IV.ÚS 1597/08
V PLATNOSTI- VS Olomouc 8 Cmo 352/07-124
- ÚS IV.ÚS 1597/08
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje. Protivníkovi bylo umožněno podat dovolání proti usnesení soudu druhého stupně, což znamená, že případná náprava protiústavnosti je stále možná v soustavě obecných soudů. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, podle něhož je stížnost nepřípustná, pokud není splněn předpoklad vyčerpání všech procesních prostředků. Ústavní stížnost byla odmítnuta jako nepřípustná, protože stěžovatel nevyužil příslušného opravného prostředku.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 3. července 2008 o ústavní stížnosti Ing. P. N., zastoupeného JUDr. Jiřím Miketou, advokátem, AK se sídlem Jaklovecká 18, 710 00 Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 4. 2008 čj. 8 Cmo 352/07-124 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení shora označeného usnesení, kterým Vrchní soud v Olomouci změnil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 3. 2007 čj. 23 Cm 109/05-61 tak, že přistoupení stěžovatelem označených osob jako dalších účastníků na straně žalované nepřipustil. Stěžovatel uvedl, že Vrchní soud v Olomouci mu stěžovaným rozhodnutím jako žalobci odňal možnost vést řízení proti tomu, o němž se domnívá, že je pasivně legitimován. Namítl dále, že odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil odlišně od soudu prvního stupně; jeho rozhodnutí tak nebylo možné předvídat a stěžovatel byl zbaven možnosti předkládat v odvolacím řízení důkazy a návrhy, jež by vedly odvolací soud k jinému rozhodnutí. Z napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci připojeného k ústavní stížnosti vyplynulo, že odvolací soud posoudil rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě o přibrání dalších účastníků do řízení (§ 94 odst. 3 o. s. ř.) jako formálně nesprávné a nahlížel na něj jako na rozhodnutí o přistoupení dalších účastníků do řízení (§ 92 odst. 1 o. s. ř.). Návrhu stěžovatele poté nevyhověl a usnesení soudu prvního stupně změnil jak shora uvedeno. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). V projednávaném případě stěžovatel napadl usnesení soudu druhého stupně, jež však není rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje, neboť proti němu je přípustné dovolání podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Lhůta k podání dovolání je ve stěžovatelově věci zachována, takže přezkum a případná náprava stěžovatelem tvrzené protiústavnosti naříkaného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci je realizovatelná stále ještě v soustavě obecných soudů. Z uvedeného je patrno, že nebyl splněn jeden ze základních procesních předpokladů dovolujících meritorní přezkum napadeného usnesení, a proto Ústavní soud ústavní stížnost pro její nepřípustnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 3. července 2008 Miloslav Výborný, v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.