IV.ÚS 1559/14
V PLATNOSTI- KS Ostrava 56 Co 100/2013-101
- OS Ostrava 81 C 218/2010
- NS 30 Cdo 449/2014
- ÚS IV.ÚS 1559/14
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, včetně možnosti podat žalobu ve správním soudnictví proti vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Soud uznal, že obecné soudy rozhodly v souladu se zákony a principy zaručenými Listinou práv a svobod. Návrh na zrušení kupní smlouvy a náhradu nákladů není předmětem ústavní stížnosti, protože nejde o porušení základních práv. Ústavní soud nemá pravomoc rozhodovat o nárocích, které nejsou příslušnými prostředky vyřešeny.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele Družstva občanů pro výstavbu rodinných domků se sídlem v Ostravě "v likvidaci", zastoupeného hlavním likvidátorem ing. Janem Haškovcem, právně zastoupeného JUDr. Zdeňkem Kupkou, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Ostravě-Svinově, Tichá 464/1, kterou se stěžovatel domáhal vydání nálezu, kterým Ústavní soud zruší usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 449/2014-156 ze dne 19. února 2014, rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 56 Co 100/2013-101 ze dne 7. května 2013, rozsudek Okresního soudu v Ostravě č. j. 81 C 218/2010-74 ze dne 30. října 2012, vklad práva č. j. V- 7241/2010- 807, kterým bylo na základě kupní smlouvy mezi Hanou Folwarskou a Van Tinh LUU zapsáno v katastru nemovitosti na listu vlastnictví č. X1 pro kú. Svinov u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, pracoviště Ostrava, vlastnické právo k polovině rodinného domu č.p. X2 na pozemku, parc. č. X3 ve prospěch Van Tinh LUU a kupní smlouvu ze dne 22. června 2010, kterou Hana Folwarská převádí vlastnická práva k ideální polovině budovy X2, která se nachází na pozemku parc. č. X3, ve prospěch Van Tinh LUU a kterým uloží Haně Folwarské nahradit stěžovateli náklady spojené s nápravou věci, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení jeho práva na spravedlivý proces domáhal vydání nálezu, kterým Ústavní soud zruší usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 449/2014-156 ze dne 19. února 2014, rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 56 Co 100/2013-101 ze dne 7. května 2013, rozsudek Okresního soudu v Ostravě č. j. 81 C 218/2010-74 ze dne 30. října 2012, vklad práva č.j. V- 7241/2010- 807, kterým bylo na základě kupní smlouvy mezi Hanou Folwarskou a Van Tinh LUU zapsáno v katastru nemovitosti na listu vlastnictví č. X1 pro kú. Svinov u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, pracoviště Ostrava, vlastnické právo k polovině rodinného domu č.p. X2 na pozemku, parc. č. X3 ve prospěch Van Tinh LUU a kupní smlouvu ze dne 22. června 2010, kterou Hana Folwarská převádí vlastnická práva k ideální polovině budovy X2, která se nachází na pozemku parc. č. X3 ve prospěch Van Tinh LUU a kterým uloží Haně Folwarské nahradit stěžovateli náklady spojené s nápravou věci. Ze spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 81 C 218/2010 Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Ostravě rozsudkem č. j. 81 C 218/2010-74 ze dne 30. října 2012 zamítl žalobu stěžovatele na určení, že smlouva, uzavřená žalovanou Hanou Folvarskou, (dále jen "1. žalovaná") jako prodávající a žalovaným Van Tinh Luuem, (dále jen "2. žalovaný") jako kupujícím dne 22. června 2010 je v části převodu id. poloviny budovy č. p. X2 na pozemku parc. č. X3 v k.ú. Ostrava-Svinov neplatná a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě rozsudkem č. j. 56 Co 100/2013-101 ze dne 7. května 2013 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením č. j. 30 Cdo 449/2014-156 ze dne 19. února 2014 odmítl a rozhodl o nákladech dovolacího řízení. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy v jeho věci nesprávným právním posouzením věci, v rozporu se skutečným stavem věci a vyloučením Katastrálního úřadu, pracoviště Ostrava, z řízení omezily stěžovatele v jeho právu na spravedlivý soudní proces. Stěžovatel dále vyjadřuje přesvědčení, že byl v záhlaví citovanými rozhodnutími těchto soudů nezákonně zbaven vlastnických práv k polovině rodinného domu č.p. X2, který se nachází na pozemku parc. č. X3 v k.ú. Ostrava-Svinov. Stěžovatel následně uvádí podrobný popis vývoje věci, avšak žádnou konkrétní ústavněprávní argumentaci proti v záhlaví citovaným rozhodnutím nepřináší. Před tím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. Podle ust. § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatel projednávanou ústavní stížností brojí proti pravomocným rozhodnutím obecných soudů, proti (rozhodnutí o povolení) vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí a proti kupní smlouvě, když se domáhá jejich zrušení, a žádá uložení povinnosti jiné osobě nahradit stěžovateli náklady spojené s nápravou věci. Stran návrhu na zrušení v záhlaví citované kupní smlouvy a v záhlaví citovaného návrhu na uložení povinnosti k náhradě nákladů spojených s nápravou stěžovatelovy věci Ústavní soud konstatuje, že uvedené návrhy nesměřují ani proti pravomocným rozhodnutím, ani proti opatřením nebo jiným zásahům orgánu veřejné moci, proti nimž lze podat podle ust. § 72 odst. 1 písm. a) zákona o ústavním soudu Ústavní stížnost, o níž Ústavní soud rozhoduje podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, a ani žádné jiné zákonné ustanovení pravomoc Ústavního soudu rozhodnout o takovýchto nárocích Ústavnímu soudu nesvěřuje. Ústavnímu soudu tak nezbývá než uzavřít, že v této části se jedná o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Pokud jde o návrh na zrušení v záhlaví citovaného (rozhodnutí o povolení) vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, jedná se o správní rozhodnutí, proti kterému existuje opravný prostředek v podobě žaloby ve správním soudnictví, který je stěžovatel povinen podle ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu před podáním ústavní stížnosti vyčerpat (včetně případné kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského správního soudu), a případné rozhodnutí o něm musí být též předmětem ústavní stížnosti. Za situace, kdy tomu tak není, dospěl Ústavní soud závěru, že v této části se jedná o nepřípustný návrh. Ústavní soud následně přezkoumal v záhlaví citovaná rozhodnutí obecných soudů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v této části zjevně neopodstatněná. Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Postup v soudním řízení, včetně provádění důkazů, vyvození skutkových a právních závěrů a interpretace a aplikace právních předpisů, je záležitostí obecných soudů. Podle přesvědčení Ústavního soudu v projednávané věci obecné soudy ústavní stížností napadenými rozhodnutími rozhodly v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině. V řízení před obecnými soudy byl dostatečně zjištěn skutkový stav a ústavní stížností napadená rozhodnutí jsou též logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodněna. Obecné soudy se ve svých rozhodnutích vypořádaly dostatečně s relevantními skutečnostmi a námitkami stěžovatele a jejich závěru o tom, že se stěžovateli nepodařilo prokázat naléhavý právní zájem na určení neplatnosti naříkané části kupní smlouvy, nemá Ústavní soud co vytknout. Stěžovatel navíc v ústavní stížnosti neuvedl, v čem konkrétně by protiústavnost v záhlaví citovaných rozhodnutí měla spočívat. Jen to, že se závěry obecných soudů stěžovatel nesouhlasí, pak zásah do jeho práv nezakládá. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. § 43 odst. 1 písm. d) a písm. e) a podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost z části jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, z části jako návrh nepřípustný a z části jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 8. července 2014 Vladimír Sládeček v.r. předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.