IV.ÚS 1657/12
V PLATNOSTI- KS Praha 46 ECm 8/2010-54
- VS Praha 12 Cmo 324/2011-81
- ÚS IV.ÚS 1657/12
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože nebyly prokázány porušení základních práv. Soudy nižších stupňů správně vyhodnotily důkazy a jejich rozhodnutí bylo založeno na správném právním úsudku. Ústavní soud nemá pravomoc přezkumovat hodnocení důkazů provedené obecnými soudy. Rozhodnutí bylo považováno za zjevně neopodstatněné.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 23. května 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické ve věci navrhovatele Závorka, a. s., IČ 27313131, se sídlem Kleneč 1, Roudnice nad Labem, zastoupeného Mgr. Janem Krátkým, advokátem se sídlem Mladá Boleslav, Na Kozině 1438, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Vrchního soudu v Praze ze dne 15. února 2012 č. j. 12 Cmo 324/2011-81 a Krajského soudu v Praze ze dne 7. června 2011 č. j. 46 ECm 8/2010-54, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a také v čl. 95 odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb. Uvedl, že podle jeho přesvědčení se žádný ze soudů nevypořádal s jeho námitkou týkající se objasnění důvodů, pro něž vznikly problémy na lotyšské hranici, pro které nemohl kamión přepravce projet a vrátil se tak s dopravovaným zbožím zpět do České republiky. Proto nemůže souhlasit se závěry soudů, podle nichž to měl být on, kdo na základě další objednávky požádal o převezení zboží zpět do ČR a kdo neprokázal porušení povinností ze závazkového vztahu žalovaným a tak neunesl důkazní břemeno o vzniku škody. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Vrchní soud v Praze přezkoumal v souladu s § 212 a 214 odst. 1 občanského soudního řádu rozhodnutí soudu I. stupně a jeho rozsudek opodstatněně potvrdil, když se s právním hodnocením skutkových zjištění učiněných na základě provedených důkazů a s jeho závěry ztotožnil. Své rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, a proto lze na ně v dalším odkázat. Nutno konstatovat, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy, a proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad touto činností, pokud při ní soudy postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 81, 83 a 90 Ústavy ČR). Z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu. Jestliže obecné soudy respektují kautely dané tímto ustanovením, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy provedené, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval [čl. 82 Ústavy ČR, rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a násl.). Toto konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc. Soudy obou stupňů se při hodnocení provedených důkazů do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu nedostaly. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 23. května 2012 Miloslav Výborný předseda senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.