IV.ÚS 153/98
V PLATNOSTI- KS Brno 4 C 85/91
- KS Brno 19 Co 376/95-110
- ÚS IV.ÚS 153/98
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože se jednalo o zjevně neopodstatněnou žalobu. Stěžovatelé se v ní zpravidla zaváděli do důkazních otázek, které nebyly v řízení rozhodnuty. Soud vysvětlil, že výsledky soudů prvního stupně nebyly porušeny, protože stěžovatelé neprokázali existenci pohledávky ani včasnost reklamace vad. Ústavní soud se opřel o čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Rubrum
IV. ÚS 153/98 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl dne 16. června 1998 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti 1) F.S., 2) M.S., obou zastoupených JUDr. V.P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 1997, čj. 19 Co 376/95-110, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
: Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně, potvrzujícímu rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 11. 4. 1995, čj. 4 C 85/91-65, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 19. 9. 1997, čj. 4 C 85/91-99, stěžovatelé uvádějí, že obecné soudy měly před vydáním rozhodnutí nejdříve posoudit předběžnou otázku, zda jejich pohledávka vůči navrhovatelům existuje, a zda tedy mohlo dojít k započtení či nikoli, to však teprve na základě provedeného dokazování. K takovému dokazování však v řízení před obecnými soudy nedošlo, neboť okresní soud zaujal stanovisko, že v projednávané věci jde o odlišný druh pohledávek účastníků vzniklých 2 IV. ÚS 153/98 z různých titulů a že navíc k námitce započtení došlo teprve po splatnosti tvrzené pohledávky stěžovatelů, zatímco krajský soud se spokojil s konstatováním, že stěžovatelům se nepodařilo prokázat nejen pohledávku samu, ale ani včasnost reklamace vad. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně bylo tedy porušeno ústavně zaručené právo stěžovatelů, zakotvené v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a proto stěžovatelé navrhují, aby jejich ústavní stížnosti bylo vyhověno a napadené rozhodnutí bylo zrušeno. Z obsahu spisu 4 C 85/91 Okresního soudu ve Vyškově Ústavní soud zjistil, že již citovaným rozhodnutím tohoto soudu bylo stěžovatelům uloženo zaplatit navrhovatelům MUDr. P. a M.K. částku Kč 40 000,-- s příslušenstvím, jakož i nahradit náklady řízení. Okresní soud nevzal za prokázáno, že by navrhovatelé přijali od stěžovatelů, jak tito tvrdili, nedoplatek kupní ceny ve výši Kč 40 000,--, neboť podle jeho názoru se stěžovatelé v tomto směru ocitli v důkazní nouzi. Okresní soud se dále zabýval tvrzenou pohledávkou stěžovatelů ve vztahu k navrhovatelům ve výši Kč 42 132,50 a dospěl k závěru, že důvod k započtení v daném případě není dán. K odvolání stěžovatelů rozhodl Krajský soud v Brně již uvedeným rozsudkem tak, že rozsudek soudu prvého stupně ve věci samé potvrdil, změnil jej pouze ve výroku, týkajícím se příslušenství pohledávky, jakož i ve výroku o nákladech řízení. V důvodech svého rozhodnutí uvedl krajský soud, že k doplatku kupní ceny, tj. částky Kč 40 000,--, ze strany stěžovatelů nedošlo a že stěžovatelům se nepodařilo prokázat ani existenci jejich pohledávky, případně včasnost reklamace konkrétních vad prodávané nemovitosti. Z uvedeného spisu je dále patrno, že usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 6. 3. 1992, čj. 4 C 85/91-26, byl vzájemný návrh stěžovatelů na zaplacení částky Kčs 42 132,50, zahrnující částky Kč 32 975,90 z titulu slevy kupní ceny, Kč 1 337,60 z důvodu nedostatku vlastnictví prodávaného pozemku, Kč 7 819,-- z titulu početní chyby znalce, vyloučen k samostatnému projednání a rozhodnutí a že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 12. 1992, čj. 19 Co 612/92-38, bylo odvolání stěžovatelů proti posléze uvedenému usnesení odmítnuto. Okresní soud ve Vyškově vydal konečně dne 31. 1. 1995 usnesení pod čj. 6 C 147/93-5, jímž, pokud jde o vzájemný návrh stěžovatelů na zaplacení částky Kč 42 132,50, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Šumperku. Vzájemný návrh stěžovatelů je nyní projednáván u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 15 C 118/95. Za tohoto stavu věci jeví se tedy ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, neboť směřuje proti důvodům napadeného rozhodnutí, postrádajícím jakoukoli právní relevanci. Obecné soudy vyhověly totiž žalobě na zaplacení částky Kč 40 000,-- v podstatě z toho důvodu, že stěžovatelé neprokázali zaplacení této částky představující nedoplatek kupní ceny. Pokud jde o vzájemný návrh stěžovatelů na zaplacení částky Kč 42 132,50, byl vzájemný návrh stěžovatelů, jak již bylo konstatováno, vyloučen k samostatnému projednání a rozhodnutí a tento návrh nyní projednává Okresní soud v Šumperku, takže obecné soudy se jím ani nemohly relevantně zabývat. Za situace, kdy o vzájemném návrhu stěžovatelů nebylo dosud rozhodnuto, lze tedy mít stěží za to, že došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv, takže Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm.a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 16. června 1998 JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.