IV.ÚS 1634/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele M. T., zastoupeného Mgr. Ladislavem Veselým, advokátem, sídlem Vídeňská 11/127, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. února 2026 č. j. 5 To 64/2026-125 a usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 21. ledna 2026 č. j. 1 T 46/2023-116, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno-venkov, jako účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel byl v roce 2023 trestním příkazem uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožení po vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců za současného stanovení dohledu. Zároveň mu trestní soud uložil přiměřenou povinnost zdržet se užívání omamných a psychotropních látek a podrobit se k výzvě Probační a mediační služby (PMS) testu, zda je takovými látkami ovlivněn. Dále mu uložil peněžitý trest v celkové výměře 30 000 Kč a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců. V roce 2024 Okresní soud Brno-venkov rozhodl o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti.

2. Okresní soud nyní napadeným usnesením ponechal v platnosti podmíněné odsouzení stěžovatele, prodloužil zkušební dobu o 1 rok a rozhodl, že vykoná zbytek trestu zákazu činnosti ve výměře 7 měsíců a 10 dnů. Usnesení odůvodnil tím, že stěžovatel ve zkušební době nevedl zcela řádný život a po nezanedbatelnou dobu, více jak půl roku, porušoval stanovené podmínky, užíval drogy a dopustil se závažného přestupku na úseku dopravy. Přesto nenařídil výkon trestu, neboť dospěl k závěru, že byly splněny výjimečné podmínky předpokládané v § 86 odst. 1 trestního zákoníku pro ponechání podmíněného odsouzení v platnosti.

3. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Brně zamítl. Uvedl, že sice nebyly splněny výjimečné podmínky pro ponechání v platnosti podmíněného odsouzení, nicméně stížnost podal pouze stěžovatel, a proto neměl možnost pochybení okresního soudu napravit. Ztotožnil se s okresním soudem v závěru o výkonu zbytku trestu zákazu činnosti.

II. Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel namítá porušení čl. 36 odst. 1, čl. 39 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

5. Stěžovatel zdůvodňuje porušení svých ústavních práv tím, že byla porušena zásada ne bis in idem, neboť byl za dopravní přestupek již potrestán ve správním řízení pokutou a zákazem řízení. Dále namítá porušení principu proporcionality trestní represe, protože soudy mohly dosáhnout účelu trestní represe i uložením mírnějšího trestu, resp. mírnějším zásahem do života stěžovatele. Tvrdí, že podstatnou část zkušební doby vedl řádný život, má stabilní pracovní i rodinné zázemí a řidičský průkaz mu byl vrácen v lednu 2026 a posléze bylo vydáno napadené usnesení.

III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Posouzení splnění podmínek k nařízení výkonu trestu je doménou trestních soudů. Zásah Ústavního soudu je namístě pouze při extrémním vybočení ze zákonných kritérií. Takové vybočení by nastalo zejména tehdy, když by napadené rozhodnutí bylo projevem zřejmé interpretační svévole, nebylo odůvodněno nebo by odůvodnění bylo zatíženo závažnými logickými rozpory (nález ze dne 22. 4. 2025 sp. zn. III. ÚS 2932/24, bod 25). K takové situaci nicméně v této věci nedošlo.

7. V prvé řadě nelze souhlasit se stěžovatelem, že by napadená usnesení byla v rozporu s principem proporcionality trestní represe. Trestní soudy srozumitelně a v souladu s ústavními požadavky vysvětlily, že proč došlo k prodloužení zkušební doby (srov. bod 12 usnesení okresního soudu). Ačkoli krajský soud shledal pochybení v postupu okresního soudu, šlo o pochybení ve prospěch stěžovatele (nenařízení výkonu trestu odnětí svobody, nýbrž pouze prodloužení zkušební doby).

8. Trestní soudy v souladu s ústavními požadavky též vysvětlily, proč nařídily výkon zbytku trestu zákazu činnosti, přičemž jejich závěry nejsou v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů. Soudy dostatečně vysvětlily, že se stěžovatel dopustil závažného přestupku v dopravě (řízení pod vlivem metamfetaminu), které vyústilo nejenom v pokutu, ale zároveň i správní trest zákazu činnosti ve výměře 24 měsíců (srov. bod 14 usnesení okresního soudu a bod 6 usnesení krajského soudu). Zároveň nespolupracoval řádně s PMS a porušil podmínky dohledu. Odmítl se též podrobit lékařskému vyšetření spojeného s odběrem biologického materiálu po orientačním pozitivním testu na omamné a psychotropní látky. Ústavní soud v postupu soudů nespatřuje porušení zásady ne bis in idem. Nařízení výkonu již dříve uloženého (a posléze podmíněně odloženého) trestu zákazu činnosti je pouze předvídaným zákonným důsledkem porušení podmínek podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu. Nejde o nově ukládaný trest za provinění, kterého se měl stěžovatel dopustit ve zkušební době. Podle čl. 40 odst. 5 Listiny "nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby". V nyní posuzované věci však k žádnému novému trestnímu stíhání za totožný skutek nedošlo.

9. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. července 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu