IV.ÚS 2069/18
V PLATNOSTI- MS Praha 28 Co 213/2017-176
- NS 25 Cdo 1136/2018
- ÚS IV.ÚS 2069/18
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože neobsahovala žádnou ústavněprávní argumentaci. Stěžovatel se v ní výhradně zaváděl do právního hodnocení odvolacího soudu, které Ústavní soud nesmí přezkoumat. Soud se opřel o § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, podle něhož stížnost byla zjevně neopodstatněná. Rozhodnutí bylo založeno na pečlivém odůvodnění odvolacího soudu, které nevykazuje porušení základních práv.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Jana Novotného, zastoupeného JUDr. Vladimírem Kyselákem, advokátem se sídlem v Příbrami, Pražská 140, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2018, č. j. 25 Cdo 1136/2018-207, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2017, č. j. 28 Co 213/2017-176, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a obchodní korporace FAST HYPO, a. s., se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel podal dne 15. 6. 2018 ústavní stížnost, kterou se podle petitu domáhá pouze zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze. Podle obsahu směřuje stížnost i proti usnesení dovolacího soudu, takže ji Ústavní soud považuje za přípustnou, řádnou i včasnou. Stěžovatel uvádí, že napadeným rozsudkem odvolacího soudu byla nesprávně vyřešena otázka počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty, čímž se rodina stěžovatele, vzhledem ke všem okolnostem případu, cítí značně poškozena. Žádnou ústavněprávní argumentaci podaná stížnost neobsahuje. Ústavní stížnost je v zásadě jen polemikou s rozhodnutím odvolacího soudu; stěžovatel není spokojen s tím, jak Městský soud v Praze počítá běh dvouleté subjektivní promlčecí lhůty. Ústavní soud ovšem není další přezkumnou instancí v soustavě obecných soudů. Není zřejmé, v jakém ohledu měla být porušena základní práva stěžovatele, a Ústavnímu soudu nepříslušní "hodnotit právní hodnocení" odvolacího soudu v napadeném rozsudku. Rozsudek Městského soudu v Praze je podrobně odůvodněn a je v něm pečlivě vysvětleno, z jakého důvodu je námitka promlčení vznesená žalovanou (vedlejší účastnicí) důvodná. Podle závěru odvolacího soudu se znalost poškozených žalobců o výši majetkové újmy a osobě škůdce váže k okamžiku, kdy obdrželi informaci, na jejímž základě si mohli učinit úsudek, která konkrétní osoba je za škodu odpovědná a v jakém rozsudku škoda vznikla. Uvedenou skutečnost se stěžovatel dozvěděl nejpozději v okamžiku doručení oznámení o zaúčtování ceny dosažené vydražením nemovitosti, tj. 2. 10. 2009, a právě od tohoto data běžela subjektivní dvouletá promlčení lhůta k uplatnění jejich případného nároku na náhradu škody. Byla-li žaloba podána až 8. 1. 2014, byla podána opožděně a námitka promlčení je důvodná. Námitku promlčení nelze považovat z principu za něco nemravného a stěžovateli nic nebránilo v tom, aby v duchu zásady "spravedlnost náleží toliko bdělým" podal žalobu dříve. Uvedený právní závěr je pečlivě vysvětlen, rozsudek odvolacího soudu obsahuje srozumitelné odůvodnění, včetně odkazu na relevantní judikaturu. Především však Ústavní soud není oprávněn správnost tohoto závěru přezkoumávat a nahrazovat činnost soudu dovolacího. Nejvyšší soud své usnesení o odmítnutí dovolání rovněž odůvodnil (byť v zjednodušené formě) a ani v jeho postupu nelze spatřovat porušení žádného základního práva stěžovatele. Ústavní stížnost je tak zjevně neopodstatněná, a proto ji Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. července 2018 Jan Musil v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.