IV.ÚS 194/10
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelka nevyužila předepsaný opravný prostředek žaloby pro zmatečnost podle § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. s. ř. s. Stěžovatelka měla podat žalobu pro zmatečnost včetně návrhu na odklad vykonatelnosti, avšak tuto možnost přeskočila. Soud se rozhodl, že ústavní stížnost je nepřípustná, protože nebylo vyčerpáno všechno procesní prostředí, které zákon poskytuje. Návrh na odklad vykonatelnosti byl proto odmítnut jako akcesorický k neúspěšné ústavní stížnosti.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky M. P., zastoupené Mgr. Janem Mrázkem, advokátem se sídlem Praha 3, Žerotínova 37, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. února 2002 sp. zn. 40 C 440/2002 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. ledna 2002 sp. zn. 40 C 440/2002, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. února 2002 sp. zn. 40 C 440/2002, takto:
Výrok
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka se ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 22. ledna 2010, domáhala podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Svoji ústavní stížnost spojila stěžovatelka s návrhem na odklad vykonatelnosti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. února 2002 sp. zn. 40 C 440/2002 podle ustanovení § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Z obsahu ústavní stížnosti se zjišťuje, že napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. ledna 2002 sp. zn. 40 C 440/2002 byl stěžovatelce ustanoven podle § 29 o. s. ř. opatrovník a rozsudkem téhož soudu ze dne 26. února 2002 sp. zn. 40 C 440/2002 byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobci (Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, a. s.) částku 808,- Kč a náklady řízení v částce 3 825,- Kč z titulu jízdného a přirážky k němu, neboť cestovala ve veřejném dopravním prostředku provozovaném žalobcem a na výzvu kontrolního orgánu se neprokázala platnou jízdenkou. O vydaných rozhodnutích obvodního soudu se stěžovatelka dozvěděla až v rámci nařízené exekuce dne 12. ledna 2010. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že jí nikdy nebyla doručena žaloba, předvolání k jednání ani předmětný rozsudek. Stěžovatelka přisvědčila, že se v době doručování nezdržovala v místě svého trvalého pobytu, avšak tato skutečnost ještě není podkladem pro závěr, že je neznámého pobytu. Soud podle názoru stěžovatelky provedl pouze formální šetření a ustanovení opatrovníka se jeví jako takové, které mělo pouze urychlit soudní řízení. Stěžovatelka má proto za to, že jí byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem a vyčerpat veškeré procesní postupy dané zákonem, zejména uplatnit náležitou procesní obranu proti podané žalobě. Předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení § 75 odst. 1 zákona, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva stěžovatele poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. § 72 odst. 3 téhož předpisu). Ústavní stížnost se vyznačuje tím, že je ke standardním procesním institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti. Zákonem č. 7/2009 Sb., kterým se mění o. s. ř., jenž nabyl účinnosti dnem 1. července 2009, bylo jeho ustanovení § 229 odst. 1 doplněno o písm. h), podle něhož může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže mu "byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady". Podle § 234 odst. 5 o. s. ř. z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. h) lze žalobu podat ve lhůtě 3 měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí. Tím se stala zjevně nepoužitelnou judikatura Ústavního soudu, na niž se stěžovatelka v obecné rovině v ústavní stížnosti odvolávala (srov. kupříkladu usnesení ze dne 27. 6. 2007 sp. zn. III. ÚS 769/06). Stěžovatelka, aniž řízení o žalobě pro zmatečnost ve smyslu § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zahájila (opak se z ústavní stížnosti nepodává), tak může rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 vydaný dne 26. února 2002 napadnout tímto opravným prostředkem. Proto dospěl Ústavní soud v posuzované věci k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu výše citovaného ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná a podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona ji soudkyní zpravodajkou odmítl. K návrhu stěžovatelky na odklad vykonatelnosti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 Ústavní soud konstatuje, že užití tohoto institutu přichází v úvahu za situace, lze-li očekávat delší čas do vydání konečného rozhodnutí. V daném případě taková situace nenastala a návrh na odklad vykonatelnosti akcesoricky sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. února 2010 Vlasta Formánková v.r. soudkyně zpravodajka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.