IV.ÚS 1677/10
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelka podala odvolání proti napadenému rozhodnutí, což znamená, že nebylo splněno požadavkem na vyčerpání všech procesních prostředků. Soud upozornil, že současné podání ústavní stížnosti a odvolání je v rozporu s principem subsidiarity ústavní stížnosti. Návrh na zrušení ustanovení zákona o elektronických úkonech nebyl předmětem posouzení, protože stížnost byla odmítnuta jako nepřípustná. Ústavní soud tedy nesmí rozhodovat o věci, dokud nebylo rozhodnutí odvolacího orgánu vyhlášeno.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Kůrky, o ústavní stížnosti stěžovatelky VTM-K, s.r.o., se sídlem Litvínov, Janov, Přátelství 161, zastoupené Mgr. Ivou Dvořákovou, advokátkou se sídlem Teplice, Baarova 1594/16, proti rozhodnutí Městského úřadu Litvínov, odbor stavebního úřadu, ze dne 19. října 2009 č. j. MELT 19685/2009, sp. zn. MELT 13097/2009 OSÚ, spojené s návrhem na ustanovení § 10 odst. 1, 2, § 11 odst. 4 a § 31 odst. 1, 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Výrok
Ústavní stížnost a návrh na zrušení ustanovení § 10 odst. 1, 2, § 11 odst. 4 a § 31 odst. 1, 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, se odmítají.
Odůvodnění
Stěžovatelka se ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 9. června 2010 a doplněna podáním dne 14. června 2010, domáhala podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že napadeným rozhodnutím byla porušena její ústavně zaručená práva. Ústavní stížnost stěžovatelka spojila s návrhem na zrušení ustanovení § 10 odst. 1, 2, § 11 odst. 4 a § 31 odst. 1, 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že z důvodu právní jistoty podala ve věci odvolání proti napadenému rozhodnutí správního orgánu, přičemž lhůtu odvozuje z § 84 odst. 1 správního řádu. Z vyjádření Městského úřadu Litvínov ze dne 23. července 2010, které si Ústavní soud ve věci vyžádal, vyplývá, že příslušný správní spis sp. zn. MELT 13097/2009 OSÚ byl předán odvolacímu orgánu (Krajskému úřadu Ústeckého kraje) na základě odvolání stěžovatelky. Předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení § 75 odst. 1 zákona, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), s výjimkou návrhu na obnovu řízení a mimořádného opravného prostředku, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 75 odst. 1, věta za středníkem, § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Jak vyplývá z obsahu podané ústavní stížnosti i vyjádření Městského úřadu Litvínov, stěžovatelka podala proti napadenému rozhodnutí i odvolání, čímž došlo v posuzované věci k souběhu ústavní stížnosti a odvolání. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny tvrzený protiústavní stav napravit. Současné podávání dovolání a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona o Ústavním soudu a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Věcným projednáním ústavní stížnosti by mohlo dojít k vydání dvou rozdílných rozhodnutí v téže věci. Za dané situace je podání ústavní stížnosti předčasné. Odmítnutí ústavní stížnosti pak nikterak právo stěžovatelky na případné posouzení napadeného rozhodnutí Ústavním soudem nenarušuje, neboť: "Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelky odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný. Vzhledem k tomu se pak Ústavní soud nemohl zabývat ani akcesorickým návrhem na zrušení napadených ustanovení zákona č. 300/2008 Sb.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 3. srpna 2010 Michaela Židlická v.r. předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.