Ústavní soud · Usnesení

IV.ÚS 2/93

Sbírka: U 5/2 SbNU 205

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 1994-01-07 · odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost · ECLI:CZ:US:1994:4.US.2.93

  1. VS Praha 3 Cmo 186/93-39
  2. ÚS IV.ÚS 2/93
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože napadené rozhodnutí nebylo způsobilé porušit ústavně zaručená práva. Řízení bylo zastaveno kvůli překážce věci rozsouzené, která vznikla pravomocným rozhodnutím o žalobě na plnění. To rozhodnutí zpochybnilo existenci práva na dokumentaci a výrobu určitých motorů, což vyloučilo možnost jeho nápravy žalobou na určení. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, který stanoví odmítnutí zjevně neopodstatněné stížnosti.

Rubrum

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 7. ledna 1994 ve věci ústavní stížnosti Š., zastoupené advokátem JUDr. M.H., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 2. 1993, čj. 15 Cm 552/92-31 potvrzenému usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 8. 1993 čj. 3 Cmo 186/93-39, jimiž řízení bylo zastaveno, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížnost může mít úspěch pouze při splnění základní podmínky, totiž, že pravomocným rozhodnutím nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci došlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod (článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Tato podmínka není však v projednávané věci splněna, neboť řízení o věci bylo podle ustanovení § 104 o. s. ř. zastaveno pro nedostatek jeho podmínek, a to pro překážku věci rozsouzené ( § 159 odst. 2 o. s. ř.). Pravomocné rozhodnutí o žalobě na plnění představuje vždy takovou překážku věci pravomocně rozsouzené pro žaloby na určení již z toho důvodu, že jím byla současně posouzena existence či neexistence určitého právního vztahu nebo práva, z něhož bylo žalováno o plnění. Tuto neexistenci práva k dokumentaci k výrobě naftových motorů řady 310 a 230 a k výlučné výrobě těchto motorů na straně stěžovatele vyslovila sice svým rozhodnutím ze dne 12. listopadu 1991 čj. 2035/91/S KA, její rozhodnutí má však vzhledem k nové úpravě příslušnosti k rozhodování hospodářských, nyní obchodních, sporů (§ 9 odst. 3 zákona č. 519/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád a notářský řád), stejně jako vzhledem k přechodným a závěrečným ustanovením uvedeným v článku III. odst. 2 citovaného zákona stejné účinky a představuje stejnou překážku jako rozhodnutí soudu. Stěžovatelé nemohli tedy cestou žaloby na určení zhojit to, čeho nedosáhli v předchozím sporu na plnění a již z tohoto důvodu napadená rozhodnutí nejsou svou povahou vůbec způsobilá porušit jejich ústavně zaručené právo nebo svobodu. Ústavnímu soudu nezbylo proto než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu odmítnout. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 7. 1. 1994 doc. JUDr. Vladimír Čermák soudce Ústavního soudu ČR

Dotčená ustanovení

Občanský soudní řád 99/1963 Sb.
Ústava České republiky 1/1993 Sb.
Zákon o Ústavním soudu 182/1993 Sb.

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (55)

Zobrazeno prvních 50 podle data.