IV.ÚS 193/11
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože rozhodnutí nižšího soudu, na něž se stížnost vztahovala, bylo zrušeno rozhodnutím Nejvyššího soudu. Výroky napadené stížností již nebyly platné, což vylučovalo možnost jejich přezkumu. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, podle něhož je stížnost nepřípustná, pokud není věc v řízení. Ústavní soud tedy nesmí rozhodovat o věcech, které již nejsou v platnosti.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 12. července 2012 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatelky RNDr. E. K., zastoupené Mgr. Ing. Davidem Černým, advokátem se sídlem Jugoslávská 12, Praha 2, o ústavní stížnosti proti výrokům III. a IV. rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 11 Co 194/2010-132 ze dne 22. 9. 2010, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Dne 19. 1. 2011 byl Ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení výroků III. a IV. rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") č. j. 11 Co 194/2010-132. Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 56 C 437/2008-82 ze dne 12. 1. 2010 byla žalovaným MUDr. J. B. a M. B. uložena povinnost uhradit stěžovatelce částku 480.261,60 Kč s příslušenstvím; ohledně částky 251.733,40 Kč s příslušenstvím byla žaloba stěžovatelky zamítnuta. Žalovaní byli současně zavázáni uhradit stěžovatelce na nákladech řízení částku 26.020,04 Kč a České republice částku 2.299,50 Kč. Stěžovatelka pak měla zaplatit České republice částku 1.200,50 Kč. Rozsudkem městského soudu č. j. 11 Co 194/2010-132 ze dne 22. 9. 2010 byl rozsudek obvodního soudu ve vyhovujícím výroku změněn co do částky 394.261,60 Kč s příslušenstvím tak, že se žaloba zamítá; ve zbylé části bylo rozhodnutí obvodního soudu potvrzeno (výrok I. a II. rozsudku městského soudu). Stěžovatelce byla uložena povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 188.221,- Kč s 20% DPH z částky 86.894,- Kč (výrok III.) a uhradit náklady státu ve výši 3.080,- Kč (výrok IV.). Žalovaní měli na nákladech státu zaplatit 420,- Kč (výrok V.). Výroky III. a IV. rozsudku městského soudu napadla stěžovatelka svou ústavní stížností, přičemž proti výrokům I. a II. podala souběžně dovolání k Nejvyššímu soudu. Z elektronické databáze rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupné na http://nsoud.cz Ústavní soud zjistil, že Nejvyšší soud rozsudkem sp. zn. 28 Cdo 4238/2011 ze dne 16. 5. 2012 zrušil rozsudek městského soudu č. j. 11 Co 194/2010-132 ze dne 22. 9. 2010, a to mimo jiné i ve výrocích napadených ústavní stížností. Za těchto okolností, kdy řízení před obecnými soudy není doposud skončeno a kdy výroky rozsudku městského soudu, v nichž stěžovatelka spatřovala porušení svých ústavně zaručených práv, pozbyly v důsledku rozhodnutí Nejvyššího soudu platnosti, nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. července 2012 Michaela Židlická, v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.