IV.ÚS 1802/16

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Z. H., zastoupeného Mgr. Magdalenou Kubečkovou, advokátkou se sídlem AK Praha 1. Haštalská 27, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2016 č. j. 89 T 45/2008-465 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2016 č. j. 8 To 89/2016-489, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Včas podanou ústavní stížností, splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Výše uvedeným usnesením Městského soudu v Brně byla jako nedůvodná zamítnuta žádost stěžovatele o povolení obnovy řízení ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 89 T 45/2008; napadeným usnesením Krajského soudu v Brně pak byla jako nedůvodná zamítnuta i jeho následná stížnost.

3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že v průběhu těchto řízení byly porušeny základní principy trestního řízení a rovněž základní práva stěžovatele zaručená ústavním pořádkem České republiky. Nalézací soud totiž postavil své rozhodnutí o vině stěžovatele pouze a jen na dvou důkazech a to na výpovědi údajné poškozené (Hana Dresslerová) a na odborném vyjádření znalce paní Věry Misákové ohledně hodnoty notebooku.

4. Stěžovatel byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a uznán povinným nahradit škodu ve výši 40 900 Kč pouze a jen na základě neúplných informací a v nepřesně uvedené době, kdy se stěžovatel nemohl dopustit trestné činnosti. Stěžovatel soudu v rámci návrhu na obnovu řízení předložil nový důkaz o tom, že dokazování znaleckým posudkem ohledně hodnoty notebooku není možné vůbec použít jako důkaz a je zcela nezpůsobilý stanovit hodnotu údajně zpronevěřeného notebooku. Stěžovatel nové poznatky prokazoval důkazem, který naplňuje požadavky na obnovu řízení; její nepovolení proto stěžovatel považuje za zásah do svých zaručených práv, proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

5. Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí a spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 89 T 45/2008, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který je povolán zkoumat, zda napadeným postupem či rozhodnutími došlo k porušení základních práv stěžovatele.

7. Podle § 278 odstavec 1 trestního řádu obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi známými už dříve ovlivnit jiné rozhodnutí o vině, nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru v povaze a závažnosti trestného činu, nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu.

8. Obnova řízení je jakožto mimořádný opravný prostředek rozdělena do dvou kroků. První z nich, řízení o povolení obnovy, je založeno na zjištění, zda předložený návrh obsahuje takové důkazy, které jsou způsobilé změnit předchozí rozhodnutí - v opačném případě soud obnovu nepovolí. Jen pokud je obnova povolena, dochází k hodnocení věci ve světle nových důkazů.

9. Takové skutečnosti nicméně u odsouzeného zjištěny nebyly, neboť podaný návrh na obnovu řízení je víceméně pouze zopakováním provedeného dokazování, konstatováním jeho nedostatečnosti, polemizováním se závěry soudu, věrohodností poškozené a domáháním se odlišného hodnocení již jednou provedených důkazů, proto by obsahově dané podání odsouzeného odpovídalo spíše odvolání do odsuzujícího rozsudku.

10. Městský soud v Brně se návrhem stěžovatele důkladně zabýval; neshledal přitom v návrhu požadované novum, které by vedlo k povolení obnovy řízení. Uvedl, že předkládaný znalecký posudek není možné považovat za důkaz, který je způsobilý zvrátit závěry, k nimž dospěl soud v předchozím řízení. V dané věci se jedná již o druhý návrh odsouzeného na povolení obnovy řízení. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2010 sp. zn. 89 T 45/2008, které nabylo právní moci dne 23. 7. 2010, byl zamítnut návrh odsouzeného na povolení obnovy řízení ze dne 6. 1. 2010. Stížnostní soud uvedl, že sdílí závěry nalézacího soudu o nedůvodnosti obnovy; v ústavní stížnosti stěžovatel jen zopakoval svůj názor na vliv nového posudku na dřívější rozhodnutí; fakt, že soudy tento jeho názor nesdílejí, však není zásahem do jeho zaručených práv.

11. Ústavní soud poukazuje na to, že trestní soud se pak v rámci odůvodnění odsuzujícího rozsudku (obdobně jako Krajský soud v Brně v rámci řízení o odvolání, či Nejvyšší soud v rámci řízení o dovolání odsouzeného) podrobně zabýval otázkou věrohodnosti poškozené, určením data spáchání skutku, případně nemožností získat údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu dle návrhu odsouzeného, přičemž pokud byl soudu předložen v průběhu daného řízení znalecký posudek o ceně movité věci, pak i jeho nepřipuštění k dokazování soud řádně odůvodnil, kdy pouze pro stručnost soud zopakuje, že znalec mimo jiné nebyl poučen ani v souladu s § 106 trestního řádu a posudek tak neměl ani podstatné náležitosti. Soud tak v dané věci provedl potřebné dokazování a zjistil skutkový stav věci, o němž nebyly a nejsou důvodné pochybnosti (§ 2 odstavec 5 trestního řádu), přičemž důkazy hodnotil v čase, kdy byly provedeny (nikoli s odstupem prakticky devíti let od spáchání skutku), podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 2 odstavec 6 trestního řádu).

12. Ústavní soud konstatuje, že trestní soudy se návrhem na obnovu řízení zabývaly v rozsahu dostatečném pro vyslovení závěru o jeho nedůvodnosti a rozhodnutí nevzešlo z řízení, které by bylo v rozporu s čl. 36 a následných Listiny. Soudy rozhodly v zákonných mezích a způsobem stanoveným zákonem (čl. 2 odstavec 2 Listiny), a proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.

13. Podle ustanovení § 43 odstavce 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl, jako zjevně neopodstatněný.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. září 2016 Jan Musil v. r. předseda senátu