IV.ÚS 1663/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Ivy Zákoucké, zastoupené JUDr. Viktorem Štěpánem, advokátem, sídlem Lidická 1023/63c, Brno, proti výroku II rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. března 2026 č. j. 20 Co 35/2026-255 a výroku III rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. září 2025 č. j. 98 C 80/2025-207, ve znění opravného usnesení ze dne 20. listopadu 2025 č. j. 98 C 80/2025-221, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a Renaty Hosnedlové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Z ústavní stížnosti i jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl napadeným rozsudkem ze dne 25. 9. 2025 č. j. 98 C 80/2025-207, ve znění opravného usnesení ze dne 20. 11. 2025 č. j. 98 C 80/2025-221, o žalobě stěžovatelky (v řízení žalobkyně) na zaplacení částky 90 208 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody a nemajetkové újmy způsobené napadením jejího psa psem vedlejší účastnice. Ve věci samé obvodní soud žalobě vyhověl. Napadeným výrokem III uložil vedlejší účastnici zaplatit stěžovatelce na nákladech řízení částku 43 733 Kč podle § 142 odst. 1 a § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.

2. Rozsudek obvodního soudu napadla vedlejší účastnice odvoláním. Městský soud v Praze napadeným rozsudkem rozhodnutí obvodního soudu ve věci samé zčásti potvrdil (ohledně částky 72 166 Kč s příslušenstvím) a zčásti změnil tak, že žalobu co do částky 18 042 Kč s příslušenstvím zamítl; ve věci samé byla stěžovatelka úspěšná z 80 %. Výrokem II uložil městský soud vedlejší účastnici zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 52 332 Kč. Vycházel přitom z § 142 odst. 2 a § 224 odst. 1 občanského soudního řádu; celkové náklady stěžovatelky vyčíslil na částku 87 220 Kč a s ohledem na poměr jejího úspěchu a neúspěchu jí přiznal 60 % této částky.

3. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví uvedených výroků o náhradě nákladů řízení s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

4. Ústavní soud zjistil z databáze Infosoud.cz a u obvodního soudu, že rozsudek městského soudu byl napaden dovoláním vedlejší účastnice.

5. Předtím, než může Ústavní soud přistoupit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění zákonem stanovených podmínek řízení. V dané věci však dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

6. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem. Tento princip subsidiarity plyne již z čl. 4 Ústavy České republiky, podle kterého je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoliv výlučně Ústavního soudu; konkrétně je pak vyjádřen v § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

7. Ve věci stěžovatelky došlo k souběhu dvou právních institutů, jež by mohly vést ke kasaci napadených rozhodnutí, a to ústavní stížnosti a dovolání. Byla-li by proto v nyní posuzované věci ústavní stížnost věcně posouzena Ústavním soudem dříve, než bude rozhodnuto o podaném dovolání, mohl by postup Ústavního soudu vést k nepřípustnému zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů. Rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání přitom nelze předjímat. Za této procesní situace je proto ústavní stížnost předčasná. Přezkoumával-li by Ústavní soud napadené rozsudky před rozhodnutím Nejvyššího soudu o dovolání, nejenže by nerespektoval subsidiaritu ústavní stížnosti k jiným zákonným procesním prostředkům k ochraně práva, nýbrž by tím, byť jen nepřímo, mohl předjímat i výsledek řízení o dovolání, což mu nepřísluší (srov. např. usnesení ze dne 18. 2. 2019 sp. zn. II. ÚS 1700/18 či ze dne 10. 4. 2019 sp. zn. II. ÚS 1033/19). Také z hlediska funkce ústavního soudnictví je nežádoucí, aby stejné rozhodnutí souběžně a na sobě nezávisle přezkoumávaly obecné soudy a zároveň i Ústavní soud.

8. Jen pro úplnost Ústavní soud uvádí, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti pro její předčasnost stěžovatelku nepoškozuje na jejím právu na přístup k soudu, protože pokud by nebyla srozuměna s výsledkem sporu po skončení dovolacího řízení, je oprávněna podat novou ústavní stížnost. Tato ústavní stížnost pak (v případě splnění ostatních podmínek řízení) je věcně projednatelná Ústavním soudem.

9. Na základě výše uvedených závěrů Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a vyjadřoval se k důvodnosti ústavní stížnosti, soudkyní zpravodajkou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. června 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. soudkyně zpravodajka