IV.ÚS 198/19
V PLATNOSTI- MS Praha 13 Co 349/2017-589
- ÚS IV.ÚS 198/19
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla předčasná – řízení před obecnými soudy je stále v průběhu a nebylo pravomocně ukončeno. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, který uplatňuje zásadu subsidiarity ústavní stížnosti. Návrh na přikázání věci jinému soudci není právním nástrojem účastníka řízení, ale záleží na uvážení odvolacího soudu. Rozhodnutí bylo vydáno bez ústního jednání a bez přítomnosti účastníků.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatelky Ochranná organizace autorská - Sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl (OOA-S), z. s., se sídlem v Praze 1, Národní 41, zastoupené JUDr. Ivanem Juřenou, advokátem se sídlem ve Zlíně, Nábřeží 599, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2018, č. j. 13 Co 349/2017-589, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a České republiky - Ministerstva kultury jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhá proti vedlejším účastníkovi (žalovanému) zaplacení částky 77 548 833 Kč s příslušenstvím. Obvodní soud v řízení vedeném pod sp. zn. 30 C 37/2004 žalobu opakovaně zamítl; Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodnutí nalézacího soudu potvrdil. Nejvyšší soud naopak dvakrát zrušil rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu a věc vrátil soudu prvního stupně soudu k dalšímu řízení. Napotřetí nalézací soud opět žalobu zamítl rozsudkem ze dne 20. 4. 2017, č. j. 30 C 37/2004-500, odvolací soud však vyhověl stěžovatelčině odvolání, zrušil rozsudek nalézacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění (kromě kasačních důvodů) uvedl, že meritem sporu je věc skutkově a právně složitá, obsáhlá a dosud neřešená. Soudkyně přidělená rozvrhem práce věc skončí dříve, než nový soudce, který by se musel seznamovat s celým spisovým materiálem, stejně jako s danou problematikou mající přesah z odškodnění za nesprávný úřední postup státu do autorského a správního práva - proto odvolací soud nepřikázal věc k rozhodnutí jinému samosoudci postupem podle § 221 odst. 2 o. s. ř. Proti usnesení odvolacího soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností podanou dne 17. 1. 2019. Ústavní stížnost je nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Citované ustanovení vyjadřuje zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, kterou je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva nastupující teprve tehdy, není-li možná náprava postupy před obecnými soudy (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1183/17, nebo ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1183/17). Ústavní stížnost je předčasná, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž byl zrušen rozsudek obvodního soudu, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Řízení před obecnými soudy nebylo pravomocně skončeno a stále probíhá. Je třeba vyčkat výsledku řízení a teprve poté brojit ústavní stížností proti pravomocnému meritornímu rozhodnutí; za splnění podmínek zákona bude projednatelná teprve ústavní stížnost proti výslednému rozhodnutí obecných soudů, po vyčerpání všech opravných prostředků, i těch mimořádných. K nevyhovění návrhu stěžovatelky na aplikaci § 221 odst. 2 o. s. ř. je nutné uvést, že v případě přikázání věci jinému senátu (samosoudci) pro nerespektování závazného právního názoru "vyššího soudu" (§ 226 odst. 1 o. s. ř.) nejde o nárokový nástroj procesního práva v rukou účastníků řízení. Není povinností příslušného soudu rozhodovat o návrhu účastníka na přikázání věci jinému senátu (soudci) a je výlučně na uvážení odvolacího (dovolacího) soudu v rámci rozhodovací činnosti, zda jsou dány důvody pro mimořádné přikázání věci k rozhodnutí jinému soudci. Jelikož tím dochází k prolomení ústavně upraveného pravidla zákonného soudce, je třeba být při aplikaci tohoto institutu zdrženlivý. Odvolací soud se s návrhem stěžovatelky řádně (v zásadě nadbytečně) a ústavně konformním způsobem vypořádal v odůvodnění napadeného usnesení, neboť ponechání věci u samosoudkyně určené rozvrhem práce opřel o zásadu hospodárnosti a ekonomie řízení, rovněž zaručenou v ústavní rovině. Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. ledna 2019 Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.