IV.ÚS 1795/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele A. B., zastoupeného Mgr. Radkem Suchým, sídlem Šítkova 233/1, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2026 č. j. 61 To 289/2026-39 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. března 2026 sp. zn. 44 Nt 807/2026, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 7, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel je stíhán za rozsáhlou drogovou trestnou činnost. Stěžovatel má být členem organizované skupiny a jako hierarchicky nadřízený člen úkoloval a dával pokyny k převozu kokainu z jedné evropské země do jiné. Dále obstarával kokain k další distribuci a podílel se na přípravě dovozu velkého množství kokainu z Kolumbie do Evropy. Tím podle orgánů činných v trestním řízení spáchal jednak trestný čin (resp. zvlášť závažný zločin) neoprávněné výroby a jiného nakládání s omamnými nebo psychotropními látkami, s rostlinami nebo houbami je obsahujícími nebo s jedy [§ 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku], jednak přípravu téhož trestného činu [§ 20 odst. 1 a § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku].

2. Stěžovatel byl vzat do vazby na konci prosince 2025, nejprve na základě všech vazebních důvodů, později stížnostní soud zúžil vazební důvody na dva - útěkový a předstižný [§ 67 písm. a) a c) trestního řádu]. Na konci února (27. 2. 2026) požádal stěžovatel o propuštění z vazby na svobodu (§ 71a trestního řádu). Obvodní soud pro Prahu 7 v napadeném usnesení uzavřel, že se od posledního vazebního rozhodnutí nic nezměnilo. Jednání, které je stěžovateli kladeno za vinu, má oporu v celé řadě důkazních materiálů. Útěkový vazební důvod je dán proto, že stěžovatel často cestuje a zdržuje se v zahraničí, s největší pravděpodobností v souvislosti s pácháním drogové trestné činnosti. Společně s hrozbou vysokého trestu odnětí svobody (8 až 18 let) existuje důvodná obava, že uteče anebo se bude skrývat. Předstižný vazební důvod je dán proto, že do svého zadržení stěžovatel nepřerušovaně páchal trestnou činnost. Zdroj jeho příjmů je nejasný, stěžovatel o něm uvádí odlišné informace. Nynější trestná činnost má značný mezinárodní přesah. Pokud bude stěžovatel propuštěn na svobodu, hrozí, že v trestné činnosti bude pokračovat. Ze všech důvodů nelze účelu trestního řízení dosáhnout jinak než právě vazbou; vazební substituty nelze užít. Městský soud v Praze se ztotožnil s argumenty obvodního soudu a zamítl stížnost. Poukázal přitom na další konkrétní okolnosti, které zesilují důvodnou obavu orgánů činných v trestním řízení (např. zachycená komunikace líčí stěžovatele jako zdatného obchodníka, rozsah drogové trestné činnosti zajišťující pohodlný život atd.).

3. Stěžovatel vznáší vícero argumentů, více méně povšechných. Stěžovatel neví, na základě čeho soudy uzavřely, že trestní stíhání je důvodné. Dále nesouhlasí se způsobem odůvodnění, jmenovitě s odkazy na dřívější rozhodnutí. Tím se soudy vyhýbají povinnosti vypořádat se s argumenty stěžovatele, které vznesl ve svůj prospěch (následuje obsáhlá citace příkladů jeho argumentace, kterou vazební soudy údajně přehlédly). Stěžovatel dále soudům vyčítá, že svůj postup a odůvodnění opírají o spekulace a že nevyhověly jeho důkazním návrhům.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Stěžovatel se v prvé řadě mýlí, že vazební soudy nemohou odkázat na svá dřívější vazební rozhodnutí (srov. nález ze dne 6. 8. 2025 sp. zn. IV. ÚS 1563/25, bod 25 a tam cit. judikatura ESLP). Tím se Ústavní soud dostává k další stěžovatelově výtce. Podle stěžovatele se soudy nevypořádaly s jeho konkrétními námitkami. Jak ale správně uvádí městský soud, stěžovatel žádné konkrétní námitky neuvedl. O tom také svědčí argumentační styl, který zvolil v nynější ústavní stížnosti. Místo toho, aby stručně, přesně a srozumitelně vymezil své argumenty, stěžovatel toliko odcitoval skoro dvě stránky dlouhou pasáž z původního podání. Ústavní soud není dalším obhájcem obviněných, ale orgánem ochrany ústavnosti. Nemůže domýšlet argumentaci stěžovatelů. Stejně tak je třeba odmítnout stěžovatelovu výtku, že napadená rozhodnutí jsou spekulativní. Přestože vazební soudy vydaly napadená rozhodnutí ještě v počátcích trestního řízení, rozhodnutí obsahují konkrétní okolnosti, které odůvodňují důvodnou obavu z útěku a dalšího páchání trestné činnosti a které nasvědčují tomu, že se skutek stal, že je trestným činem a že jeho pachatelem je stěžovatel (srov. např. usnesení obvodního soudu, body 6, 8 a 9).

6. Zbývající argumentace (neprovedení důkazních návrhů) je mimoběžná. Nyní jde o rozhodování o vazbě, nikoli o vině a trestu. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. srpna 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu