IV.ÚS 1896/16
V PLATNOSTI- OS Jihlava 2 Nc 6132/2009-132
- KS Brno 54 Co 20/2016-147
- ÚS IV.ÚS 1896/16
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal všechny zákonné procesní prostředky před jinými soudy. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 zákona o Ústavním soudu, který upravuje předčasnost stížnosti. Zásada subsidiarity vyžaduje, aby byly nejprve využity všechny jiné právní prostředky před podáním ústavní stížnosti. Stěžovatel měl podat nový návrh na zastavení exekuce po dobu jednoho roku, jak vyžaduje § 290 odst. 1 o. s. ř.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti Mgr. Ing. Ludvíka Veleckého, zastoupeného Mgr. Terezou Daňkovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Jeremiášova 1705/18, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 8. 2. 2016, č. j. 54 Co 20/2016-147, a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 30. 9. 2015, č. j. 2 Nc 6132/2009-132, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Okresní soud v Jihlavě zamítl usnesením ze dne 30. 9. 2015, č. j. 2 Nc 6132/2009-132, návrh stěžovatele na zastavení exekuce srážkami ze mzdy. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že je předčasné činit závěr, zda vedená exekuce je bezvýsledná, protože je nejdříve potřeba podle § 290 odst. 1 o. s. ř. po dobu dvanácti po sobě jdoucích měsíců sledovat výši příjmu stěžovatele a až následně exekuci případně zastavit. Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě rozhodnutí usnesením ze dne 8. 2. 2016, č. j. 54 Co 20/2016-147, potvrdil a ztotožnil se i s odůvodněním soudu okresního. Stížnost ze dne 13. 6. 2016, jíž se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí, jimiž byl zamítnut návrh na zastavení exekuce srážkami ze mzdy, Ústavní soud odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je tak pro předčasnost nepřípustná. Citovaná ustanovení vyjadřují zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, pokud není možná náprava postupy před jinými orgány veřejné moci, tedy mj. pokud byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000, sp. zn. III. ÚS 117/2000 (N 111/19 SbNU 79), dostupný na http://nalus.usoud.cz]. Stěžovatel měl v tomto případě primárně hájit svá práva novým podáním návrhu na zastavení exekuce srážkami ze mzdy poté, co by po dobu 1 roku nebyly úspěšně provedeny ve smyslu § 290 odst. 1 o. s. ř. Stěžovatel tak mohl v řízení před obecnými soudy dosáhnout výsledku, kterého se marně domáhá v řízení před Ústavním soudem. Ústavní stížnost je proto zjevně předčasná a Ústavní soud ji vyhodnotil jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. října 2016 Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.