IV.ÚS 1690/25

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky příspěvkové organizace Základní škola a mateřská škola X, zastoupené Mgr. Pavlem Vankem, advokátem, sídlem Moravské náměstí 690/15, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. dubna 2025 č. j. 9 To 54/2025-1023 a usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 3. února 2025 č. j. 6 T 130/2023-1000, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kutné Hoře, jako účastníků řízení, a M. Ch., jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka požaduje zrušit v záhlaví označená rozhodnutí. Tvrdí, že trestní soudy porušily její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí plyne následující. Stěžovatelka vystupovala jako poškozená v trestním řízení proti vedlejší účastnici, obžalované ze zločinu zpronevěry. Vedlejší účastnice byla shledána vinnou tímto zločinem a současně jí byla uložena povinnost uhradit stěžovatelce škodu ve výši přes 3,7 mil. Kč. Stěžovatelka poté uplatnila nárok na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody přibráním zmocněnce ve výši 293 487 Kč. Okresní soud v Kutné Hoře napadeným usnesením uložil vedlejší účastnici uhradit částku 258 117 Kč, ke stížnosti vedlejší účastnice toto usnesení zrušil Krajský soud v Praze a částku nákladů potřebných k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody napadeným usnesením stanovil na 126 837 Kč. Krajský soud dovodil, že je třeba korigovat přiměřenost sazby za jeden úkon právní služby, to s odvoláním na judikaturu Ústavního soudu. Krajský soud korigoval tarifní odměnu u těch úkonů právní služby, jež přímo nesouvisí s adhezním řízením, ale obecně se týkají zastoupení poškozeného v trestním řízení. Proto odměnu v plné výši stanovil jen u některých úkonů, u zbytku pak stanovil odměnu 1 500 Kč. Dále redukoval počet honorovaných úkonů a snížil náhrady výdajů za promeškaný čas.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti kritizuje krajský soud za nedostatečné odůvodnění jeho rozhodnutí. Krajský soud měl dle stěžovatelky odůvodnit jednotlivě, proč některé úkony považuje za neúčelné, a některé nikoli, proč některé úkony souvisí s adhezním řízením, a jiné nikoli. Stěžovatelka se domnívá, že všechny úkony právní pomoci byly účelné.

4. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, ovšem nikoli proti usnesení okresního soudu, které bylo krajským soudem zrušeno (Ústavní soud není příslušný přezkoumávat zrušená rozhodnutí; třeba dodat, že stěžovatelka se dožaduje zrušení rozhodnutí okresního soudu, přitom se jej však nelogicky dovolává jako správného). Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je přípustná.

5. Ústavní soud není "nejvyšším nákladovým soudem" (nález ze dne 8. 4. 2025 sp. zn. I. ÚS 2252/24, bod 37). To platí i tehdy, pokud Ústavní soud rozhoduje ve věcech nákladů trestního řízení, včetně odměny a náhrady hotových výdajů zmocněnce poškozeného. Úkolem Ústavního soudu rozhodně není, aby podrobně kontroloval závěry každého nákladového rozhodnutí [např. nález ze dne 26. 4. 2022 sp. zn. IV. ÚS 3318/21 (N 54/111 SbNU 346), body 15 a 18]. Ústavní soud nedávno zdůraznil, že stěžovatelé musí poukázat na mimořádné okolnosti, které činí jejich případ ústavněprávně dostatečně významným. Jen tehdy je namístě, aby Ústavní soud vystoupil na ochranu základních práv v oblasti nákladů řízení; jinak se zdrží bližšího přezkumu [stanovisko pléna ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 (č. 97/2025 Sb.), bod 34]. Stěžovatelka žádné takové argumenty nepředkládá. Neuvádí žádné argumenty, které by upozornily na případný systémový nedostatek dosahující ústavního rozměru a které by přesahovaly její vlastní zájem.

6. Ústavní soud se proto nebude obsáhle vyjadřovat k jednotlivým argumentům stěžovatelky. Názor, podle kterého je třeba posuzovat účelnost každého úkonu právní pomoci, není neústavní. Jde o požadavek, který plyne z letité nálezové judikatury (srov. např. nález ze dne 17. 4. 2024 sp. zn. IV. ÚS 158/24, bod 50 a tam uvedená judikatura). Odůvodnění napadeného rozhodnutí krajského soudu je dostatečné.

7. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jednak jako návrh, k jehož projednání není příslušný, jednak jako návrh zjevně neopodstatněný, neboť nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky [§ 43 odst. 1 písm. d) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. července 2025 Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu