IV.ÚS 1652/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele P. K., zastoupeného JUDr. Vlastimilem Rampulou, advokátem, sídlem Karlovo náměstí 671/24, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. února 2026 č. j. 3 Tdo 40/2026-3514, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. srpna 2025 č. j. 7 To 195/2025-3463 a Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. března 2025 č. j. 2 T 24/2024-3411, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Trestní soudy odsoudily stěžovatele za zločin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby, dílem dokonaný a dílem ve stádiu pokusu [§ 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku]. Stručně řečeno, ve zdaňovacích obdobích mezi listopadem 2020 a prosincem 2021 uplatnil stěžovatel odpočet DPH k obchodům s osobními motorovými vozy, s jejich náhradními díly či ochrannými pomůckami (ochranné obleky, respirátory, roušky, antigenní testy). Zdanitelná plnění (obchody) však buď nikdy neproběhly, nebo nemohly objektivně nikdy proběhnout. Obchodní společnosti, od kterých byla zdanitelná plnění přijata, nevykazovaly žádnou ekonomickou činnost. Pokud se transakce (formálně) odehrála, tak buď s obtížně dohledatelnými osobami, anebo bez ekonomického opodstatnění, např. koupě nepojízdného auta. V několika případech měl stěžovatel přijmout zdanitelné plnění od osoby, která v době jeho uskutečnění byla již dávno po smrti. Některá zdanitelná plnění byla očividně smýšlená. Jiná zdanitelná plnění proběhla jinak, než líčil stěžovatel. Všechny vystavené a uplatněné faktury tak byly fiktivní, přesto je stěžovatel uplatnil, a to za jediným účelem - neoprávněně snížit daňovou povinnost a vylákat neoprávněnou daňovou výhodu. Stěžovatel tím dle trestních soudů zkrátil daňovou povinnost o 1,8 mil. Kč, vylákal daňovou výhodu ve výši 353 tis. Kč a pokusil se získat výhodu ve výši 89 tis. Kč. Za to jej trestní soudy odsoudily k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a jeho výkon podmíněně odložily na zkušební dobu tří let. Dále mu uložily trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu v obchodních korporacích na dobu tří let.

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje se skutkovými zjištěními trestních soudů. Odkazuje na dovolání, čímž chce ukázat, že skutková zjištění jsou v příkrém rozporu s výsledky dokazování. Opakuje, že trestní soudy opomněly provést důkaz či že se nevypořádaly s jeho argumentem ohledně výstupu na dani (jeho obchodní společnost něco prodala, musela logicky něco nakoupit). Dále obsáhle cituje trestní judikaturu, zejm. odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2024 sp. zn. 4 Tdo 468/2024 a ze dne 21. 1. 2015 sp. zn. 5 Tdo 1503/2014.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Stěžovatel opomíjí, že Ústavní soud není dalším trestním soudem. Stěžovatelova argumentace je jen další skutkovou polemikou, navíc dosti povšechnou. Nemá smysl, aby mu Ústavní soud vysvětloval, v čem konkrétně je jeho skutková argumentace mimoběžná a lichá. Ve stručnosti proto lze odkázat na napadená rozhodnutí (srov. zejm. body 90 až 100 rozsudku obvodního soudu a body 31, 33 a 34 usnesení NS).

5. Stěžovatel dále namítá, že trestní soudy se nevypořádaly s argumentací judikaturou. Je pravda, že se soudy mají vypořádat s argumentací právní vědou či judikaturou (nález ze dne 24. 11. 2016 sp. zn. II. ÚS 2588/16, bod 13). Tento požadavek ale nelze chápat absolutisticky tak, že každá povšechná zmínka o judikatuře vyžaduje výslovnou odpověď. Povinnost soudů na argumentaci výslovně odpovědět má místo především tam, kde jednotlivci odkážou na přiléhavé pasáže a zaujmou k nim vlastní postoj (nález ze dne 26. 2. 2025 sp. zn. IV. ÚS 170/25, bod 37). Účastníci řízení nemají na judikaturu jen paušálně odkazovat v naději, že si snad soudy domyslí jejich argumentaci. Ani Ústavní soud proto nebude za stěžovatele domýšlet, co chtěl četnými odkazy na trestní judikaturu vlastně namítat.

6. Odůvodnění trestních soudů splňují vše, co od nich ústavní pořádek vyžaduje (např. nález ze dne 13. 9. 2023 sp. zn. I. ÚS 1531/23, body 19, 23, 24). Skutková věta má oporu ve skutkových zjištěních a ty zase v dokazování.

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu].

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. srpna 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu