IV.ÚS 2048/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele R. K., zastoupeného JUDr. Ing. Petrem Petržílkem, Ph.D., advokátem, sídlem Dvořákova 1624, Úvaly, proti výrokům I a II rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. května 2026 č. j. 101 Co 6/2026-545 a výrokům II a III rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 3. listopadu 2025 č. j. 0 P 61/2025-419, 3 P a Nc 66/2025, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kutné Hoře, jako účastníků řízení, a M. P. a nezletilé A. P., jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení částí v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. V řízení o úpravu péče a vyživovací povinnosti Okresní soud v Kutné Hoře svěřil nezletilou do péče matky (výrok I) a uložil stěžovateli povinnost přispívat na její výživu s účinností od 1. 11. 2023 do 31. 12. 2023 částkou 7 200 Kč měsíčně, s účinností od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2024 částkou 9 000 Kč měsíčně a s účinností od 1. 1. 2025 částkou 9 600 Kč měsíčně (výrok II). Současně rozhodl o dlužném výživném za období od 1. 11. 2023 do 31. 10. 2025 ve výši 175 900 Kč, jehož splatnost stanovil ke dni 31. 8. 2026 (výrok III).

3. Proti výrokům o běžném i dlužném výživném podali oba rodiče odvolání. Krajský soud v Praze následně rozhodnutí okresního soudu změnil ve výroku II tak, že stěžovatel je povinen s účinností od 1. 11. 2023 nadále přispívat na výživu nezletilé částkou 17 500 Kč měsíčně, z toho v částce 10 000 Kč k rukám matky a ve zbytku (7 500 Kč) na bankovní účet nezletilé s tím, že s finančními prostředky na účtu nezletilé lze nakládat pouze se souhlasem obou rodičů nebo opatrovnického soudu (výrok I). Dále změnil i výrok III rozhodnutí okresního soudu a nově rozhodl, že nedoplatek na výživném za dobu od 1. 11. 2023 do 30. 4. 2026 ve výši 464 100 Kč je stěžovatel povinen zaplatit tak, že částku 225 000 Kč uhradí na bankovní účet nezletilé a zbývající částku 239 100 Kč uhradí k rukám matky ve splátkách po 10 000 Kč splatných spolu s běžným výživným počínaje od 1. 7. 2026, a to pod ztrátou výhody splátek (výrok II).

II. Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel především namítá, že závěry soudů jsou ve zjevném rozporu se skutkovým stavem zjištěným na základě provedených důkazů. Nesouhlasí s výší vyměřeného výživného a rozporuje, že mu měsíčně plynul příjem ve výši 70 000 Kč z pronájmu bytů, resp. měl další příjem plynoucí z účasti na obchodní společnosti a že se převodem nemovitostí do vlastnictví manželky bez důležitého důvodu vzdal majetku. V této souvislosti upozorňuje na svůj věk a s tím spojené zdravotní komplikace. Namítá, že řízení je zatíženo vadou tzv. opomenutého důkazu. Nesouhlasí s tím, že by se rodiče na výši výživného v průběhu odvolacího řízení shodli. Celkově hodnotí stanovení výživného jako svévolné.

III. Splnění podmínek řízení

5. Stěžovatel napadá rovněž rozhodnutí okresního soudu. Přehlíží však, že výroky II a III tohoto rozhodnutí byly změněny krajským soudem (výroky I a II). V takovém případě ovšem Ústavní soud není k projednání ústavní stížnosti ve vztahu k rozhodnutí okresního soudu příslušný, neboť nemůže zrušit, což již bylo zrušeno či změněno v průběhu předchozího řízení. Ostatní podmínky řízení jsou splněny.

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

7. Ústavní soud předesílá, že zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinněprávních věcech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které mají znalosti často dlouhodobého vývoje rodinné situace, jsou v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení, a mohou tak nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit tomu odpovídající rozhodnutí. Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší přehodnocovat jimi zjištěný skutkový stav a na základě toho přepočítávat výši výživného. Ke kasaci rozhodnutí obecných soudů o výši výživného přistoupí jen pokud by bylo stanoveno ve zjevně excesivní výši, případně pokud by soud rozhodl svévolně.

8. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti neuvádí žádnou kvalifikovanou ústavněprávní argumentaci, nýbrž pouze rozporuje výši stanoveného výživného. Krajský soud ovšem podle Ústavního soudu srozumitelně a přezkoumatelným způsobem odůvodnil, proč oproti okresnímu soudu výživné zvýšil. Závěry odvolacího soudu nejsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními, přičemž Ústavní soud v napadeném rozhodnutí neshledal nic, co by svědčilo stěžovatelově výtce opomenutého důkazu; důvod pro výjimečný zásah Ústavního soudu do činnosti obecných soudů proto dán není. Krajský soud vysvětlil, proč nepovažuje převod původně stěžovatelových nemovitostí na manželku (provedený v dubnu 2025) za odůvodněný, resp. proč má za to, že se stěžovatel převodem těchto nemovitostí vzdal majetkového prospěchu bez důležitého důvodu. Při určení částky, která stěžovateli v minulosti plynula z pronájmu, krajský soud zcela logicky přihlédl k daňovému přiznání jeho manželky, coby nové majitelky nemovitostí. Případné jsou i úvahy krajského soudu týkající se účasti stěžovatele na činnosti obchodní společnosti A., jejímž je jediným akcionářem. Z důkazů provedených krajským soudem vyplynulo, že stěžovatel má rovněž další příjem nad rámec svého důchodu, byť to v průběhu řízení popíral, což prokazuje fakt, že po dobu zhruba půl roku (říjen 2025 až březen 2026) pokrýval své běžné životní potřeby, aniž by ze svého bankovního účtu vybral jakékoliv finanční prostředky, podle stěžovatele určené právě na úhradu těchto potřeb (srov. rozsudek krajského soudu, bod 36).

9. Přezkoumatelný je též závěr o stanovení výše dlužného výživného. Z celkové částky 525 000 Kč připadající při výši výživného 17 500 Kč na období od listopadu 2023 do dubna 2026 (celkem 30 měsíců) soud odečetl celkem čtyři platby výživného ve výši 9 600 Kč v intencích rozsudku okresního soudu (měsíce leden až duben 2026) a dvě platby v celkové výši 22 500 Kč (prosinec 2024). Částku 20 000 Kč krajský soud považoval za dar, resp. plnění nad rámec běžného výživného, pokrývající náklady pobytu nezletilé u moře. Ve vztahu k tomuto poslednímu závěru Ústavní soud již dříve uvedl, že obecné soudy nemají povinnost snížit částku nedoplatku za zvýšené výživné o každé plnění, které je poskytnuto nad rámec běžného výživného. Soudy mají v tomto ohledu poměrně širokou míru uvážení, kterou krajský soud svým postupem nepřekročil. Ústavní soud současně kvituje, že krajský soud platbu dlužného výživného zhruba v jedné polovině rozložil do splátek.

10. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv, odmítl ústavní stížnost ve vztahu k rozhodnutí krajského soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ve vztahu k rozhodnutí okresního soudu ústavní stížnost odmítl jako návrh, k jehož projednání není příslušný podle § 43 odst. 1 písm. d) téhož zákona.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. srpna 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu