IV.ÚS 2075/22

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. L., zastoupeného Mgr. Dušanem Havlenou, advokátem, sídlem Nad Vdovečkem 1206, Blatná, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2022 č. j. 70 Co 109/2022-208, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Z. L. a nezletilých J. L. a O. L., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Nezletilým vedlejším účastníkům se opatrovníkem pro zastupování v řízení o ústavní stížnosti jmenuje Úřad městské části Praha 7, sídlem U Průhonu 1338/38, Praha 7 - Holešovice.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; namítá též porušení čl. 3 a 18 Úmluvy o právech dítěte.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 27. 1. 2022 č. j. 9 P 31/2021-179 snížil výživné stanovené stěžovateli rozsudkem obvodního soudu ze dne 29. 1. 2020 č. j. 25 P 81/2019-98 ode dne 1. 5. 2021 pro nezletilého J. na částku 4 000 Kč měsíčně a pro nezletilého O. na částku 5 000 Kč měsíčně (I. výrok). Nezletilé svěřil do střídavé péče rodičů (stěžovatele a vedlejší účastnice) se střídáním v týdenním intervalu s tím, že k předávání nezletilých bude docházet ve školním a předškolním zařízení; dále upravil péči o prázdninách a svátcích (II. výrok). Zbývajícími výroky uložil oběma rodičům povinnost přispívat na výživu nezletilých tam specifikovanými částkami, rozhodl, že se tímto mění rozsudek obvodního soudu č. j. 25 P 81/2019-98 a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. až VI. výrok).

3. K odvolání vedlejší účastnice rozhodl Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem tak, že se rozsudek obvodního soudu v I. výroku o snížení výživného stěžovateli potvrzuje, v II. výroku se mění tak, že se návrh stěžovatele na svěření nezletilých do střídavé péče rodičů zamítá, a že stěžovatel je oprávněn se s nezletilými stýkat v každém sudém týdnu od čtvrtka po skončení výuky do neděle 18:00 hod. a v každém lichém týdnu od středy po skončení výuky do čtvrtka do 18:00 hod. s tím, že si nezletilé převezme v předškolním a školním zařízení, případně v bydlišti vedlejší účastnice, pokud nezletilí daný den nebudou v takovém zařízení, a předá je zpět v bydlišti vedlejší účastnice; dále upravil styk o prázdninách a svátcích. V napadených výrocích III. a IV. o povinnosti rodičů přispívat na výživu nezletilých městský soud rozsudek obvodního soudu zrušil a v V. výroku o změně původní úpravy ho potvrdil (I. výrok). Konečně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů před soudy obou stupňů (II. výrok).

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že rozhodnutí městského soudu není řádně odůvodněno a je v rozporu s aktuální judikaturou Ústavního soudu. Přesto, že městský soud uzavřel, že svěření nezletilých do střídavé péče rodičů v podstatě nic nebrání, rozhodl výše uvedeným způsobem pouze s poukazem na přání nezletilých, kteří dle názoru soudu upřednostňují jako primární pečovatelku vedlejší účastnici a ke stěžovateli chtějí pouze dojíždět. Stěžovatel připomíná, že střídavá péče probíhala tzv. na zkoušku již před rozhodnutím obvodního soudu a nezletilí si na ni zvykli. Městský soud se však nekriticky přiklonil k jejich vyjádřením, aniž zkoumal jejich důvody, a aniž se zabýval citovým působením vedlejší účastnice na nezletilé, kterým je teprve 6 a 9 let. Soud rovněž neuvedl, co by měl stěžovatel ještě více udělat pro to, aby mohlo být o střídavé péči uvažováno alespoň v budoucnu, když sám potvrdil, že pro ni byly splněny podmínky již nyní. Střídavá péče měla být zachována, byť případně v jakémsi nerovnoměrném modelu, jak ostatně navrhoval opatrovník nezletilých. Stěžovatel dále poukazuje na závěry nálezu ze dne 3. 5. 2022 sp. zn. I. ÚS 3065/21, s nímž je napadené rozhodnutí v rozporu.

5. Podle § 469 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, § 892 odst. 3 a § 943 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nemůže-li dítě (z důvodů kolize zájmů v řízení) zastoupit žádný z rodičů, jmenuje soud dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení zastupovat. Opatrovníkem jmenuje zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí.

6. V řízení o ústavní stížnosti mají nezletilí postavení vedlejších účastníků řízení a jejich zákonní zástupci jsou v postavení účastníka řízení a vedlejší účastnice řízení. Protože by mohlo dojít ke střetu jejich zájmů, je nutno nezletilým ustanovit kolizního opatrovníka. Ústavní soud proto rozhodl usnesením tak, jak je uvedeno ve výroku.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. září 2022 Josef Fiala, v. r. předseda senátu