IV.ÚS 1827/12
V PLATNOSTI- MS Praha 9 A 41/2011-10
- NSS 1 As 130/2011-30
- ÚS IV.ÚS 1827/12
Ústavní soud odmítl návrh společnosti, která se obrátila proti rozhodnutím nižších soudů. Soud zdůraznil, že stěžovatelka nebyla zastoupena advokátem, což je podmínka pro podání ústavní stížnosti. Předchozí rozhodnutí ji již informovala o povinnosti zastoupení, a proto opakované výzvy k odstranění vady nebyly účelné. Soud se rozhodl návrh odmítnout bez dalšího projednávání, protože výzva k odstranění vady by byla formální a neefektivní.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Miloslavem Výborným o návrhu společnosti TEMPLUM - společenské hry, s. r. o., sídlem Radlická 49, Praha 5, právně nezastoupené, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9.11.2011, č.j. 1 As 130/2011-30, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.3.2011, č.j. 9 A 41/2011-10 takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka napadla podanou ústavní stížností v záhlaví uvedená usnesení Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze s tvrzením, že postupem orgánů veřejné moci bylo zasaženo do jí ústavně zaručených základních práv a svobod; současně upozornila, že stížnost hodlá dále doplňovat, k čemuž požadovala poskytnutí adekvátních lhůt. Uvedená rozhodnutí napadla stěžovatelka již 16. 2. 2012; tehdy byla její ústavní stížnost odmítnuta usnesením ze dne 13. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 545/12. Shodně jako v předchozím řízení Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka se v minulém období opakovaně se svými návrhy obracela na tento orgán ochrany ústavnosti, evidentně však ignorujíc jeden z předepsaných předpokladů nutných k projednání ústavní stížnosti - povinné zastoupení advokátem (srov. § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). V řízeních o těchto návrzích byla opakovaně poučena o této podmínce řízení, jakož i o postupu vedoucímu k jejímu naplnění, stejně jako o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti. Není-li splněna podmínka povinného zastoupení v řízení před Ústavním soudem a při sepisu ústavní stížnosti advokátem, vyzývá (zpravidla) Ústavní soud stěžovatele podle § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu k odstranění této vady v určené lhůtě. Smyslem této výzvy a určení lhůty k odstranění vad podání je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách projednání věci Ústavním soudem. Z toho vyplývá, že pokud stěžovateli byly v předchozích řízeních poskytnuté takové informace, jež byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že se na Ústavní soud s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, jeví se setrvání požadavku na dalším poučení pro konkrétní řízení neefektivní a formalistické. Toto stanovisko Ústavního soudu je stěžovatelce známé z předchozích rozhodnutí o jejích návrzích. Za dané situace, v níž lze považovat za zcela neúčelné, aby Ústavní soud stěžovatelku opětovně vyzýval k odstranění vad podání, Ústavní soud za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu projednávaný návrh soudcem zpravodajem odmítl, a to aniž by považoval za potřebné zabývat se včasností stěžovatelčina podání či vyčkávat případného odstranění vad návrhu.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. května 2012 Miloslav Výborný, v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.