IV.ÚS 1691/11
V PLATNOSTI- MS Praha 20 Co 42/2011-119
- ÚS IV.ÚS 1691/11
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože se jednalo o zjevně neopodstatněný návrh. Stěžovatel se domáhal zrušení rozhodnutí obecných soudů, která se zabývala nároky na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci. Soud se vyslovil, že obecné soudy správně aplikovaly právo podle § 415 a § 441 občanského zákona. Ústavní soud nepřezkoumává jednoduché právo, pokud nejde o extrémní excesy porušující ústavní práva.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 2. srpna 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele M. Ch., zastoupeného JUDr. Františkem Bártíkem, advokátem se sídlem Libušina ul. 3, 370 06 České Budějovice, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. března 2011 č. j. 20 Co 42/2011-119 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. listopadu 2010 č. j. 10 C 275/2009-98, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou, ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů. Tvrdil, že jimi bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva, zakotveného v čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Mělo se tak stát stručně shrnuto tím, že v důsledku nikoliv včasného odstranění záznamu o jeho odsouzení v Rejstříku trestů mu vznikla (pro nesplnění smluvní podmínky ze smlouvy o převodu práv k užitnému vzoru) škoda, za níž dle přesvědčení stěžovatele nese pro uvedené ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odpovědnost stát. Stěžovatel nejprve popsal průběh celého sporu a v ústavní stížnosti předestřel Ústavnímu soudu námitky, předložené předtím již shodně v odvolání podaném Městskému soudu v Praze. Tvrdil, že pokud smluvními podmínkami smlouvy o převodu práv k užitnému vzoru bylo i ujednání o tom, že předloží do tří dnů od podpisu smlouvy druhé smluvní straně čistý výpis z rejstříku trestů, jakož i o tom, že v případě porušení jakéhokoliv ustanovení smlouvy nebude mít nárok na vyplacení sjednané ceny převodu, potom právě v důsledku kritizovaného jednání státu porušil smluvní povinnost a došlo k uplatnění pro něj nepříznivých právních následků, zakládajících škodu. V důsledku těchto svých tvrzení se posléze domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil. Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí. Z těchto důvodů není ani povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny [srov. nálezy sp. zn. III. ÚS 126/04, III. ÚS 303/04, II. ÚS 539/02, IV. ÚS 221/04 a další (viz i u ostatních odkazovaných rozhodnutí Ústavního soudu internetové stránky nalus.usoud.cz)]. Z obsahu odůvodnění napadených rozsudků se podává, že obecné soudy se s argumenty stěžovatele náležitě přezkoumatelným způsobem vypořádaly. V odůvodnění jejich rozsudků rozvedené závěry, vyplývající z § 415 ve spojení s § 441 občanského zákona, a stejně tak i poukaz na subsidiaritu uplatnění nároku na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci z pohledu ústavněprávního obstojí. Takto postačí na argumentaci obecných soudů jako na ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR) odkázat. O aplikaci jednoduchého práva, která se jeví v daných souvislostech svévolnou, argumentačně vybudovanou bez přesvědčivého a konzistentního racionálního logického odůvodnění, pročež ji objektivně není možno akceptovat, se v daném případě evidentně nejedná (srov. k tomuto kupř. nálezy ve věci sp. zn. III. ÚS 126/04, III. ÚS 303/04, II. ÚS 539/02, IV. ÚS 221/04 a další). Vycházeje z uvedeného, Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele, a proto stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. srpna 2011 Miloslav Výborný předseda senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.