IV.ÚS 2072/16
V PLATNOSTI- KS Brno 7 To 153/2016-9397
- ÚS IV.ÚS 2072/16
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána předčasně, před ukončením řízení a před výsledným rozhodnutím. Soud se opřel o zásadu subsidiarity, podle níž ústavní stížnost smí být podána až po vyčerpání všech ostatních procesních prostředků. Protiprávní rozhodnutí, které je předmětem stížnosti, nemůže být předmětem ústavního přezkumu, pokud je řízení stále v průběhu. Ústavní soud tak nezásahoval do věci, protože nebylo splněno podmínka přípustnosti ústavní stížnosti podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti Tomáše Bílka, zastoupeného JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph. D., advokátem se sídlem v Brně, Bašty 8, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2016, č. j. 7 To 153/2016-9397, a rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 31. 7. 2014, č. j. 2 T 76/2012-9201, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní soud obdržel dne 28. 6. 2016 ústavní stížnost, jíž se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného usnesení o zamítnutí stížnosti podané stěžovatelem v trestním řízení podle § 148 odst. 4 písm. c) tr. ř. Současně se domáhá zrušení rozsudku nalézacího soudu, v němž figuroval jako obžalovaný, přičemž výrok napadeného rozsudku byl opraven usnesením podle § 131 odst. 1 tr. ř., proti němuž směřovala stížnost, o níž bylo napadeným usnesením rozhodnuto. Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. Ve své judikatuře Ústavní soud opakovaně akcentuje, že sám poskytuje ochranu konstitučně garantovaným právům a svobodám až tehdy, kdy ji nemůže poskytnout jiný orgán veřejné moci. Z toho důvodu je třeba vycházet ze zásady, že ústavní stížností by měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli dílčí procesní rozhodnutí, i když jsou sama o sobě pravomocná, a přestože proti nim byly všechny dostupné opravné prostředky vyčerpány. Jde o projev zásady subsidiarity ústavní stížnosti a jí korespondujícího principu minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, včetně rozhodování obecných soudů. Zásada subsidiarity ústavní stížnosti se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci již nemají v dispozici prostředky, kterými by mohly protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena). V projednávaném případě je stížností napadeno procesní usnesení soudu v situaci, kdy řízení dále pokračuje, resp. v době podání ústavní stížnosti je projednáváno meritorní odvolání stěžovatele. S ohledem na tuto procesní situaci Ústavnímu soudu nezbývá, než konstatovat, že ústavní stížnost byla podána předčasně, resp. že směřuje proti rozhodnutí, které není způsobilé být v této fázi řízení předmětem ústavního přezkumu ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud návrh stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. července 2016 Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.