IV.ÚS 1676/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele L. S., zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou, sídlem Koliště 259/55, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. února 2026 č. j. 16 Co 163/2025-1453, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a 1. G. J. a 2. nezletilé G. J., jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatel je otcem nezletilé vedlejší účastnice (nar. 2023) a první vedlejší účastnice je její matkou. Rodiče spolu nesdílí společnou domácnost. V řízení před obecnými soudy byla řešena jak otázka výkonu rodičovské odpovědnosti, tak výživného. Předmětem ústavní stížnosti stěžovatele je pouze výživné a jeho výše.

2. Ve věci nejdříve rozhodoval Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 18. 3. 2025 č. j. 25 Nc 709/2023-1129, ve znění opravného usnesení ze dne 11. 4. 2025 č. j. 25 Nc 709/2023-1144. Výrokem I svěřil nezletilou do střídavé péče rodičů tak, že v období od vyhlášení rozsudku do 30. 6. 2025 svěřil nezletilou do péče otce v každém týdnu ve středu a ve čtvrtek vždy od 9 do 17 hodin a dále v každém lichém kalendářním týdnu v sobotu a v neděli vždy od 9 do 17 hodin a ve zbývajícím čase ji svěřil do péče matky, a pro období od 1. 7. 2025 do budoucna svěřil nezletilou do péče otce v každém týdnu ve středu a ve čtvrtek vždy od 9 do 17 hodin a dále v každém lichém kalendářním týdnu od soboty od 9 do neděle do 17 hodin a ve zbývajícím čase ji svěřil do péče matky. Výrokem II nebylo matce výživné na nezletilou stanoveno. Výrokem III byla otci stanovena povinnost hradit s účinností od 21. 6. 2023 výživné na nezletilou ve výši 85 000 Kč měsíčně, z čehož částku 10 000 Kč určil hradit k rukám matky a částku 75 000 Kč určil hradit na bankovní účet nezletilé. Výrokem IV uložil soud prvního stupně otci povinnost uhradit nedoplatek na výživném za období od 21. 6. 2023 do 31. 3. 2025 v celkové výši 1 660 000 Kč, a to částku 10 000 Kč k rukám matky do tří dnů od právní moci rozsudku a částku 1 650 000 Kč na bankovní účet nezletilé do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Výrokem V nepřiznal žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení.

3. Krajský soud v Brně k odvolání stěžovatele (odvolání směřovalo pouze proti výživnému) rozsudek městského soudu, konkrétně výroky III a IV, změnil tak, že otec je povinen platit s účinností od 21. 6. 2023 výživné pro nezletilou ve výši 55 000 Kč měsíčně, přičemž část výživného ve výši 20 000 Kč je splatná k rukám matky a část výživného ve výši 35 000 Kč je splatná na bankovní účet nezletilé. Nedoplatek na výživném za období od 21. 6. 2023 do 28. 2. 2026 v celkové výši 670 000 Kč je otec povinen uhradit v částce 340 000 Kč k rukám matky a v částce 330 000 Kč na bankovní účet nezletilé, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrok II potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Své rozhodnutí odůvodnil přiměřeností výše výživného jako celku, neboť dosahovaná životní úroveň stěžovatele jednoznačně odůvodňuje stanovení nadstandardního výživného (zahrnujícího i spořící složku). Výživné ve výši 85 000 Kč zhodnotil jako nepřiměřeně vysoké, a proto jej snížil na 55 000 Kč.

II. Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel namítá porušení čl. 11 odst. 1, čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 3, čl. 18 odst. 1 a čl. 27 Úmluvy o právech dítěte.

5. Tvrdí, že k porušení uvedených práv došlo v důsledku nadměrně stanoveného výživného, které neodpovídá potřebám nezletilé, nezohledněním reálné péče otce o nezletilou, vadným posouzením existence společné domácnosti, mechanickou aplikací tabulek Ministerstva spravedlnosti a rezignací na zjištění majetkových poměrů matky. Zpochybňuje spořící složku výživného jakožto "majetkový transfer mimo rámec výživného". Tvrdí, že rozsah péče, z něhož vyšly soudy, neodpovídá rozsahu péče, který na základě shodného skutkového stavu popsal Ústavní soud v usnesení ze dne 6. 5. 2026 sp. zn. II. ÚS 1152/26. Rozhodnutí je podle něj nepřezkoumatelné, nezohledňuje nejlepší zájem nezletilé a "počítá s dvanáctiletou tvorbou úspor", čímž konstituuje majetkové rozhodnutí s časovým horizontem dvanácti let. Stěžovatel taktéž poukazuje na porušení zákazu libovůle při hodnocení důkazů a systematické vylučování stěžovatele z péče o nezletilou ze strany matky.

III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud neshledává napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným či projevem libovůle. V nyní posuzované věci krajský soud v odůvodnění uvádí, že shodně s městským soudem vycházel ze stejného skutkového základu, i stejné míry participace stěžovatele na péči, nicméně se neztotožnil s výší výživného stanoveného městským soudem. Tuto úvahu následně odůvodnil tím, že stěžovatel, který na péči o nezletilou participuje, zajišťuje pouze běžné výdaje. U nezletilých je třeba zohlednit řadu dalších faktorů dlouhodobého či nepravidelného charakteru, a hlavně zajistit možnost nezletilé podílet se na životní úrovni otce. Do úvah pak zahrnul i tvorbu úspor jakožto složku výživného (srov. bod 41 rozsudku krajského soudu). Pokud soudy vyšly z rozsahu péče stěžovatele vyjádřeného počtem hodin péče, nelze tomuto postupu nic vytknout, neboť odpovídá zjištěnému skutkovému stavu, což stěžovatel ani nerozporuje. Na tom nic nemění, pokud Ústavní soud v dřívějším odmítavém usnesení shrnul péči stěžovatele zjednodušeně optikou dnů, nikoli přesně počtem hodin.

7. Argumentu stěžovatele, že krajský soud postupoval nepředvídatelně, resp. že nedostatečně odůvodnil svůj postup, Ústavní soud nemůže přisvědčit. Krajský soud doplnil dokazování o aktuální příjmy a výdaje rodičů (srov. body 19, 25 až 30 rozsudku krajského soudu), ve zbytku vycházel ze zjištění městského soudu a dostatečně zdůvodnil svou úvahu ohledně přiměřenosti výše výživného, ve které se s městským soudem rozcházel (srov. bod 34 a 36 rozsudku krajského soudu). Nelze proto přisvědčit stěžovateli ani v tom, že by soud rezignoval na zjištění majetkových poměrů matky, neboť právě i o ně doplnil dokazování.

8. Krajský soud stejně tak nevycházel při určení výživného jen a pouze z mechanické aplikace tabulek Ministerstva spravedlnosti a zohledňování výše stěžovatelových příjmů, ale primárně z potřeb nezletilé a dosažení stejné životní úrovně jako má stěžovatel (srov. bod 39 rozsudku krajského soudu). Nedošlo ani k určení výživného v excesivní výši, naopak krajský soud snížil výživné stanovené městským soudem, neboť jej považoval za nepřiměřené (srov. body 34 a 36 rozsudku krajského soudu). V souvislosti s tím poukázal i na skutečnost, že se nejedná o "předzásobení" nezletilé (srov. body 41 až 42 rozsudku krajského soudu). Ústavní soud v nálezu ze dne 16. 12. 2015 sp. zn. IV. ÚS 650/15, na který stěžovatel poukazuje, zdůraznil, že by obecné soudy při stanovování výše výživného v případech vysokopříjmových rodičů neměly odhlížet od obecných racionálních a mravních hledisek, případně práv rodičů plynoucích z jejich rodičovské odpovědnosti. Nynější rozhodnutí však není v rozporu se závěry uvedeného nálezu. Soud vyšel z toho, že výživné je schopno zajistit nezletilé "velmi slušnou, ale nikoli okázalou či rozmařilou existenci".

9. Ústavní soud připomíná, že posouzení nejlepšího zájmu dítěte není právními předpisy nijak vymezeno. Nejlepší zájem dítěte je definován vždy individuálně s ohledem na specifickou situaci, v níž se dítě, jehož se věc týká, nachází, přičemž pozornost by měla být věnována jeho osobním poměrům, situaci a potřebám. Jde vždy o posouzení konkrétních skutkových okolností případu (srov. např. nález ze dne 30. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 1506/13). Zde je nutno s ohledem na referenční kritérium přezkumu, kterým je ochrana ústavně zaručených práv, nikoli další instanční přezkum rozhodnutí obecných soudů, zdůraznit, že posuzování skutkových otázek, zejména pak v rodinněprávních věcech, musí být v prvé řadě úkolem obecných soudů.

10. Pokud obecné soudy vezmou v potaz všechna relevantní kritéria důležitá pro rozhodnutí tak, jak plynou z judikatury Ústavního soudu, přičemž se nedopustí zjevné libovůle při jejich hodnocení, nemůže Ústavní soud suplovat roli další skutkové instance, která by přehodnocovala závěry obecných soudů či opětovně prováděla dokazování, zvláště pak jde-li o specifickou agendu rodinněprávní, konkrétně agendu péče o nezletilé, kde je velmi silný zájem na co nejrychlejším právním etablování rodinných, výchovných a citových vztahů v situaci po rozpadu rodiny zejména ve vztahu k nezletilým dětem a jejich potřebám.

11. Nelze přisvědčit tvrzení stěžovatele, že by krajský soud rezignoval na konkrétní posouzení nejlepšího zájmu nezletilé, neboť toto posouzení implicitně z odůvodnění rozsudku vyplývá. Soud neredukoval nejlepší zájem dítěte pouze na materiální stránku, jak tvrdí stěžovatel. Stěžovateli nelze přisvědčit ani v tom, že by byl systematicky vylučován z péče o nezletilou tím, že by mu soudy připisovaly primární roli pouze ve finančním plnění. Pokud se jedná o stěžovatelem tvrzené konstituování majetkových poměrů na 12 let, jde pouze o dezinterpretaci úvah krajského soudu. Krajský soud při posuzování přiměřenosti úspor zmínil jako příklad situaci, kdy "otec zůstane pracovně aktivní s alespoň obdobným výdělkem [...] do svých 70 let, tj. 12 let nezletilé", tj. ilustroval tvorbu úspor v cca desetiletém horizontu (srov. bod 42 rozsudku krajského soudu). To nic nemění na možnosti stěžovatele se při změně poměrů návrhem domáhat změny výživného a zcela jistě nejde o jakoukoli fixaci majetkových poměrů na 12 let, jak tvrdí stěžovatel. V žádné z úvah neshledává Ústavní soud jakýkoli exces či projev svévole, který by mu umožnil zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů.

12. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. srpna 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu