IV.ÚS 2075/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky Hany Podrabské, zastoupené JUDr. Michaelou Strnadovou, advokátkou, sídlem Ostrovského 253/3, Praha 5 - Smíchov, proti výroku II usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2026 č. j. 24 Cdo 1046/2026-451, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a 1. JUDr. Oldřicha Petráčka, 2. obchodní společnosti Transakta a. s., sídlem Lodžská 399/26, Praha 8 - Bohnice, 3. Ing. Martina Podrabského, 4. Jany Podrabské, 5. Lenky Podrabské a 6. Lucie Podrabské, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Předmětem řízení před obecnými soudy bylo určení, že "dědicové (jako právní nástupci) neodpovídají za dluhy zůstavitele vyplývající z Dohody o půjčce ze dne 16. 12. 2004, Dohody o půjčce ze dne 11. 8. 2005, Dohody o půjčce ze dne 6. 10. 2006 podle poměru toho, co z dědictví nabyli, k celému dědictví". Z žaloby podané stěžovatelkou bylo zřejmé, že důvodem požadovaného určení je, aby se stěžovatelka (pozůstalá manželka) mohla domáhat po prvním vedlejším účastníkovi a druhé vedlejší účastnici vrácení finančních částek, které v již pravomocně ukončeném dědickém řízení po zůstaviteli byly podle názoru stěžovatelky nesprávně zařazeny do pasiv dědictví a o které tak byla "ochuzena".

2. Obvodní soud pro Prahu 7 žalobu zamítl. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze zamítavý výrok potvrdil a stěžovatelce uložil povinnost uhradit náklady řízení vedlejším účastníkům 1. až 5. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka dovolání.

3. Nejvyšší soud dovolání odmítl pro nepřípustnost, neboť rozhodnutí městského soudu bylo v souladu s ustálenou rozhodovací praxí a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Rozhodl též o tom, že stěžovatelka je povinna zaplatit vedlejším účastníkům 1. až 5. společně a nerozdílně 7 351 Kč na nákladech dovolacího řízení.

II. Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka napadá usnesení Nejvyššího soudu jen ve výroku o nákladech dovolacího řízení. Namítá porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky, tvrdí ústavně neakceptovatelný zásah do majetkových práv a práva na spravedlivý proces. Usnesení postrádá v části týkající se nákladů dovolacího řízení odůvodnění, nereflektuje její postavení pozůstalé manželky, dědičky zůstavitele a nemocné starobní důchodkyně a nezohledňuje její tíživé majetkové poměry. Také vykazuje znaky formalismu a prvky libovůle (mechanická aplikace nákladových pravidel bez odůvodnění) a je nepřezkoumatelné pro neurčitost, neboť z něj není patrné, zda částku tvoří "5 jednotlivých podílů 5 žalovaných nebo nějakou souhrnnou částku, kterou si mají nějak rozdělit".

5. Navrhuje odklad vykonatelnosti napadeného výroku, neboť by jeho výkon znamenal pro stěžovatelku nepoměrně větší finanční újmu, než která by mohla vzniknout vedlejším účastníkům 1. až 5. při odložení vykonatelnosti.

III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. K problematice náhrady nákladů řízení se dlouhodobě staví Ústavní soud zdrženlivě a soudní rozhodnutí o nákladech řízení podrobuje pouze omezenému ústavněprávnímu přezkumu (srov. nález ze dne 12. 6. 2025 sp. zn. I. ÚS 2/25). Ačkoli i rozhodnutí o nákladech řízení může mít citelný dopad do majetkové sféry účastníků řízení, samotný spor o nákladech řízení zpravidla nedosahuje intenzity způsobilé porušit jejich základní práva a svobody (srov. např. nález ze dne 28. 8. 2024 sp. zn. I. ÚS 2216/23, bod 16). Ústavní stížnosti proti rozhodnutím o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou. O to mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, přitom musejí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici 50 000 Kč, tj. hranici bagatelnosti (srov. stanovisko pléna ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, body 11 a 34).

7. Jak plyne z napadeného usnesení, stěžovatelka brojí proti povinnosti zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení částku ve výši 7 351 Kč. Jedná se tedy o bagatelní částku. Ústavní soud v posuzované věci neshledal žádné mimořádné okolnosti. Věc ani významně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Spor o správnost postupu soudu při určení náhrady nákladů řízení sám o sobě tyto významné okolnosti či přesah vlastních zájmů představovat nemůže. Stěžovatelka sice v ústavní stížnosti uvádí negativní finanční dopad na svou osobu, nicméně jej nijak nerozvádí, nedokládá, ani neuvádí žádné mimořádné okolnosti.

8. Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích ani znaky libovůle. Podle § 243f o. s. ř. "bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno". Nejvyšší soud nevyužil výjimečných institutů pro posuzování přiznání náhrady nákladů řízení (např. podle § 150 o. s. ř.), proto nepřistoupil k odůvodnění svého postupu. Ústavní soud v postupu Nejvyššího soudu nespatřuje jakoukoli libovůli, resp. ústavněprávní deficit.

9. Nelze přisvědčit ani námitce stěžovatelky, že by usnesení bylo v části týkající se nákladů řízení nepřezkoumatelné. Napadený výrok zcela jasně uvádí, že konkrétní částku je stěžovatelka povinna uhradit "společně a nerozdílně" vedlejším účastníkům 1. až 5. "k rukám jejich právního zástupce".

10. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Jelikož Ústavní soud posoudil ústavní stížnost bezodkladně, nerozhodoval samostatně o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. srpna 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu