IV.ÚS 2023/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele P. A. P., zastoupeného Dr. Massimilianem Pastorem, sídlem Baarova 1809/17, Teplice, proti vyrozuměním Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 18. května 2026 č. j. 3 KZN 855/2026-29 a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 11. září 2024 sp. zn. 1 ZN 308/2023, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2, jako účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel podal trestní oznámení na bývalou partnerku. Podle něj spáchala několik trestných činů. Prapříčinou nynější kauzy je nicméně - podle státních zastupitelství - ukončení vztahu partnerkou. Podle stěžovatele partnerka předstírala city, náklonnost a stav nouze, jen aby od něj vylákala a získala různé majetkové hodnoty - od plateb nájemného a jiných životních nákladů, přes drahé luxusní dárky, až po odcizení peněžité jistoty 50 tis. Kč na nájem bytové jednotky. Partnerka dále tajila nový vztah, aby mohla s novým partnerem bydlet v bytě, odkud se stěžovatel musel odstěhovat (trestný čin podvodu podle § 209 trestního zákoníku). Dále o stěžovateli údajně šířila nepravdivé obvinění, že bez jejího svolení a vědomí získal přístup na její profil na sociální síti Facebook. Tím ohrozila stěžovatelovu pověst akademika (trestný čin pomluvy podle § 184 trestního zákoníku). V jednom případě prý vyhrožovala stěžovateli, že prodá jeho ledvinu (trestný čin vydírání podle § 175 trestního zákoníku). Seznam údajně spáchaných trestných činů je poměrně dlouhý, pro účely nynějšího ústavního přezkumu není třeba uvádět jeho úplný výčet.

2. Po podání vysvětlení Policie České republiky věc odložila (postupem podle § 62 a § 69 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky). Nezjistila žádné skutečnosti, které by důvodně nasvědčovaly spáchání trestného činu a které by odůvodňovaly zahájení úkonů trestního řízení. Stěžovatel se nejprve obrátil na Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 2. To uzavřelo, že věc nemá žádný trestněprávní přesah, nanejvýš soukromoprávní. Vše, co stěžovatel vylíčil, není ničím jiným než vzájemně zneužívajícím vztahem dvou dospělých lidí. Základ vztahu neležel ve vzájemné úctě a náklonnosti, ale oboustranné výhodnosti. Stěžovatel materiálně "zajišťoval" partnerku výměnou za sex. Pociťovanou újmu nelze hodnotit tak, jak se stěžovatel domnívá, tedy jako protiprávní činnost překračující práh trestního práva. Ani u Městského státního zastupitelství v Praze stěžovatel neuspěl. To uvedlo, že české právo nezná pojem "vyšetřovací podjatosti" a nikdo není v této věci podjatý. Nynější věc nemá žádnou trestněprávní relevanci, trestní právo se neuplatní. Bývalá partnerka se stěžovatelem nemanipulovala ani na něj nevyvíjela jakýkoli nátlak. Naopak, byl to stěžovatel, kdo ji po ukončení vztahu kontaktoval a dále jí poskytoval dary atd. Orgány činné v trestním řízení nemohou řešit za stěžovatele jeho partnerské problémy.

3. Stěžovatelovu obsáhlou ústavní stížnost lze rozdělit do několika argumentačních okruhů. Aby orgány činné v trestním řízení mohly argumentovat zásadou subsidiarity trestní represe, musí si nejprve ujasnit vše podstatné. V této věci se toliko spokojily s vysvětlením bývalé partnerky. Orgány činné v trestním řízení rozhodnutí řádně neodůvodnily. Nevysvětlily, proč například zamlčení nového partnera nemá pro posouzení trestnosti věci význam. Případně se jen omezily na strohé odůvodnění, že bývalý partnerský život byl komplikovaný. Nezabývaly se do hloubky, zda složité vztahy měly kořeny v tzv. trauma bondu. Dále se nevypořádaly s jeho upozorněním na smazání komunikace v aplikaci WhatsApp. Stěžovatel předložil celou řadu důkazů, které prokazují spáchání trestného činu pomluvy. Přesto orgány činné v trestním řízení zůstaly nečinné, podezření na pomluvu blíže nezkoumaly. A konečně, orgány činné v trestním řízení porušily stěžovatelovo právo na přiměřenou délku řízení.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Stát má povinnost účinně vyšetřovat a stíhat pachatele trestné činnosti. Jak, resp. jakou pozornost musí stát věnovat té či oné potenciální trestní věci, se odvíjí v zásadě od dvou hledisek. Zaprvé, dotčená osoba musí uvést taková tvrzení o zásahu do základních práv, které jednak jsou hájitelná a jednak vzbuzují důvodné podezření o trestním charakteru jednání. Jinými slovy, musí jít o tvrzení, které je důvěryhodné, pravděpodobné, dostatečně konkrétní a v čase neměnné (k hájitelným tvrzením nedávno nález ze dne 21. 1. 2026 sp. zn. III. ÚS 1671/24, body 30 a 37). Pokud tuto povinnost splní, tak, zadruhé, rozsah a míra přísnosti vyšetřování se odvíjí od dotčeného základního práva (nálezy ze dne 12. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 3196/12, body 17 až 19, či ze dne 3. 9. 2025 sp. zn. IV. ÚS 2582/24, bod 39).

6. Nyní ke stěžovatelově kauze. Ústavní soud má pochybnosti, zda jeho tvrzení jsou vůbec hájitelná. Jejich problémem je důvěryhodnost a pravděpodobnost (o konkrétnosti a časové neměnnosti nejsou pochyby). Ústavní soud nemíní zlehčovat stěžovatelovu situaci, ale jeho jednostranný a zpětný výklad bývalého partnerského vztahu vrhá stín pochybností na jeho tvrzení. I kdyby byla tato tvrzení hájitelná, uplatní se nanejvýš požadavky, které plynou z čl. 8 Úmluvy a čl. 1 Protokolu k Úmluvě. V porovnání s čl. 2 a 3 Úmluvy je povinnost účinného vyšetřování méně přísná. Povinnost vyšetřovat zásahy do soukromého a rodinného života, resp. do práva pokojně užívat majetek, vyvstává jen za určitých podmínek. V prvním případě musí jít o takové porušení rodinného a soukromého života, které je mimořádně závažné a intenzivní, zpravidla spojené se zásahem do osobní integrity (nález IV. ÚS 2582/24, body 36 a 38). V druhém případě porušení práva na pokojné užívání majetku nastává jen tehdy, pokud orgány činné v trestním se dopustí při vyšetřování natolik závažných pochybení, že tím zanechávají intenzivní a přetrvávající následky. Postačí, proto pokud řádně odůvodní svůj postup, vynaloží náležité úsilí (jak při shromáždění důkazního materiálu, tak při objasňování skutkového stavu) a vypořádají se s námitkami dotčené osoby. Pokud tu je možnost chránit a prosazovat práva v civilním řízení, orgány činné v trestním řízení ústavně nepochybí, pokud se zdrží dalšího vyšetřování a odkážou na jiné, netrestní prostředky ochrany práv (nález ze dne 10. 4. 2024 sp. zn. I. ÚS 1958/23, body 32 a 39).

7. V nynějším případě Ústavní soud neshledal žádné okolnosti, které by vyžadovaly důkladnější vyšetření věci. Šíření nepravdivé zprávy o "nabourání se" do profilu na sociální sítí lze stěží hodnotit jako mimořádně závažné či intenzivní. Navíc závažnost celé kauzy zeslabují dvě skutečnosti: jednak stěžovatel skutečně neoprávněně manipuloval s profilem bývalé partnerky, jednak partnerčin příspěvek o hacknutém profilu nikoho jmenovitě neoznačil (s. 5 vyrozumění obvodního státního zastupitelství).

8. Pokud stěžovatel namítá, že přišel o značnou sumu peněz, do takové situace se dostal vlastním jednáním. Byl to on, kdo dobrovolně zahrnoval partnerku dary. Že se v ní zmýlil, neodůvodňuje, aby ji orgány činné v trestním řízení stíhaly. Trestní právo není nástrojem, kterým si mohou bývalí partneři vzájemně ztěžovat osobní život (důrazně např. nález ze dne 29. 3. 2023 sp. zn. IV. ÚS 3470/22, body 47 a 48 včetně tam citované judikatury).

9. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu].

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. srpna 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu