Ústavní soud · Usnesení

IV.ÚS 1944/11

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2011-09-20 · odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost · ECLI:CZ:US:2011:4.US.1944.11.1

Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stěžovatel se domáhal zrušení rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které zamítlo jeho kasační stížnost proti usnesení krajského soudu. Soud se opřel o § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., podle něhož je stížnost odmítnuta, pokud je zjevně neopodstatněná. Výsledkem bylo, že nebyl zjištěn zásah do základních práv a svobod, které stěžovatel vyčíslil.

Rubrum

Ústavní soud rozhodl dne 20. září 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele R. D., zastoupeného Mgr. Danielem Keprtou, advokátem se sídlem v Ostravě, Dlouhá 53/6, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2011 č. j. 5 Afs 90/2010-35, takto:

Výrok

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta jeho kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 10. 2010 č. j. 22 Af 87/2010-9. Poukázal na průběh daňového řízení vedeného proti němu pod sp. zn. 1886/05 i na další řízení dle jeho přesvědčení zcela účelově zahájené pod sp. zn. 8276/07 a uvedl, že po rozhodnutí Celního úřadu Ostrava ze dne 13. 7. 2010 č. j. 4428/2010-140100-21 podal k jeho přezkoumání správní žalobu, která však byla výše označeným usnesením krajského soudu odmítnuta. Proto rozhodnutí napadl kasační stížností, odůvodněnou mj. tím, že jej jmenovaný soud nevyzval podle § 37 odst. 5 soudního řádu správního k opravě vad podání, což označil za nesprávný postup. Nejvyšší správní soud se však jeho námitkami nezabýval, a to ani těmi, jimiž se dle něj měl zabýval z úřední povinnosti. Proto se cítí dotčen v právech, zakotvených v článcích 11 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadeného rozsudku zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší správní soud s poukazem na obsah žaloby, podané dne 16. 9. 2010 žalobcem, nyní stěžovatelem, na znění § 37 odst. 5, § 71 odst. 1 písm. d), § 72 odst. 1 a § 103 odst. 1 písm. e) soudního řádu správního, jakož i na svou judikaturu vztahující se k náležitostem a obsahu správních žalob, ke lhůtě pro jejich doplnění a v souvislosti s ní pak k postupu soudu směřujícímu k odstranění vad podání, kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, jenž odmítl žalobu stěžovatele podle § 46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního, opodstatněně zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč shodně jako krajský soud žalobu stěžovatele posoudil jako blanketní, neobsahující ani jeden žalobní bod, a proč, vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti a poté, co sám při své přezkumné činnosti ani neshledal vady uvedené v odst. 3 § 109 soudního řádu správního, kasační stížnost směřující tak proti rozhodnutí, jež se nezabývalo meritem věci, zamítl. Na obsah odůvodnění lze proto v dalším odkázat. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].