IV.ÚS 1524/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Marka Picherta, zastoupeného Mgr. Michalem Nerudou, advokátem, sídlem náměstí Čs. legií 500, Pardubice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2026 sp. zn. 21 Cdo 874/2025, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. října 2024 č. j. 23 Co 275/2024-943 a usnesením JUDr. Dalimila Miky, LL.M., soudního exekutora, Exekutorský úřad Klatovy, ze dne 10. července 2024 č. j. 120 EX 31683/14-826, č. j. 120 EX 31683/14-828 a č. j. 120 EX 31683/14-830, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a JUDr. Dalimila Miky, LL.M., soudního exekutora, Exekutorský úřad Klatovy, jako účastníků řízení, a obchodních společností Raiffeisenbank a.s., sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4 - Nusle, a MAXELL Reality s.r.o., sídlem Štrossova 510, Pardubice, a Ing. Daniela Škaryda, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Proti stěžovateli jakožto povinnému je vedeno exekuční řízení. Obligačním dlužníkem vymáhané pohledávky byl Mgr. Jaroslav Trampota. K zajištění pohledávky sloužily jako zástava tři bytové jednotky na základě zástavní smlouvy uzavřené v roce 2008 mezi panem Trampotou a společností Sagina a. s. jakožto zástavcem. Tato společnost zároveň panu Trampotovi bytové jednotky prodala, ten je později v roce 2011 prodal stěžovateli.

2. V exekučním řízení byla na 10. 7. 2024 nařízena exekuční dražba - prodej těchto tří bytových jednotek. Stěžovatel podal 7. 7. 2024 návrh na odklad exekuce, ten Okresní soud v Pardubicích 9. 7. 2024 zamítl usnesením, proti kterému se stěžovatel 10. 7. 2024 ještě před konáním dražby odvolal. Dražba proběhla a exekutor napadenými usneseními udělil druhému a třetímu vedlejšímu účastníkovi příklep.

3. Proti usnesením o příklepu se stěžovatel odvolal. Namítal, že dražba neměla proběhnout, protože dokud není pravomocně rozhodnuto o návrhu na odklad exekuce, exekuce se neprovádí. Podle stěžovatele jsou dány důvody pro zastavení exekuce. Zástavní smlouva uzavřená mezi společností Sagina a. s. a panem Trampotou je absolutně neplatná, protože k jejímu uzavření neudělila souhlas valná hromada společnosti podle § 196a odst. 1 obchodního zákoníku, který měla udělovat proto, že předsedkyně představenstva byla osobou blízkou pana Trampoty. Tuto argumentaci jako důvod pro odklad exekuce stěžovatel dříve neuplatnil, zároveň není návrh na odklad exekuce ani svévolný či zjevně bezúspěšný.

4. Usnesení soudního exekutora Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích potvrdil. Vyšel z toho, že podaný návrh na odklad exekuce nebrání tomu, aby dražba proběhla, pokud je návrh na odklad exekuce obstrukční či pokud opakuje již dříve vyvrácené důvody. Krajský soud z úřední činnosti zjistil, že stěžovatel nebyl se svým návrhem na odklad exekuce nakonec úspěšný ani v odvolacím řízení před krajským soudem. V onom řízení krajský soud vyložil, že se s obdobnou argumentací stěžovatele vypořádaly soudy již při jeho dřívějším návrhu na odklad exekuce v roce 2023. Tehdy soudy uzavřely, že předsedkyně představenstva mohla za společnost jednat a zástavní smlouva je platná. K těmto závěrům krajský soud v nynějším řízení dodal, že účelem § 196a obchodního zákoníku je ochrana společnosti či menšinových akcionářů před právním jednáním při konfliktu zájmů (viz nález ze dne 10. 3. 2020 sp. zn. III. ÚS 4047/19). K neplatnosti smlouvy tak nevede jakékoli porušení zákona, muselo by ho doprovázet poškození společnosti či akcionářů; ani jedno ovšem nenastalo. Společnost zanikla již v roce 2021, jedinými akcionáři byli předsedkyně představenstva a pan Trampota, kteří činili posuzované právní jednání. K újmě společnosti ani menšinových akcionářů tak nedošlo a smlouva nemůže být neplatná. Stěžovatel je ve své argumentaci nekonzistentní - pakliže je podle něj neplatná zástavní smlouva, byla by neplatná i kupní smlouva, kterou nabyl nemovitosti pan Trampota, a následně tak i kupní smlouva, kterou nabyl nemovitosti stěžovatel. Neprovádění exekuce po podání návrhu na odklad exekuce má chránit práva účastníků řízení, nicméně exekuce je vedena již přes 10 let, stěžovatel podává opakovaně neúspěšné návrhy na zastavení exekuce, aniž by svou argumentaci zkoncentroval, navíc vedl i neúspěšně nalézací řízení o určení zástavního práva. Jeho procesní návrhy jsou tak zjevně účelové.

5. Stěžovatelovo dovolání Nejvyšší soud odmítl pro nepřípustnost. Krajský soud se od judikatury neodchýlil. Je ustálenou praxí, že nebylo-li ke dni konání dražby pravomocně rozhodnuto o návrhu na odklad exekuce, nemůže být dražba provedena, aby nevznikly právně nezvratné vztahy. To ale neplatí, je-li návrh na odklad exekuce šikanózní, obstrukční či pokud uplatňuje již dříve vyvrácené skutkové či právní důvody. Je třeba zohlednit účel odkladu exekuce, jímž je zabránění vzniku újmy na majetkových právech povinného. Proto ukáže-li se (třeba i dodatečně) na základě pravomocného rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce, že návrh na odklad exekuce byl nedůvodný, je zřejmé, že dražební jednání mohlo být uskutečněno a že udělením příklepu nebyla nepřípustně zasažena majetková práva povinného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2024 sp. zn. 21 Cdo 1386/2024). Stěžovatel nepřipojil žádný předpoklad přípustnosti dovolání ani k argumentaci, že jeho návrh na odklad exekuce není obstrukční, ani k argumentaci, že zástavní smlouva nepoškozovala společnost a akcionáře.

6. Podle ústavní stížnosti je stěžovatel přesvědčen, že napadená rozhodnutí jsou svévolná a přepjatě formalistická, v důsledku čehož porušila stěžovatelovo právo na spravedlivý proces a ochranu vlastnictví. Stěžovatel byl v dražbě zbaven nemovitostí, ač v návrhu na odklad exekuce uplatnil novou, právně významnou, nikoliv obstrukční argumentaci, že zástavní právo neexistuje pro absolutní neplatnost zástavní smlouvy. Nejvyšší soud se s některými dovolacími námitkami nevypořádal. Závěry soudů o platnosti zástavní smlouvy jsou chybné. Nález sp. zn. III. ÚS 4047/19 není na věc aplikovatelný, neboť řešil skutkově i právně odlišnou situaci.

7. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

8. Jádro stěžovatelovy argumentace je pokračující polemika s aplikací podústavního práva, konkrétně zda je zástavní smlouva neplatná a zda lze stěžovatelův návrh považovat za obstrukční. S podstatou stěžovatelovy argumentace se obecné soudy řádně vypořádaly. Napadená rozhodnutí nejsou rozporná ani s právem na ochranu vlastnictví, ani s právem na spravedlivý proces.

9. Ústavnímu soudu je z příloh ústavní stížnosti a z vlastní rozhodovací činnosti znám průběh řízení o návrhu stěžovatele na odklad exekuce. Okresní soud v Pardubicích tento návrh zamítl a Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudek okresního soudu potvrdil. Soudy neshledaly zástavní smlouvu absolutně neplatnou (pro důvody, které tvrdí stěžovatel i v nynějším řízení). Stěžovateli vytkly, že jeho argumentace je v jádru totožná s argumentací dřívější, stěžovatel nebyl úspěšný ani se svými jinými návrhy a celkově lze jeho počínání v exekučním řízení hodnotit jako obstrukční. Ústavní stížnost proti těmto rozhodnutím Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou (usnesením ze dne 19. 3. 2025 sp. zn. I. ÚS 41/25). Důvod pro zásah neshledává Ústavní soud ani v nynější věci.

10. Obecné soudy srozumitelně a přesvědčivě odůvodnily, proč lze nález III. ÚS 4047/19 na tuto věc aplikovat a proč není zástavní smlouva, i s ohledem na základní zásady soukromého práva, neplatná. Z ústavněprávního pohledu je podstatné, že návrh na odklad exekuce byl nedůvodný (jak bylo pravomocně rozhodnuto v řízení o návrhu na odklad exekuce), dražebnímu jednání tedy nebránily žádné překážky, mohlo proběhnout a stěžovatelova majetková práva nemohla být provedením dražby zasažena (shodně viz usnesení ze dne 10. 7. 2024 sp. zn. IV. ÚS 340/24, bod 14).

11. Stěžovatel sice v dovolání namítal, že jeho návrh na odklad exekuce není obstrukční a že závěr krajského soudu o nepoškození akcionářů či společnosti nevychází z dostatečného dokazování, nicméně ani u jedné z těchto námitek nevymezil předpoklady přípustnosti dovolání, jak poukázal Nejvyšší soud (viz body 5 a 10 usnesení Nejvyššího soudu). A konečně otázka, zda byla zástavní smlouva uzavřena za podmínek běžných v obchodním styku, nebyla ve věci relevantní (viz bod 14 tamtéž).

12. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. července 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu