IV.ÚS 166/02
V PLATNOSTI- OS Opava 8C 112/99 -40
- KS Ostrava 9 Co 1098/2001
- ÚS IV.ÚS 166/02
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svých práv. Soud uvedl, že odmítnutí odvolání krajským soudem bylo právně správné, protože odvolání nebylo včas a v souladu s požadavky odůvodněno. Dle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. je ústavní stížnost nepřípustná, pokud nebyly využity všechny dostupné procesní prostředky. Posledním takovým prostředkem byla žaloba pro zmatečnost, kterou stěžovatelka měla před podáním ústavní stížnosti využít.
Rubrum
IV. ÚS 166/02 Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti H. Š., zastoupené JUDr. V.V., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 12. 2001, čj. 9 Co 1098/2001, t a k t o :
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
: Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým bylo dle § 43 odst. 2 a § 211 o.s.ř. odmítnuto její odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 17. 5. 2001, čj. 8C 112/99 -40. Stěžovatelka namítá, že na výzvu soudu k odstranění vad jí uplatněného odvolání nereagovala, neboť byla přesvědčena, že její odvolání splňuje v souladu s ustálenou judikaturou obecných soudů všechny náležitosti požadované ust. § 205 odst. 1 o.s.ř. a v postupu krajského soudu, který se nedůvodně odmítl zabývat jejím řádně a včas podaným odvoláním, tak spatřuje porušení práva na spravedlivý proces. Z obsahu připojeného rozhodnutí napadeného ústavní stížností, Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka ve včas podaném odvolání, ve kterém obecně namítala nesprávnost skutkových zjištění a nesprávné právní posouzení věci, uvedla, že odvolání bude odůvodněno ve lhůtě 10 dnů. Vzhledem k tomu, že tak neučinila, a to ani přes výzvu soudu k odstranění vad podání, doručenou jejímu právnímu zástupci, krajský soud odvolání dle § 43 odst. 2 věta první a § 211 o.s.ř. odmítl, neboť toto postrádalo náležitosti stanovené v ust. 205 odst. 1 o.s.ř., a pro uvedený nedostatek nebylo možno v řízení pokračovat. Dle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Dle ustanovení § 229 odst. 4 o.s.ř. platí, že pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání, nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, lze napadnout žalobou pro zmatečnost. Vzhledem k tomu, že v daném případě bylo napadeným usnesením odvolání odmítnuto, je žaloba pro zmatečnost, jejíž přípustnost je dána ustanovením § 229 odst. 4 o.s.ř., posledním opravným prostředkem, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje a který měla před podáním ústavní stížnosti využít. Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu než návrh dle ustanovení § 43 odst. 1 písm.e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako nepřípustný odmítnout, neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. března 2002 JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.