IV.ÚS 1602/12
V PLATNOSTI- MS Praha 28 Co 514/2011-82
- ÚS IV.ÚS 1602/12
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože napadená rozhodnutí obecných soudů nevykazují znaky porušení ústavních práv. Soud uznal, že soudy správně vyhodnotily, že žalovaný neprokázal závažné důvody pro neodstranění vozidla. Rozhodnutí byla založena na správném výkladu § 19 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích. Ústavní soud se nezakročil, protože rozhodnutí nebyla zjevně neústavní.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti V. H., zastoupeného JUDr. Táňou Diršmidovou, advokátkou, AK se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábř. 383/58, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2012 č. j. 28 Co 514/2011-82 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 1. 2011 č. j. 11 C 196/2010-34 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Návrhem doručeným Ústavnímu soudu osobně dne 30. 4. 2012 se V. H. (dále jen "žalovaný" nebo "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o zaplacení 138 450 Kč s příslušenstvím. II. Z napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Dne 26. 1. 2011 Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "nalézací soud") žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci ve stanovené lhůtě částku 1 450 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 137 000 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Dne 1. 2. 2012 Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání žalobce a žalovaného rozsudek nalézacího soudu ve vyhovujícím výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení potvrdil (výrok I.), řízení o odvolání žalobce zastavil (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.). III. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdil, že napadenými rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno základní právo vlastnit majetek zaručené v čl. 11 odst. 1, čl. 4 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Nalézacímu i odvolacímu soudu stěžovatel vytkl, že se dostatečně nevypořádaly s námitkou prokázaného liberačního důvodu dle § 19 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Poukázal též na povinnost vrátit vozidlo zpět na místo, odkud bylo odtaženo a relevantní rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. IV. Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů. Ústavní soud konstantně připomíná, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy a není další pravidelnou přezkumnou instancí jejich rozhodnutí s výjimkou případu - což však projednávaná věc není - kdy postup obecných soudů mohl porušit ústavně zaručená práva či svobody [srov. např. nález ze dne 29. 5. 1997 sp. zn. III. ÚS 31/97, N 66/8 SbNU 149 (161)]. Skutková zjištění a o ně se opírající právní závěry soudů jsou z hlediska zachování kautel ústavnosti zcela akceptovatelné; nenesou znaky protiústavní nepředvídatelnosti v soudním rozhodování, svévole, extrémního interpretačního vykročení, iracionality či jiného porušení zásad procesní spravedlivosti. Nalézací i odvolací soud v odůvodnění svých rozhodnutí zřetelně uvedly důvody pro svůj závěr, že žalovanému se nepodařilo prokázat existenci závažných důvodů (tj. liberačního důvodu zakotveného v § 19 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích), které mu znemožnily včasné odstranění silničního vozidla. Maje stěžovatelem naříkaná rozhodnutí za ústavně souladná, může Ústavní soud na jejich ústavně akceptovatelná odůvodnění plně odkázat. S ohledem na výše uvedené odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. června 2012 Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.