IV.ÚS 1730/12
V PLATNOSTI- OS Trutnov 8 C 57/2007
- NS 22 Cdo 4072/2009
- ÚS IV.ÚS 1730/12
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože napadená rozhodnutí obecných soudů nevykazují porušení práva na spravedlivý proces. Soud uvedl, že jeho úlohou není přezkum skutečností ani přehodnocení závěrů soudů prvního stupně. Závěry soudů byly považovány za ústavně konformní a založené na správném výkladu právních předpisů. Stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, protože stěžovatel pouze nesouhlasil se závěry soudů, což neznamená porušení ústavních práv.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti D. R., zastoupeného JUDr. Ivanou Sittkovou, advokátkou se sídlem na adrese Praha 4, Medkova 913/48, proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 18. července 2008 č. j. 8 C 57/2007-143, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. května 2009 č. j. 26 Co 545/2008-174 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2012 č. j. 22 Cdo 4072/2009-207, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 9. května 2012, stěžovatel podle ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení v záhlaví uvedených rozsudků s tvrzením, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 8 C 57/2007 (dále jen "soudní spis") bylo zjištěno, že žalobkyně M. V. se domáhala vypořádání společného jmění manželů, a to domu a pozemků situovaných v k. ú. Starý Sedloňov. Okresní soud nejprve svým rozsudkem nemovitosti přikázal do vlastnictví stěžovatele, kterému uložil vyplatit žalobkyni vypořádací podíl 327 500 ,- Kč. K odvolání podanému žalobkyní Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že předmětné nemovitosti přikázal do vlastnictví žalobkyně a uložil jí povinnost zaplatit stěžovateli vypořádací podíl 155 000,- Kč. Stěžovatelem podané dovolání pak bylo rozsudkem Nejvyššího soudu jako nedůvodné zamítnuto. Stěžovatel v ústavní stížnosti zpochybnil provedené důkazní řízení a tvrdil, že v jeho případě nebylo postupováno v souladu se zákonem, kdy nebyly zohledněny veškeré rozhodné skutečnosti, věc byla nesprávně hodnocena a napadená rozhodnutí pak považuje za nepřezkoumatelná pro zmatečná a nepodložená zdůvodnění. Stěžovatel zdůraznil, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné pro chybějící důkaz - revizní znalecký posudek. Stěžovatel dále namítal, že v řízení byl porušen princip zákonnosti a právo na spravedlivý proces, neboť obecné soudy se nezabývaly všemi skutkovými okolnostmi věci a odchýlily se od konstantní judikatury, která řeší otázku vypořádání společného jmění manželů i s přihlédnutím k tomu, kdo nemovitost fakticky užívá a stará se o ni. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a konstatuje, že argumenty, které stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, nevedou k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit porušení tvrzených práv stěžovatele, neshledal. Z obsahu soudního spisu i odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že ve věci rozhodující soudy se celou věcí řádně zabývaly a svá rozhodnutí ústavně konformním způsobem odůvodnily. Ústavní soud v posuzované věci nenašel nic, co by nasvědčovalo tomu, že by ve věci rozhodující soudy svévolně přehlédly některé stěžovatelovy argumenty či námitky, jejichž význam by mohl vést k rozhodnutí v jeho prospěch. Z námitek uvedených v ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel pouze polemizuje se závěry, které vyvodily obecné soudy a ze strany Ústavního soudu se domáhá přehodnocení způsobem, který by měl nasvědčit opodstatněnosti jeho právního názoru. Ve výkladu procesně právních i hmotně právních ustanovení aplikovaných právních předpisů přitom neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou. Proto lze bez dalšího odkázat na podrobná odůvodnění napadených rozhodnutí. Z obecného pohledu si je pak třeba uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), není možné vykládat jako garanci úspěchu v řízení. Pokud stěžovatel nesouhlasí se závěry, učiněnými ve věci rozhodujícími soudy, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základních práv chráněných Listinou a Úmluvou. Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci rozhodujícími soudy jsou výrazem jejich nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení tvrzených základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky. Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 9. července 2012 Vlasta Formánková v.r. předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.