IV.ÚS 1862/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky I. H., zastoupené Mgr. Petrem Pernicou, advokátem, sídlem Moravské náměstí 127/3, Brno, proti usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 18. června 2026 č. j. 0 Nc 2114/2025-211, za účasti Okresního soudu ve Vyškově, jako účastníka řízení, a 1. J. Š. a nezletilých 2. J. Š. a 3. B. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatelka je matkou nezletilého vedlejšího účastníka a nezletilé vedlejší účastnice. Stěžovatelka a první vedlejší účastník (otec nezletilých) se od sebe odloučili a v roce 2025 na návrh stěžovatelky zahájili řízení o úpravě výkonu rodičovské odpovědnosti a úpravě výživného k nezletilým dětem.

2. Otec nezletilých podal návrh na vydání prozatímního rozhodnutí v březnu 2026, posléze tak učinila i stěžovatelka v dubnu 2026. Otec požadoval, aby byl oprávněn pečovat o nezletilé první lichý týden po doručení rozhodnutí od čtvrtka 9.00 hod. do pátku do 18.00 hod. a dále v sobotu a v neděli vždy od 9.00 hod. do 18.00 hod., ve druhém lichém týdnu po doručení rozhodnutí od čtvrtka 9.00 hod. do soboty do 18.00 hod. a v neděli od 9.00 hod. do 18.00 hod. a od třetího lichého kalendářního týdne po doručení rozhodnutí od čtvrtka 9.00 hod. do neděle do 18.00 hod. s tím, že k předávání dětí by docházelo před společným domem rodičů (před posledním rodiči dohodnutým bydlištěm dětí). Návrh byl odůvodněn tím, že mezi rodiči byl na posledním jednání soudu dohodnut kontakt otce s dětmi ve dnech 26. 2., 27. 2., 28. 2., 5. 3., 6. 3. a 7. 3. 2026, vždy od 9.00 hod. do 18.00 hod. a dále od 13. 3. do 14. 3. 2026, kdy by u něj nezletilá přespala v době pobytu nezletilého v logopedickém centru a následně by obě děti u něj byly dne 14. 3. 2026 od 9.00 hod. do 18.00 hod. Otec děti viděl naposledy dne 7. 3. 2026 a od této doby mu má stěžovatelka všemožnými způsoby v kontaktu bránit.

3. Stěžovatelka požadovala, aby prozatímním rozhodnutím byl otec oprávněn stýkat se s nezletilými dětmi od vykonatelnosti rozhodnutí do 30. 6. 2026 v každém lichém týdnu v pátek a sobotu vždy od 10.00 hod. do 18.00 hod. a v neděli od 10.00 hod. do 15.00 hod., a to do 10. 5. 2026, a od 23. 5. 2026 v každém lichém týdnu od soboty 10.00 hod. do neděle do 15.00 hod., a dále od vykonatelnosti rozhodnutí do 31. 5. 2026 v každém sudém týdnu ve středu od 16.30 hod. do 17.00 hod., kdy si nezletilé děti vyzvedne ze školky a vrátí je v 18.00 hod. v bydlišti matky. Taktéž navrhovala, aby byl otec oprávněn po dobou od vykonatelnosti rozhodnutí do 30. 6. 2026 oprávněn realizovat telefonický kontakt nebo videohovor s nezletilými dětmi každé úterý a každou sudou neděli v 17.00 hod., nedohodnou-li se rodiče jinak. Návrh odůvodnila tím, že nezletilý absolvoval diagnostický pobyt a vyšetření, ze kterých vyplynulo, že se u něj projevuje emoční dysregulace, jejíž příčinou jsou pravděpodobně kombinace neurovývojové diagnózy a traumatických událostí loňského roku související se zhoršením vztahu mezi rodiči a rozpadem rodiny. Pozorováno je i výrazné narušení spánku. U nezletilého byla diagnostikována snížená vývojová dysfázie, autistické rysy a porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD).

4. Okresní soud ve Vyškově vydal prozatímní rozhodnutí, kterým zamítl návrhy obou rodičů (výrok I a II) a stanovil, že otec je oprávněn pečovat o nezletilé děti první a druhý lichý kalendářní týden po "vykonatelnosti doručení" usnesení v pátek, sobotu a neděli, vždy od 9.00 hod. do 18.00 hod., třetí a čtvrtý lichý kalendářní týden po vykonatelnosti usnesení v pátek od 9.00 hod. do 18.00 hod. a od 9.00 hod. soboty do 18.00 hod. neděle, pátý a šestý lichý kalendářní týden po vykonatelnosti usnesení od 9.00 hod. pátku do 18.00 hod. neděle a počínaje sedmým lichým kalendářním týdnem po vykonatelnosti usnesení od 9.00 hod. čtvrtka do 18.00 hod. neděle (výrok III). Dále stanovil, že stěžovatelka je povinna nezletilé na péči otce řádně a včas připravit a otci předat před společným domem rodičů a otec je povinen nezletilé matce řádně a včas předat zpět na stejném místě (výrok IV). V neposlední řadě stanovil, že prozatímní rozhodnutí se vydává na dobu 3 měsíců od jeho vykonatelnosti (výrok V).

5. Rozhodnutí odůvodnil tím, že nutnost zatímní úpravy poměrů je dána stále evidentně vyhrocenými vztahy mezi rodiči a jejich neschopností spolu konstruktivně komunikovat a kompromisně se dohodnout. Srovnal návrhy obou rodičů i odborné podklady předložené v řízení a dospěl k závěru, že je nutné určit pevná pravidla péče otce formou prozatímního rozhodnutí do doby, než ve věci samé bude pravomocně rozhodnuto, a to přijetím takové prozatímní úpravy, která bude reflektovat současné poměry a faktickou realizaci péče v posledních několika měsících.

II. Argumentace stěžovatelky

6. Stěžovatelka namítá porušení čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

7. Stěžovatelka v obsáhlé ústavní stížnosti shrnuje skutkový stav věci, vytýká soudu, že dostatečně nezohlednil nejlepší zájmy dětí, nedostatečně zjistil a zhodnotil skutkový stav a nedostatečně vypořádal odborné podklady. Z těchto důvodů považuje odůvodnění usnesení za nepřezkoumatelné. Nadto namítá, že soud určil jako místo předávání nezletilých dětí původní bydliště, které již není aktuální a s touto otázkou se nijak nevypořádal, stejně tak u docházky nezletilého do školky při styku s otcem.

8. V neposlední řadě namítá, že výrok soudu je neurčitý, neboť neuvedl ani počátek ani konec prozatímního rozhodnutí. Napadá taktéž automatické rozšiřování péče otce, která není opřena o ověřování toho, zda péče nezletilým prospívá.

9. Taktéž navrhuje odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť by jeho výkon znamenal pro stěžovatelku a nezletilé děti nepoměrně větší újmu, než která by mohla vzniknout otci při odložení vykonatelnosti. Odklad vykonatelnosti ani není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Zároveň požádala Ústavní soud o přednostní projednání.

III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

10. Nová právní úprava prozatímních rozhodnutí zakotvená s účinností od 1. 1. 2026 v § 465a a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen "z. ř. s."), vychází z toho, že poměry dítěte mají být s ohledem na důsledné zajištění všech procesních práv všech účastníků řízení upravovány zásadně meritorně. Dočasná úprava je vždy určitou výjimkou z pravidla, která se uplatní pouze v nezbytných případech, v nichž je zapotřebí upravit poměry před rozhodnutím ve věci samé. I když platí, že na předběžnou a prozatímní úpravu poměrů dítěte se nepoužijí ustanovení občanského soudního řádu o předběžném opatření (viz § 465j z. ř. s.), lze v poměrech řízení o ústavní stížnosti vyjít z ustálené judikatury vztahující se právě k předběžným opatřením, podle níž se Ústavní soud zpravidla necítí být oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních. Obdobné platí i pro prozatímní rozhodování, neboť v obou případech jde o rozhodnutí, která představují pouze přechodné řešení situace. Do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem a není jimi prejudikován konečný výsledek sporu. Zároveň však platí, že i rozhodnutí o předběžném opatření (rozhodnutí o prozatímní úpravě poměrů) je za určitých okolností způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení a lze je podrobit ústavněprávnímu přezkumu (srov. nález ze dne 8. 8. 2013 sp. zn. III. ÚS 52/13), byť toliko v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti. Ústavní soud přitom pouze zkoumá, zda předběžné opatření (prozatímní rozhodnutí) mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole, která - aby odůvodnila kasační zásah - by musela být na první pohled zjevná a intenzivní. Důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu je také flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu (srov. např. nálezy ze dne 30. 6. 2026 sp. zn. II. ÚS 1124/26 a ze dne 2. 7. 2026 sp. zn. I. ÚS 1382/26).

11. Ani v nyní posuzované věci není důvod odklánět se od výše uvedených kritérií. Ústavní soud proto konstatuje, že napadené rozhodnutí bylo vydáno příslušným orgánem a mělo zákonný podklad. Ústavní soud neshledal, že by napadené rozhodnutí vykazovalo znaky svévole. Napadené rozhodnutí je dostatečně odůvodněno, je z něj zřejmé, z jakých skutečností soud vycházel, proč nevyhověl návrhu ani jednoho z rodičů a upravil dočasně styk otce "kompromisním způsobem". Ústavní soud nezjistil, že by napadené usnesení bylo způsobilé porušit stěžovatelčina základní práva, případně práva jejích nezletilých dětí. Soud zkoumal, zda jsou splněny podmínky pro vydání prozatímního rozhodnutí, přičemž pro vydání prozatímního opatření stačí rozhodné okolnosti osvědčit. Soud odůvodnil, proč je potřeba zatímně upravit poměry nezletilých právě daným způsobem s postupným rozšiřováním styku s otcem.

12. Místo předávání určil na adrese společného domu rodičů, přičemž ani v tomto postupu nelze spatřovat svévoli, jakkoli je zjevné, že se představy obou rodičů ohledně ideálního místa předávání mohou lišit. Lze přisvědčit stěžovatelce, že ve výroku III soud užil pro určení styku otce v prvním a druhém kalendářním týdnu nejasnou formulaci "po vykonatelnosti doručení usnesení", je ovšem zjevné, že jde pouze o překlep, neboť výrok III hovoří jinak vždy o vykonatelnosti usnesení. Stejně tak explicitně uvádí, že je prozatímní rozhodnutí vydáno na dobu 3 měsíců od jeho vykonatelnosti (srov. bod 4 výše).

13. Stěžovatelka se ve své podstatě domáhá věcného instančního přezkumu napadeného rozhodnutí. To by však popíralo samotnou podstatu tříměsíční zatímní úpravy poměrů, u níž zákonodárce s cílem stabilizovat poměry vyloučil možnost odvolání (srov. k tomu nálezy sp. zn. II. ÚS 1124/26 a sp. zn. I. ÚS 1382/26). Právní úprava garantuje účastníkům řízení možnost vyjádřit se k návrhu (§ 465b odst. 2 z. ř. s.), přičemž v tomto směru stěžovatelka žádná procesní pochybení nenamítá.

14. Rozhodnutí soudu vychází z úvahy, že není žádoucí, aby došlo k odcizení jednoho z rodičů a nezletilých dětí v důsledku ztráty kontaktu a z toho, že děti se dokážou bez větších problémů adaptovat na oba přístupy rodičů. Soud se pro účely prozatímního rozhodnutí zabýval dostatečně nejlepším zájmem dětí a nastalou situací mezi rodiči. Posoudil odborné podklady, které byly v některých ohledech protichůdné a snažil se vyvážit aktuální poměry tak, aby byl zachován kontakt s nezletilými dětmi i na straně otce (srov. bod 19 usnesení okresního soudu). Přihlédl i ke stanovisku opatrovníka, který navrhoval, aby soud vyhověl návrhu otce, včetně místa předávání dětí. Úvahy soudu nelze považovat za akt libovůle, který by umožnil Ústavnímu soudu do rozhodování obecného soudu o prozatímním rozhodnutí zasahovat.

15. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Jelikož Ústavní soud posoudil ústavní stížnost bezodkladně, nerozhodoval samostatně o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí ani o návrhu na přednostní projednání věci.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. července 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu