IV.ÚS 175/97
V PLATNOSTI- OS Prostějov 6 C 19/93-131
- KS Brno 19 Co 69/96
- ÚS IV.ÚS 175/97
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky. Soud uznal, že proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo možné podat dovolání. Stěžovatel však již dovolání podal, což znamená, že podání ústavní stížnosti je předčasné. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a o princip vyčerpání procesních prostředků.
Rubrum
_ f T ČESKÁ REPUBLIKA USNESENI Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti R. P., zastoupeného advokátem JUDr. V.K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 1.1997, sp. zn. 19 Co 69/96, t a k t o Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
. Ústavnímu soudu byla dne 21. 5. 1997 doručena ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedenému rozhodnutí, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 5. 12. 1995, č. j. 6 C 19/93-131, ve věci zrušení práva společného nájmu k družstevnímu bytu. Tímto rozsudkem bylo ve věci samé rozhodnuto o zrušení práva společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu, o tom, že výlučným nájemcem předmětného bytu se stává stěžovatel, o zamítnutí návrhu L.P., aby se stala výlučnou nájemkyní předmětného bytu a členkou R. a o tom, že jmenovaná je povinna předmětný byt vyklidit a vyklizený stěžovateli odevzdat do 15 dnů poté, co jí bude zajištěn přiměřený náhradní byt. Odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že výlučnou nájemkyní předmětného bytu a členkou R. se stává L.P. a stěžovatel, že je povinen předmětný byt vyklidit a vyklizený předat jmenované do 15 dnů poté, co mu bude zajištěn náhradní byt. Stěžovatel především vytýká Krajskému soudu v Brně, že ten se nezabýval otázkou provedení a vyhodnocení znaleckých posudků a výslechem znalců, které jsou podle jeho názoru zásadní pro skutková zjištění. V tom spatřuje porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, a proto navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se považuje návrh na povolení obnovy řízení. Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu je proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu I. stupně ve věci samé, přípustné dovolání. V daném případě je právě taková možnost procesního prostředku dána, neboť práva a povinnosti stanovené účastníkům předchozího řízení jsou podle závěrů obecných soudů zcela odlišné. Z obsahu ústavní stížnosti dále vyplývá, že stěžovatel prostřednictvím svého právního zástupce podal proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání ze dne 18. 4. 1997, jehož kopii přiložil. V tomto ohledu je třeba upozornit i na judikaturu Evropské komise pro lidská práva, podle které pravidlo vyčerpání opravných prostředků vyžaduje použít všechny právní prostředky dostupné podle vnitrostátního práva, které jsou v zásadě účinné a postačují k tomu, aby se jejich prostřednictvím dosáhlo nápravy. Za této situace je tedy podání ústavní stížnosti předčasné. Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud dospěl k závěru, že podaný návrh je nepřípustný, a proto byl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnut, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení
: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 10. června 1997 JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.