IV.ÚS 1624/18
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, protože podání bylo nejasné, nesrozumitelné a porušovalo formální požadavky zákona o Ústavním soudu. Návrh neobsahoval konkrétní rozhodnutí, ke kterým by se vztahovala ústavněprávní námitka, ani smysluplnou argumentaci. Navrhovatel nebyl zastoupen advokátem, což je podle zákona povinné pro ústavní stížnost. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, který umožňuje odmítnutí návrhu v případě zjevné neopodstatnělosti.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu T. R., takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 10. 5. 2018 a doplněným dne 11. 5. 2018 a dne 18. 5. 2018, se na Ústavní soud obrátil navrhovatel T. R. Doručené podání je podle svého obsahu nejasné, nesrozumitelné a trpí rovněž formálními vadami ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Z návrhu lze zjistit pouze to, že navrhovatel "podává ústavní stížnost ve věci sp. zn. 0 P 35/2012 a 28 Co 45/2018" vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 a u Městského soudu v Praze. Ve svém podání neuvádí žádná konkrétní rozhodnutí, ale tvrdí, že bylo v této věci porušeno mimo jiné i jeho právo na zákonného soudce. Navrhovatel není zastoupen advokátem, návrh postrádá smysluplnou ústavněprávní argumentaci, vztahující se ke konkrétnímu rozhodnutí. Přestože již byl navrhovatel opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích, kladených na ústavní stížnost ustanovením § 30 a § 31 zákona o Ústavním soudu, ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil např. v řízeních ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1520/15, IV. ÚS 588/14, II. ÚS 70/15, II. ÚS 492/15, III. ÚS 1521/15, IV. ÚS 2098/17, IV. ÚS 4084/16, II. ÚS 3687/16, IV. ÚS 3683/17 a IV. ÚS 1112/18) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým. Vzhledem k této skutečnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že v dané věci jsou splněny podmínky pro přiměřené použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a předmětný návrh proto z výše uvedeného důvodu odmítl.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. května 2018 Jan Musil v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.