IV.ÚS 1609/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelek Y. T., nezl. E. K. a nezl. L. K., obě nezletilé zastoupené zákonnou zástupkyní Y. T., zastoupené JUDr. Hugo Körblem, advokátem, sídlem Hybernská 1007/20, Praha 1 - Nové Město, proti výroku II usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. června 2026 č. j. 3 A 45/2026-50, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Ministerstva vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 - Holešovice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. V srpnu 2025 stěžovatelky požádaly o udělení státního občanství. V březnu 2026 se obrátily na Ministerstvo vnitra s dotazem ohledně stavu řízení. To jim odpovědělo, že došlo k prodlení s vyřízením žádosti z objektivních důvodů; jakmile bude vše posouzeno, zašle listinu o udělení státního občanství krajskému úřadu. Následující den podaly stěžovatelky žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti (18. 3. 2026). V dubnu 2026 ministr vnitra jejich žádosti nevyhověl (23. 4. 2026, usnesení doručeno 27. 4. 2026), neboť ministerstvo již zaslalo požadované listiny (14. 4. 2026). Stěžovatelky se mezitím obrátily na městský soud se žalobou na ochranu proti nečinnosti (24. 4. 2026); v květnu 2026 ale žalobu vzaly zpět, protože obdržely listiny o udělení státního občanství (26. 5. 2026).

2. Městský soud proto řízení zastavil (výrok I), avšak stěžovatelkám nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II). Stěžovatelky totiž podaly jak žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti, tak žalobu na ochranu proti nečinnosti v době, kdy ministerstvo požadované listiny vydalo. Vzhledem k okolnostem případu soud uzavřel, že by bylo nepřiměřeně přísné, aby uložil ministerstvu povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení. Proto z důvodů zvláštního zřetele hodných nepřiznal stěžovatelkám náhradu nákladů řízení, na kterou by za běžných okolností měly právo (§ 60 odst. 7 soudního řádu správního).

3. V ústavní stížnosti stěžovatelky namítají, že městský soud ignoroval rozhodnutí, které se skutkově a právně týkalo obdobné věci. Rozhodnutí o nepřiznání náhrady nákladů řízení je v rozporu se zákonem č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky. Správní řízení ve věcech státního občanství končí až v okamžiku vydání listiny o nabytí udělení státního občanství, nikoli v okamžiku jejich předání na příslušný krajský úřad, kde žadatelé skládají státoobčanský slib. Městský soud přitom vycházel právě z posléze uvedeného chybného momentu. To byl zřejmě důvod, proč jim nepřiznal náhradu nákladů řízení.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ve věcech náhrady nákladů řízení je Ústavní soud zdrženlivý. Pokud rozhodovanou věc nedoprovází mimořádné okolnosti, nebude zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, správní soudy nevyjímaje (stanovisko pléna ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 34, dále srov. zejm. nález ze dne 8. 4. 2025 sp. zn. I. ÚS 2552/24, bod 37).

6. Stěžovatelky neukázaly na žádný systémový nedostatek, které by si zasloužil pozornost Ústavního soudu. Městský soud implicite uzavřel, že by žaloba byla důvodná, nebýt jejího zpětvzetí pro pozdější chování ministerstva. Jak správně stěžovatelky namítají, i v takovém případě mají právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 3 soudního řádu správního). Toto pravidlo ovšem není bezvýjimečné. Správní soud může rozhodnout tak, že úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení nepřizná (§ 60 odst. 7 soudního řádu správního), což závisí na úvaze správního soudu. Rozhodnutí správního soudu moderovat nákladový výrok však nesmí být svévolné (nález ze dne 3. 1. 2023 sp. zn. IV. ÚS 1059/22, body 24 a 27).

7. Městský soud nákladový výrok opřel o podrobný popis procesního vývoje nynější věci. Ústavní soud jistě nemíní schvalovat nečinnost veřejné správy, ale okolnosti této věci byly vskutku neobvyklé. Necelé dva měsíce po uplynutí zákonné lhůty pro vydání meritorního rozhodnutí byly stěžovatelkám předány listiny o udělení občanství. Neméně významnou byla okolnost, za které stěžovatelky uplatnily procesní nástroje ochrany před nečinností. V době podání žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti ministerstvo listiny již vydalo, resp. odeslalo krajskému úřadu. V době podání žaloby stěžovatelky listiny sice ještě nedostaly, ale záhy poté jim ministr v usnesení sdělil, že listiny byly vydány a že byly odeslány. Mohly tedy očekávat, že v dohledné době správní řízení skončí. Tak se také stalo. Zhruba tři týdny poté (15. 5. 2026) krajský úřad sdělil stěžovatelkám termín složení státoobčanského slibu, kdy jim bude rovněž předány listiny. V tom je nynější věc unikátní a liší se od jiných rozhodnutí správních soudů, na která stěžovatelky opakovaně poukazovaly.

8. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. července 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu