IV.ÚS 1730/18
V PLATNOSTI- KS Ústí 12 Co 220/2015-465
- NS 28 Cdo 399/2018
- ÚS IV.ÚS 1730/18
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, která se týkala nároku na bezdůvodné obohacení ve výši pod limitu pro dovolání. Soud uznal, že věc se týká bagatelního sporu, jehož charakter neodůvodňuje zásah Ústavního soudu. Rozhodnutí nižších soudů byla přesvědčivě odůvodněna a neobsahovala porušení ústavních práv. Ústavní soud se nepřezkumuje závěry obecných soudů, pokud nejde o zásadní porušení práva.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Olgy Šulcové, zastoupené JUDr Františkem Kosíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 30, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2018, č. j. 28 Cdo 399/2018-546, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 1. 2017, č. j. 12 Co 220/2015-465, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníků řízení a MUDr. Martina Tykvy, jako vedlejšího účastníka, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka podala včas ústavní stížnost, kterou se domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí; namítá, že jimi bylo porušeno stěžovatelčino ústavní právo vlastnit majetek a právo na spravedlivý proces podle čl. 11 odst. 3 a čl. 36 odst. 1, 3 Listiny základních práv a svobod. Krajský soud v Ústí nad Labem potvrdil napadeným rozhodnutím rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 1. 10. 2014, č. j. 10 C 41/2009-354, jímž bylo žalované (stěžovatelce) uloženo zaplatit žalobci (vedlejšímu účastníkovi) 29 554,50 Kč s příslušenstvím, což je částka představující bezdůvodné obohacení za neoprávněné užívání pozemku parc. č. X1 v katastrálním území Teplice, na kterém stojí dům číslo popisné X2 ve vlastnictví stěžovatelky. V období od 1. 12. 2006 do 30. 6. 2008 tímto způsobem stěžovatelka užívala bez právního důvodu část pozemkové parcely vedlejšího účastníka, a za to je povinna vydat mu bezdůvodné obohacení ve výši obvyklého nájemného. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatelky odmítl, protože z hlediska dovolacího řízení jde o bagatelní spor a proti rozsudku odvolacího soudu není dovolání přípustné, neboť jím bylo přisouzeno plnění v podlimitní výši 29 554,50 Kč. Pro rozhodnutí Ústavního soudu je zejména podstatné, že v předmětné kauze jde o spor o zaplacení tzv. bagatelní částky, v němž není přípustné dovolání, a zásadně nemůže být opodstatněná ani ústavní stížnost. Bagatelní spory, zpravidla jen pro výši částky, o kterou se v nich jedná, nemohou svým charakterem dosáhnout ústavněprávního rozměru - v tom nelze spatřovat odepření spravedlnosti, ale vůli zákonodárce projevenou v příslušném ustanovení procesního předpisu, které vylučuje z dovolacího přezkumu určité typy sporů. Ve výjimečných případech může i bagatelní věc pro svůj mimořádný kvalitativní nebo kvantitativní charakter odůvodňovat zásah Ústavního soudu - což však není případ souzené věci. Stěžovatelka jen vyjadřuje svoji nespokojenost s rozhodnutím odvolacího soudu, který ji odsoudil k zaplacení bezdůvodného obohacení (navíc v bagatelní výši). Ústavní stížnost žádnou relevantní ústavněprávní argumentaci neobsahuje a sama nespokojenost stěžovatelky s rozhodnutím odvolacího soudu nemůže odůvodňovat kasační zásah Ústavního soudu. Ústavní soud není oprávněn v další instanci přezkoumávat závěry obecných soudů - taková role mu nepřísluší. Napadená rozhodnutí jsou přesvědčivě odůvodněna, závěry v nich obsažené srozumitelně vysvětleny, a proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. července 2018 Jan Musil v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.