IV.ÚS 1932/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele T. L., t. č. Věznice Mírov, zastoupeného Mgr. et Mgr. Markem Polákem, advokátem, sídlem Valová 2357/8, Zábřeh, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 21. dubna 2026 č. j. 2 To 72/2026-157, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatel byl v roce 2022 uznán vinným zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), c) trestního zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019 a zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. b), c), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku. Pro výkon trestu v trvání 12 roků byl stěžovatel zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

2. Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 16. 3. 2026 č. j. 2 Pp 3/2026-149 zamítl žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, neboť byla podána předčasně (teprve po 1/2 vykonaného trestu, nikoliv po potřebných 2/3 vykonaného trestu). Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost.

3. Krajský soud v Ostravě - pobočka Olomouc stížnost zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že od 1. 1. 2026 byl sice § 88 trestního zákoníku o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody novelizován, na možnost stěžovatele být podmíněně propuštěn (z hlediska nezbytně nutné doby výkonu trestu) však změna neměla vliv. I nadále totiž stanoví jako základní podmínku podmíněného propuštění při odsouzení za trestný čin podle § 283 odst. 4 trestního zákoníku výkon dvou třetin uloženého trestu odnětí svobody, které však stěžovatel dosud nevykonal. V odůvodnění zohlednil i stěžovatelem namítanou judikaturu a vypořádal se s její aplikací na jeho případ.

II. Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel namítá porušení čl. 1 a 36 až 40 Listiny základních práv a svobod. Usnesení krajského soudu nepovažuje za ústavně konformní, je v rozporu s platnou úpravou trestního zákoníku a současně žádným způsobem nezdůvodňuje, z jakého důvodu nelze postupovat podle § 88 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Poukazuje na § 2 odst. 3 trestního zákoníku podle jehož principů soud nepostupoval.

5. Stěžovatel se domnívá, že právní názor uvedený v rozhodnutí R 17/2003 (usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2002 sp. zn. 8 To 220/2002), na který poukazuje napadené usnesení, je překonán rozhodnutím R 57/2010 (usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 3. 2010 sp. zn. 10 To 170/2010), neboť považuje za nepodstatné, zda se změna trestního zákoníku děje úplným nahrazením či dílčí novelou.

III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně vymezil meze ústavněprávního přezkumu rozhodování obecných soudů o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody podle § 88 trestního zákoníku (viz např. nález ze dne 4. 3. 2026 sp. zn. III. ÚS 255/26, bod 13). Z hlediska ústavněprávního přezkumu je posouzení splnění zákonných podmínek podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody plně věcí úvahy příslušného obecného soudu. O nesprávnost dosahující ústavněprávní relevance může jít jen tehdy, pokud je soudy podaný výklad výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu a představuje tak nepřípustnou libovůli (srov. např. usnesení ze dne 9. 4. 2009 sp. zn. III. ÚS 590/09). O takovou situaci v nyní projednávané věci ale nejde.

7. Krajský soud se v odůvodnění dostatečně vypořádal s odkazem stěžovatele na § 2 odst. 3 trestního zákoníku, neboť uvedl, že se tato zásada neuplatní ve stěžovatelově případě (srov. bod 10 usnesení krajského soudu). Zásada dopadá na případy, kdy v průběhu trestního řízení dojde ke změně trestního zákoníku, ve stěžovatelově případě však bylo trestní stíhání skončeno již v roce 2022 a novela trestního zákoníku je účinná až ke dni 1. 1. 2026. Z tohoto důvodu se užije právní úprava účinná v době rozhodování soudu ve vykonávacím řízení. Na tomto postupu nelze shledat žádný ústavněprávní deficit, který by odůvodňoval kasační zásah Ústavního soudu.

8. Stěžovateli nelze přisvědčit ani v tom, že by krajský soud nezdůvodnil, proč nelze postupovat jím preferovaným způsobem podle § 88 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Krajský soud v odůvodnění vysvětlil, že novela trestního zákoníku na dosavadním právním postavení stěžovatele z pohledu nezbytně nutné doby výkonu trestu odnětí svobody pro účely podmíněného propuštění ničeho nezměnila (srov. bod 11 usnesení krajského soudu). Krajský soud se taktéž vypořádal se stěžovatelem namítanou judikaturou (srov. body 12 a 13 usnesení krajského soudu). Přihlédl i k rozhodnutí R 17/2003, podle něhož vykonává-li odsouzený trest odnětí svobody za trestný čin uvedený v § 88 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, může být podmíněně propuštěn až po vykonání dvou třetin uloženého trestu odnětí svobody, a to i přesto, že v době, kdy je o podmíněném propuštění rozhodováno, již čin, za který byl trest uložen, by vzhledem ke změně právní úpravy nenaplňoval znaky skutkové podstaty žádného z trestných činů uvedených v § 88 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. Aktuálnost tohoto rozhodnutí podpořil i komentářovou literaturou (srov. bod 12 usnesení krajského soudu).

9. Dále uvedl, že rozhodnutí R 57/2010, na které stěžovatel odkazoval, se na daný případ nevztahuje, neboť se týkalo velmi specifické situace (zrušení původního trestního zákoníku a nahrazení novým paragrafovým zněním). Uzavřel, že stěžovatel nebyl odsouzen za účinnosti dnes již zrušeného trestního zákoníku, a proto je tento odkaz nepřiléhavý (srov. bod 13 usnesení krajského soudu). Ani v této úvaze Ústavní soud neshledává žádné ústavně relevantní pochybení.

10. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. srpna 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu