IV.ÚS 1809/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti SUOPELOS s.r.o., sídlem Tyršova 885/24, Ostrava, zastoupené Mgr. Denisou Mokřížovou, advokátkou, sídlem Bozděchova 1840/7, Praha 5 - Anděl, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2026 č. j. 22 Cdo 562/2026-199, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2025 č. j. 22 Co 182/2025-152 a rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 22. května 2025 č. j. 16 C 21/2025-96, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ, jako účastníků řízení, a obce Červený Újezd, sídlem Unhošťská 26, Červený Újezd, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka a vedlejší účastnice jsou spoluvlastnicemi pozemku, vedlejší účastnice vlastní jeho dvoutřetinový podíl, stěžovatelka podíl třetinový. Stavební úřad v Rudné schválil stavební záměr třetí osoby (stavbu rodinného domu), který má zasahovat mj. i na pozemek stěžovatelky a vedlejší účastnice napojením na dopravní a technickou infrastrukturu (vjezd a vstup k domu, přípojky vodovodu, kanalizace a elektřiny).

2. Souhlas s provedením stavebního záměru na pozemku stěžovatelky a vedlejší účastnice (podle § 184a zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon), který musí stavebník přiložit k žádosti o povolení stavebního záměru, poskytla stavebníkovi vedlejší účastnice. Stěžovatelka ovšem s provedením stavebního záměru nesouhlasí. Souhlas s provedením záměru poskytnout nechtěla a tvrdí, že k jeho bezvadnosti je nutný souhlas všech spoluvlastníků podle § 1132 občanského zákoníku, nikoli souhlas dvou třetin hlasů podle § 1129, jak tvrdí stavební úřad ve svém rozhodnutí. Stavebníkovu žádost tak měl stavební úřad zamítnout. Stěžovatelka podala proti rozhodnutí stavebního úřadu odvolání a zároveň se domáhala žalobou podanou k Okresnímu soudu Praha-západ určení, že souhlas s provedením stavebního záměru udělený vedlejší účastnicí je neplatný, případně vůči stěžovatelce neúčinný.

3. Okresní soud žalobu zamítl, Krajský soud v Praze tento rozsudek potvrdil. Podle obou soudů souhlas podle stavebního zákona slouží pouze pro účely veřejnoprávního povolení, neposkytuje soukromoprávní titul k provedení stavby, ten si musí stavebník zajistit nezávisle na veřejnoprávním povolení. Platnost a případná účinnost souhlasu uděleného pro účely stavebního řízení musí být i v tomto řízení řešena. Určovací žaloba nemůže dosáhnout nápravy požadované stěžovatelkou, té je třeba dosáhnout ve stavebním řízení. Ochranu před povolenou, ale neoprávněnou stavbou poskytuje soukromé právo u civilních soudů. Pokud by stavebník neoprávněnou stavbou zasáhl do vlastnického práva stěžovatelky, může se proti tomu stěžovatelka bránit rozličnými soukromoprávními žalobami. Nemá tak význam určovat v občanskoprávním řízení, zda je souhlas udělený ve stavebním řízení platný či účinný, protože tento souhlas nemá na soukromoprávní vztahy účastníků žádný vliv. Naléhavý právní zájem na určení proto není dán.

4. Stěžovatelčino dovolání odmítl Nejvyšší soud jako nepřípustné. Zaprvé se soudy od judikatury neodchýlily. Realizace staveb v sobě nese dva oddělené aspekty - zda má stavebník ke stavbě soukromoprávní titul (oprávněnost stavby) a veřejnoprávní povolení (povolenost stavby). Souhlas vlastníka pozemku udělovaný ve stavebním řízení nemá soukromoprávní účinky, nezakládá oprávněnost stavby, slouží pouze pro veřejnoprávní účely povolení stavby (rozsudek NSS ze dne 11. 5. 2022 č. j. 6 As 126/2020-47, č. 43559/2022 Sb. NSS). Určení požadované stěžovatelkou, zda je souhlas neplatný či neúčinný, by tedy nijak neovlivňovalo soukromoprávní vztah mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí, potažmo stavebníkem. Vedle veřejnoprávního povolení stavby si musí stavebník obstarat soukromoprávní titul k provedení stavby, aby mohl stavbou zasáhnout do stěžovatelčina pozemku. Se stěžovatelkou lze souhlasit, že hrozí-li zásah do vlastnických práv, nelze po stěžovatelce vyžadovat, aby vyčkala zásahu a až poté se domáhala ochrany. Snaží-li se ovšem stěžovatelka žalobou zpochybnit právo stavebníka uskutečnit stavbu, musí žalobu směřovat proti němu, nikoli proti vedlejší účastnici. Podaná určovací žaloba nemůže stěžovatelce poskytnout požadovanou ochranu, proto naléhavý právní zájem není dán. Zadruhé není dovolání přípustné ani pro posouzení otázky dosud judikaturou neřešené, konkrétně zda souhlas podle stavebního zákona vyžaduje souhlas všech vlastníků pozemku, nebo pouze dvoutřetinové většiny jejich hlasů. Na vyřešení této otázky totiž rozhodnutí krajského soudu nezávisí, žaloba byla neúspěšná pro neexistenci naléhavého právního zájmu na určení.

5. Civilní soudy podle stěžovatelky porušily její právo na ochranu vlastnictví jakožto menšinového spoluvlastníka. Stěžovatelka je přesvědčena, že provedením stavebního záměru budou práva spoluvlastníků omezena na dobu delší než 10 let, proto musí s udělením souhlasu podle § 184a starého stavebního zákona souhlasit všichni spoluvlastníci. Vedle toho soudy odepírají stěžovatelce právo na přístup k soudu. Závěr soudů, že na požadovaném určení není naléhavý právní zájem, vrhá totiž stěžovatelku do neudržitelného právního vakua. Stavební úřady dlouhodobě odmítají v obdobných případech věcně řešit námitky podobné těm stěžovatelčiným proto, že jim to nepřísluší, současně ale civilní soudy odmítají stěžovatelku chránit proto, že veřejnoprávní souhlas nemá soukromoprávní účinky. Vydání veřejnoprávního povolení ovšem poskytne stavebníkovi legitimní očekávání, čemuž mohla určovací žaloba zabránit a nastolit právní jistotu. Soudy sice stěžovatelce vzkázaly, že žalobu měla podat proti stavebníkovi, taková žaloba by ovšem byla - před skončením stavebního řízení - neúspěšná, protože by byla předčasná a hypotetická.

6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Jak výstižně popsaly již civilní soudy, realizace staveb v sobě nese jednak aspekt veřejnoprávní, jednak aspekt soukromoprávní. Zda byl souhlas se stavebním záměrem bezvadný a zda tedy stavebník splnil požadavky stanovené stavebním zákonem na schválení stavebního záměru, je věcí správních orgánů, potažmo správních soudů. Do této jejich pravomoci nemohou civilní soudy cestou určovací žaloby zasahovat; tato určovací žaloba tak nemůže stěžovatelce nijak pomoci. Stěžovatelka se nenachází v situaci, kdy by se právní ochrany nemohla nijak domoci, pouze si zvolila nesprávnou cestu. Musí svou procesní obranu směřovat právě do správního řízení (sama ostatně tvrdí, že proti rozhodnutí stavebního úřadu podala odvolání), případně posléze jít cestou správního soudnictví. Skutečnost, že správní orgány zastávají opačný názor než stěžovatelka (jak stěžovatelka tvrdí v ústavní stížnosti), není pro nynější věc podstatná.

8. Civilní soudy neporušily stěžovatelčino právo na soudní ochranu tím, že neřešily obsah soukromoprávních vztahů mezi účastníky, co se týče provádění stavby. Otázky, zda disponuje stavebník soukromoprávním titulem k provedení stavby na pozemku či zda prováděním stavby nepřípustně zasahuje do vlastnického práva stěžovatelky (k jejichž řešení jsou civilní soudy povolány), mohou být předmětem budoucích právních jednání či soudních sporů, v nynějším řízení stěžovatelka nicméně napadla pouze poskytnutí souhlasu ve stavebním řízení, který nemá soukromoprávní účinky a, jak vysvětleno výše, jehož posuzování je mimo pravomoc civilních soudů.

9. Proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. srpna 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu