, považovala za nesprávný. IV. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout z následujících důvodů. Stěžovatelka se dovolávala práva na spravedlivý proces zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny, jehož relevantní ustanovení zní: "Každý se může stanoveným postupem domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.". Ačkoliv se žádné z ustanovení Listiny o nákladech civilního řízení, resp. o jejich náhradě, výslovně nezmiňuje, připomíná Ústavní soud úvodem, že principy spravedlivého procesu zakotvené v čl. 36 a násl. Listiny a též i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") lze aplikovat i na rozhodování o nákladech řízení za předpokladu, že tyto náklady vznikly v průběhu rozhodování sporu týkajícího se občanských práv nebo závazků (viz např. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Bauman proti Rakousku, 2004, odst. 48 a násl.; stížnost č. 76809/01). Současně však je třeba mít na zřeteli, že pokud jde o posouzení podmínek přiznání náhrady či konkrétní výši náhrady, není úkolem Ústavního soudu jednat jako odvolací soud nebo jako soud třetí instance ve vztahu k rozhodnutím přijatým obecnými soudy. Je úlohou obecných soudů interpretovat a aplikovat relevantní pravidla procesní a hmotněprávní povahy. Ústavní soud je ovšem oprávněn posoudit, zda rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení a postup mu předcházející vyhovují obecnému požadavku spravedlivosti obsaženému v článku 36 a násl. Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Ústavní soud se otázkou nákladů řízení zabýval v řadě svých rozhodnutí [srov. např. nález IV. ÚS 310/05, Sb.n.u., sv. 38, str. 443 (446)], v nichž uvedl, že rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku, a proto i na tuto část dopadají postuláty spravedlivého procesu. V daném případě stěžovatelka nesouhlasila s právním názorem obecných soudů, dle nichž referenčním kritériem pro posouzení důvodnosti návrhu ve smyslu § 146 odst. 2 o.s.ř. byl den zahájení řízení. Stěžovatelka tedy nesouhlasila s právním posouzením podmínek náhrady nákladů řízení obecnými soudy. Jak bylo již výše naznačeno, Ústavní soud není povolán přezkoumávat, zda obecné soudy ze zjištěných skutečností vyvodily nesprávné právní závěry - s výjimkou případů, což ale projednávaná věc není, kdy dospěje k závěru, že takové omyly mohly porušit ústavně zaručená práva či svobody [srov. např. nález III. ÚS 31/97, Sb.n.u., sv. 8, str. 149 (161)]. Tomu odpovídá i dosavadní judikatura Ústavního soudu, podle níž není jeho úkolem nahrazovat hodnocení obecných soudů, tj. skutkové a právní posouzení věci, svým vlastním [nález III.ÚS 23/93, Sb.n.u., sv.1, str. 41 (45-46)]. Úkolem Ústavního soudu je posoudit, zda řízení nazírané jako celek, včetně způsobu, jakým byly provedeny důkazy, bylo spravedlivé. Dle přesvědčení Ústavního soudu obecné soudy postupovaly v souladu s ústavními principy spravedlivého procesu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. čl. 36 a násl. Listiny. Rozhodnutí obou obecných soudů pak v dostatečné míře uvádějí důvody, na nichž jsou založena. Vztáhnuv shora uvedené obecné principy na projednávaný případ dospěl Ústavní soud k závěru, že postup odvolacího soudu vedoucí k vydání napadeného rozhodnutí nelze označit za svévolný, nepřiměřený či jinak se spravedlnosti příčící. Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 6. srpna 2007 Miloslav Výborný, v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.