IV.ÚS 1638/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky evidované církevní právnické osoby Československá provincie Milosrdných sester Panny Marie Jeruzalémské, sídlem Beethovenova 235/1, Opava, zastoupené Mgr. Bc. Petrem Dostálem, advokátem, sídlem Za Poštou 416/2, Olomouc, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 2026 č. j. 28 Cdo 2844/2025-230, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. července 2025 č. j. 5 Co 5/2025-198 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. března 2025 č. j. 83 C 13/2023-165, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a státního podniku Vojenské lesy a statky ČR, s. p, sídlem Pod Juliskou 1621/5, Praha 6 - Dejvice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Právní předchůdce stěžovatelky vlastnil pozemky na Bruntálsku. V tzv. rozhodném období (od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990) mu byly pozemky odňaty podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě), konkrétně výměrem Okresního národního výboru v Bruntále ze dne 1. 8. 1950. Nastala tak majetková křivda, na kterou pamatuje a jejíž důsledky částečně zmírňuje zákon č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi.

2. Stěžovatelka, oprávněná osoba, se obrátila na vedlejšího účastníka, povinnou osobu, aby jí vydal všechny pozemky, resp. zemědělské pozemky ve smyslu § 2 písm. b) zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Jelikož se nepodařilo uzavřít dohodu, obrátila se na Státní pozemkový úřad (§ 9 odst. 6 téhož zákona). Úřad stěžovatelčině návrhu nevyhověl a pozemky nevydal. Nerozhodoval však o všech pozemcích, jejichž vydání stěžovatelka navrhovala. Části historických pozemků, v současnosti zaznamenané na listu vlastnictví č. 10002, jsou předmětem jiného řízení (v žalobě označeny jako pozemky pod č. II). To byl také důvod, proč se v pozdějším soudním řízení věcně rozhodovalo jen o souboru částí pozemků uvedených v listu vlastnictví č. 6543 (v žalobě označeny jako pozemky pod č. I).

3. Krajský soud v Ostravě stěžovatelčinu žalobu napadeným rozsudkem zamítl, Vrchní soud v Olomouci jeho rozhodnutí napadeným rozsudkem potvrdil a Nejvyšší soud dovolání odmítl napadeným usnesením pro nepřípustnost, neboť právní otázku není třeba řešit jinak (byť řádně nevymezila splnění předpokladů přípustnosti dovolání). Jádrem sporu v nynější věci bylo, zda první soubor částí pozemků (pozemky pod č. I) funkčně souvisí s druhým souborem částí pozemků (pozemky pod č. II). Podle civilních soudů stěžovatelka neunesla břemeno tvrzení, nepřednesla žádné argumenty, jak a v čem spočívá funkční souvislost jednotlivých souborů pozemků. Stěžovatelka toliko uvedla, že všechny pozemky tvořily jeden celek a že její právní předchůdkyně je užívala pro hospodářské účely. Jen proto, že pozemky v minulosti vlastnil jeden vlastník, že výnosy z hospodaření na těchto pozemcích vlastník používal ke stejnému účelu jako u ostatních, vydaných pozemků či že nemovité věci sousedí, z nichž ještě nečiní funkční celky. Ani jejich společná evidence bez dalšího nezakládá jejich funkční souvislost. Určující je, že nemovité věci nemohou jeden bez druhého plnit svoji (hospodářskou) funkci, jejich oddělením se podstatně sníží jejich ekonomická a užitná hodnota. Ve stěžovatelčině případě šlo nanejvýš o prostorovou či spotřební souvislost, nikoli však souvislost funkční.

4. V ústavní stížnosti stěžovatelka nejprve kritizuje, jakým způsobem Nejvyšší soud odůvodnil odmítavé usnesení. Stěžovatelka předložila jasné argumenty, proč je současný výklad zákonné podmínky funkční souvislosti neústavní a proč nectí zásadu ex favore restitutionis. Není pravda, že stěžovatelka nesplnila formální náležitosti, tj. v čem shledává splnění předpokladů přípustnosti dovolání, resp. jakou rozhodovací praxi je třeba změnit a jak. Stěžovatelka uvedla, že všechny pozemky tvoří jeden funkční celek a že k ní patří vodní plocha, vodní zdroj pro účely obhospodaření pozemků. Podle ní jde o konkrétní popis hospodářské a užitné vazby. Stěžovatelka nesouhlasí, že její argumentace toliko naznačuje prostorovou, případně spotřební souvislost. Nesouhlasí ani s výkladem funkční souvislosti. Podle ní je příliš přísný, a tedy přepjatě formalistický. Civilní soudy přehlíží, že funkční souvislost může být dána dlouhodobým hospodářským uspořádáním, společným účelem a vůbec vnitřní propojeností a komplexností. V této souvislosti stěžovatelka upozorňuje, že civilními soudy zastávaný výklad vytváří překážku pro zmírnění majetkových křivd. Rovněž se domnívá, že pokud civilní soudy svoji pozornost zúžily na soubor částí pozemků pod č. I, odepřely jí soudní ochranu. Civilní soudy rozhodly v rozporu s ústavním zákazem diskriminace; zacházely se stěžovatelkou rozdílně, protože je církevní právnickou osobou.

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Hlavní stížnostní argumentace v této věci leží ve stěžovatelčině kritice výkladu § 7 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Otázkou funkční souvislosti nemovitých věcí se však v minulosti zabýval Ústavní soud ve věci sporu o Květnou zahradu (nález ze dne 15. 2. 2022 sp. zn. IV. ÚS 287/21). Výklad civilních soudů, podle kterého o funkční souvislost jde jen tehdy, pokud jedna nemovitá věc nemůže samostatně bez druhé řádně plnit svoji funkci, Ústavní soud potvrdil jako ústavně konformní (bod 62, ve starší judikatuře srov. nález ze dne 22. 2. 2011 sp. zn. I. ÚS 2166/10, bod 26; v civilní judikatuře např. rozsudek NS ze dne 25. 7. 2017 sp. zn. 28 Cdo 2546/2017, Sb. rozh. civ.). Jinak řečeno, aby nemovitá věc mohla být vydána, musí u ní existovat hospodářsko-technická souvislost s jinou nemovitou věcí. Nestačí jen souvislost historická či jiná (prostorová, spotřební atd.), které se nyní stěžovatelka dovolává. Již proto nejde ani o přepjatý formalismus, ani o výklad v rozporu se zásadou "ve prospěch restituce".

7. Hlavní důvod, proč stěžovatelka neuspěla před civilními soudy, ovšem ležel jinde. Přestože ji krajský soud vyzval, aby doplnila tvrzení týkající se funkční souvislosti mezi souborem pozemků pod č. I se souborem pozemků pod č. II, stěžovatelka nic bližšího neuvedla (srov. bod 8 rozsudku vrchního soudu ve spojení s bodem 2 rozsudku krajského soudu). Stěžovatelka v nynější věci neuspěla především proto, že neunesla břemeno tvrzení (pro opačnou situaci srov. opět nález IV. ÚS 287/21, body 85 až 87). Bylo na ní, aby přednesla tvrzení, na jejichž základě si civilní soudy mohly utvořit obraz o funkční souvislosti mezi jednotlivými pozemky. Jestliže stěžovatelka byla i přes poučení civilního soudu o hrozbě neúspěchu pasivní, musí nést procesní neúspěch ve věci (komplexně k poučovací povinnosti civilních soudů nález ze dne 8. 1. 2025 sp. zn. I. ÚS 2901/23, body 34 až 38).

8. Stěžovatelka se mýlí, že civilní soudy mohly rovněž rozhodovat o souboru částí pozemků pod č. II. Nemohly, protože by to bylo v rozporu s ústavním principem dělby moci. O sporu, resp. jiné právní věci musí nejprve rozhodnout správní orgány, až poté mohou promluvit civilní soudy, tj. podle pořadu práva (v judikatuře srov. zejm. usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 20. 9. 2007 č. j. Konf 22/2006-8, č. 1952/2000 Sb. NSS a tam cit. judikatura prvorepublikového nejvyššího správního soudu).

9. K námitce porušení zákazu diskriminace stačí stručně uvést, že civilní soudy tento ústavní zákaz neporušily. Stěžovatelčina námitka je navíc v kontextu církevních restitucí nesrozumitelná. Zákonodárce přijal výše uvedený zákon právě za účelem, aby se zmírnily majetkové křivdy, které byly způsobeny církevním právnickým osobám a jejich právním předchůdcům.

10. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu].

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. července 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu