IV.ÚS 20/95
V PLATNOSTI- OS Příbram 7 C 108/89
- KS Praha 10 Co 329/93
- VS Praha 4 Cdo 14/94
- ÚS IV.ÚS 20/95
Ústavní soud ČR odmítl návrh na zahájení řízení, protože podání bylo podáno po uplynutí 60denní lhůty. Tato lhůta začala po nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo vydáno výsledkem dovolání. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky. Návrh byl odmítnut bez dalšího přezkumu, protože formální podmínky nebyly splněny.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA IV. ÚS 20/95 Usnesení Ústavního soudu České republiky Ústavní soud ČR rozhodl ve věci H.S., I.P., t a k t o Návrh se odmítá.
Odůvodnění
: Ústavní soud ČR obdržel dne 26. 1. 1995 podání navrhovatelek, které nemá formální náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb. pro návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem a z jehož obsahu lze dovodit, že navrhovatelky nesouhlasí s rozhodnutími obecných soudů, a to s usnesením Okresního soudu v Příbrami, čj. 7 C 108/89-455, ze dne 31. 3. 1993, rozsudkem uvedeného soudu, čj. 7 C 108/89-459, rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28. 9. 1993, sp. zn. 10 Co 329/93, a usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 1994, sp. zn. 4 Cdo 14/94, a domáhají se jejich zrušení. Podle § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, tedy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Podle § 75 odst. 1 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Ze spisu Okresního soudu v Příbrami, sp. zn. 7 C 108/89, který si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že v dané věci byl předmětem řízení návrh M.H. na zrušení podílového spoluvlastnictví k nemovitostem - rodinného domku se stavební plochou č. 117 a zahradou č. 208/1, zapsaným pro obec a katastrální území K., na listu vlastnictví č. 490 u Katastrálního úřadu v B., jejichž spoluvlastnicemi byly také navrhovatelky H.S. a I.P. V průběhu uvedeného řízení vydal Okresní soud v Příbrami předběžné opatření, a to usnesením ze dne 31.3.1993, čj. 7 C 108/89-455, v němž oběma navrhovatelkám zakázal dispozici s jejich majetkovými podíly na uvedených nemovitostech. Toto usnesení bylo, jak je patrno z připojené doručenky P.ú. v P., doručeno zástupci navrhovatelek JUDr. J.H., dne 8. 4. 1993, opravný prostředek proti tomuto usnesení nebyl žádným z účastníků sporu podán. Ve věci samé pak bylo Okresním soudem v Příbrami rozsudkem, čj. 7 C 108/89-459, ze dne 1. 4. 1993 rozhodnuto tak, že podílové spoluvlastnictví M.H., I.P. a H.S. k předmětným nemovitostem bylo zrušeno, tyto nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví M.H., kterému byla stanovena povinnost vyplatit I.P. částku 80.074,70 Kč a H.S. tutéž částku, oběma ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozhodnutí. Tento rozsudek byl pak odvolacím soudem - Krajským soudem v Praze - potvrzen, a to jeho rozsudkem, sp. zn. 10 Co 329/93, ze dne 28. 9. 1993, který nabyl právní moci dne 14. 10. 1993. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podaly H.S. a I.P. dovolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením, sp. zn. 4 Cdo 14/94, ze dne 20. 10. 1994, tak, že dovolání bylo odmítnuto a toto usnesení Vrchního soudu v Praze nabylo právní moci dne 9.11.1994. Tímto dnem tedy ve smyslu shora citovaného ustanovení počala navrhovatelkám běžet zákonná 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti. Jestliže tedy podání navrhovatelek bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 26. 1. 1995 (P.ú. v H., jak je patrno z razítka tohoto p.ú., bylo předáno dne 24. 1. 1995), stalo se tak po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem a Ústavní soud proto musel podáni navrhovatelek podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnout, aniž by navrhovatelky dále vyzýval k odstranění formálních vad jejich podání. Pro úplnost je třeba uvést, že ve vztahu k usnesení Okresního soudu v Příbrami, čj. 7 C 108/89-455, ze dne 31. 3. 1993, kterým bylo vydáno předběžné opatření, je ústavní stížnost nepřípustná ve smyslu shora citovaného ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. s ohledem na to, že proti uvedenému usnesení nebyl podán opravný prostředek, nehledě k tomu, že předběžné opatření již zaniklo ve smyslu ustanovení § 77 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 27. dubna 1995 JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.