IV.ÚS 1567/10
V PLATNOSTI- KS Ostrava F 39326/2009
- VS Olomouc 8 Cmo 20/2010
- ÚS IV.ÚS 1567/10
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Soud uvedl, že není oprávněn zasahovat do rozhodnutí obecných soudů, pokud nebylo porušeno právo na spravedlivý proces nebo jiné základní právo. Stěžovatelka se nevyjádřila k nesprávnosti požadavku na doložení listin, ale pouze k tomu, že rozhodnutí vydal soudní tajemník. Ústavní soud konstatoval, že výše pokuty byla bagatelní a nezpůsobila porušení základních práv.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelky CUPROSAN střechy s.r.o., se sídlem Ostrava, Přívoz, Slovenská 1085/1a, IČ: 26858215, zastoupené Mgr. Matějem Kopřivou, advokátem se sídlem Ostrava-Mariánské Hory, 28. října 219/438, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. února 2010 sp. zn. 8 Cmo 20/2010 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. listopadu 2009 č. j. F 39326/2009, C 50573/L, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 31. května 2010, která splňuje formální podmínky stanovené pro její věcné projednání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro jejich zásah do práv zajištěných čl. 2 odst. 2 , čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 2 odst. 3 a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") Z předložené ústavní stížnosti se zjišťuje, že rozhodnutím soudu prvního stupně byla stěžovatelce uložena pořádková pokuta ve výši 4 000,- Kč podle ustanovení § 200de o. s. ř. za to, že přes výzvy nepředložila soudu požadované listiny dle ustanovení § 38i odst. 1 obchodního zákoníku do Sbírky listin. Odvolací soud pak na základě odvolání stěžovatelkou podaného, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítala, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, na soudní ochranu a na zákonného soudce a soudy podle názoru stěžovatelky neposkytly ochranu jejím právům. Porušení svých tvrzených základních práv stěžovatelka spatřovala v tom, že pokuta jí byla uložena soudní tajemnicí, čímž došlo k nesprávnému obsazení soudu. Ústavní soud přezkoumal stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud opakovaně judikuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy) a tudíž není ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Ústavní soud konstatuje, že obsahem ústavní stížnosti je toliko polemika stěžovatelky s rozhodovacími důvody obecných soudů. Stěžovatelka netvrdí nesprávnost požadavku na doložení listin a napadá pouze skutečnost, že rozhodnutí bylo vydáno soudním tajemníkem. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že se celou věcí odpovídajícím způsobem zabýval a své rozhodnutí náležitě odůvodnil včetně posouzení, zda soudní tajemník byl oprávněn vydat rozhodnutí o uložení pokuty. Stěžovatelka podala ve věci uložení pořádkové pokuty podle ustanovení § 200de o. s. ř. i ústavní stížnosti vedené Ústavním soudem pod sp. zn. II. ÚS 1151/10, III. ÚS 1491/10 a I. ÚS 1566/10. Ve všech těchto případech byly ústavní stížnosti odmítnuty jako zjevně neopodstatněné. Čtvrtý senát Ústavního soudu se ztotožňuje se závěry uvedenými v usneseních o odmítnutí ústavní stížnosti vydaných pod uvedenými spisovými značkami a neshledal důvodu k jejich změně. Pokud pak stěžovatelka nesouhlasí se závěry, učiněnými ve věci rozhodujícími soudy, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základních práv chráněných Listinou a Úmluvou. Ústavní soud k celé věci připomíná, že v posuzované věci jde o tzv. bagatelní částku, která často jen pro svou výši není schopna současně představovat porušení základních práv a svobod, přičemž ani námitky stěžovatelkou vznesené nebyly způsobilé posunout věc do ústavněprávní roviny (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 25. srpna 2004 sp. zn. III. ÚS 405/04 a ze dne 29. ledna 2008 sp. zn. II. ÚS 142/08 dostupné na http://nalus.usoud.cz). Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení
Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. června 2010 Miloslav Výborný v.r. předseda IV. senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.