IV.ÚS 2108/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele D. M., zastoupeného JUDr. Janem Urbanem, advokátem, sídlem Poštovní 607/9, Čáslav, proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 18. května 2026 č. j. 0 P 208/2025-584, za účasti Okresního soudu v Pardubicích, jako účastníka řízení, a nezl. E. M., a nezl. N. M., nezl. T. M. a S. D., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel je otcem tří dětí, nyní ve věku od tří do osmi let (nezletilých vedlejších účastníků), vedlejší účastnice je jejich matkou. Otec podal k Okresnímu soudu v Pardubicích návrh na změnu péče o děti a návrh na vydání prozatímního rozhodnutí. Okresní soud rozhodl o návrhu na vydání prozatímního rozhodnutí napadeným usnesením tak, že otec je oprávněn a povinen pečovat o děti v devíti určených termínech od 19. 5. 2026 do 4. 6. 2026, a to vždy od 14:00 či 14:30 až do 17:30 či 18:00 hodin. Otec v těchto termínech vždy převezme děti ve škole či u matky a poté je opět předá matce v místě jejího bydliště. Okresní soud uvedl, že mezi rodiči panuje vleklý konflikt, jenž vyústil v to, že v otcem obývaném domě neteče pitná voda a je tedy náročné zajistit dostatečné hygienické podmínky pro děti. Je však zároveň nezbytné zajistit péči obou rodičů. Okresní soud upravil poměry do prvního jednání ve věci, kdy bude prozatímní rozhodnutí upraveno na další období dle dané situace.

2. Okresní soud usnesením ze dne 12. 6. 2026 změnil napadené usnesení tak, že (mimo jiné) je otec jak o prázdninách, tak během školního roku oprávněn pečovat o děti každé úterý a čtvrtek, dále každou sudou kalendářní sobotu a sudou kalendářní neděli (vše bez přenocování). Toto usnesení však zrušil Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, a to usnesením ze dne 16. 7. 2026 a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Otec podle krajského soudu tvrdí zcela jiný skutkový stav, než jaký zjistil okresní soud a ke zjištění, nebo alespoň osvědčení rozhodných skutečností, je nutné nařídit jednání nebo jiný soudní rok. Okresní soud měl ve věci jednat 23. 7. 2026, kdy měl poměry účastníků znovu upravit, krajský soud již vytýkané vady rozhodnutí proto není schopen kvůli efektivitě a nedostatku času napravit.

3. Otec v ústavní stížnosti tvrdí, že okresní soud porušil jeho ústavně zaručená práva. Napadené prozatímní rozhodnutí je jediné, které nebylo zrušeno. Neústavní zásah promítající se do řízení nebyl kvůli průběhu věci věcně přezkoumán. Tvrzení matky byla vyvrácena následnými rozhodnutími. Matka odpojila dům, ve kterém otec s dětmi bydlí, od energií a vody, což se nyní řeší i trestněprávně. Okresní soud se dopustil neústavních pochybení při pohovoru s nejstarší dcerou. Výslech dítěte je procesním úkonem, pohovor s dcerou měl být nahrán či zaprotokolován. Mimoprocesní výslech nelze užít, je nepřezkoumatelný a byla jím porušena kontradiktornost. U malého dítěte je přesný záznam o to důležitější, protože se významně projevuje neverbálně. Okresní soud dceru nepoučil o jejích právech a porušil její participační práva, též se nevypořádal s jejím ovlivněním a nesprávně vyhodnotil její názor. Děti nebyly účinně zastoupeny, neboť orgán sociálně-právní ochrany dětí selhal. Nebrojil proti vadám, špatně tlumočil názor dcery a nevyjádřil se k procesním návrhům. Okresní soud na tuto pasivitu nereagoval. Napadené usnesení je citelný zásah do práva otce i dětí na rodinný život a rodičovskou výchovu a péči, je i v rozporu s požadavkem na rovnocennou péčí rodičů. Okresní soud nemohl považovat bytové poměry otce za přitěžující okolnost a matka nemůže těžit ze svého protiprávního jednání. Účinky zásahu trvají nepřetržitě, otec proto eventuálně navrhuje deklaratorní výrok.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Byť se s účinností od 1. 1. 2026 na předběžnou a prozatímní úpravu poměrů dítěte procesně nepoužijí ustanovení občanského soudního řádu o předběžném opatření, lze při posuzování ústavnosti vyjít z ustálené judikatury vztahující se k předběžným opatřením. Podle ní Ústavní soud zpravidla není oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních, tj. zkoumat vlastní podmínky pro nařízení či zrušení předběžného opatření, které závisí na konkrétních okolnostech věci. To přísluší výhradně opatrovnickým soudům. Obdobné závěry platí i pro prozatímní rozhodnutí. V obou případech jde o rozhodnutí, která představují pouze přechodné řešení situace a zasahují do práv a povinností účastníků nikoli konečným způsobem.

6. Zároveň však platí, že i rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření (na vydání prozatímního rozhodnutí o úpravě poměrů) je za určitých okolností způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení a lze je podrobit ústavněprávnímu přezkumu v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti. Ústavní soud přitom zkoumá, zda takové rozhodnutí mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole, která musí být na první pohled zjevná a intenzivní. Důvodem pro rušící zásah Ústavního soudu může být též flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu (srov. nálezy ze dne 2. 7. 2026 sp. zn. I. ÚS 1382/26, body 24 až 28 a tam citovaná judikatura; či ze dne 30. 6. 2026 sp. zn. II. ÚS 1124/26, body 27 až 30 a tam citovaná judikatura).

7. Je nepochybné, že napadené usnesení mělo zákonný podklad a okresní soud byl k jeho vydání příslušný, otec v tomto směru ostatně žádné vady ani nenamítá. Co se týče svévole a flagrantního porušení zásad spravedlivého procesu, nelze v tomto ohledu přisvědčit argumentům otce, neboť napadené usnesení žádnou z těchto neústavních vad netrpí.

8. Okresní soud nepochybil v tom, že z rozhovoru s dcerou nepořídil záznam či protokol. Ustanovení § 100 odst. 4 občanského soudního řádu (dříve § 100 odst. 3 občanského soudního řádu) inkorporuje čl. 12 Úmluvy o právech dítěte a Evropskou úmluvu o výkonu práv dětí, proto je nutno zjišťování názoru dítěte chápat jako součást procesu participace, vyslyšení dítěte, nikoli jako důkaz výslechem svědka. Stejné závěry lze dovodit i systematickým výkladem. Zmíněné ustanovení je v občanském soudním řádu v části třetí, hlavě první. Důkazní prostředky (včetně výslechu účastníků či svědků) jsou upraveny v části třetí, hlavě druhé. Okresní soud tím, že ke zjišťování názoru dítěte nepřistoupil jako k výslechu, postupoval v souladu s ústavními požadavky (srov. usnesení ze dne 22. 10. 2025 sp. zn. IV. ÚS 2298/25, bod 19 či ze dne 18. 10. 2021 sp. zn. II. ÚS 1845/21, bod 6).

9. Z předložených listin též nevyplývá, že by snad okresní soud měl neústavně porušit participační procesní práva starší dcery (v té době sedmileté), neboť jí přiměřeně jejímu věku a rozumové vyspělosti umožnil se vyjádřit a informovaně participovat na řízení, přičemž okresní soud zároveň v souladu s ústavními požadavky zkoumal, zda jí vyslovený názor představuje její pravou vůli. Nelze ani tvrdit, že by snad dcera nebyla účinně zastoupena, neboť se orgán sociálně-právní ochrany dětí řízení aktivně účastnil a prezentoval názory a zájem nezletilé, byť se tedy k některým procesním podáním nevyjádřil (srov. zejména bod 3 napadeného usnesení a přiložený protokol o jiném soudním roku ze dne 12. 5. 2026).

10. Okresní soud zároveň srozumitelně vysvětlil, že v době vydání prozatímního rozhodnutí bylo osvědčeno, že mezi rodiči panoval vleklý konflikt, který vyústil v odpojení domu (ve kterém otec s dětmi žije) od pitné vody, což činí zajištění dostatečných hygienických podmínek pro děti náročným. Této nenadálé skutečnosti bylo třeba prozatímně přizpůsobit péči o děti, ale zároveň bylo nutné zajistit, aby o ně mohli pečovat oba rodiče. Toto hodnocení z ústavního hlediska obstojí, neboť cílem prozatímního rozhodnutí bylo pouze upravit poměry vzhledem k této situaci, a to dočasně, než bude další jednání. Přibližně týdenní prodleva (způsobená zrušením nového předběžně vykonatelného prozatímního rozhodnutí) mezi posledním upraveným termínem styku a dalším jednáním ve věci je sice nežádoucí, jde nicméně o nevyhnutelný důsledek procesního stavu věci, který z ústavního hlediska obstojí (srov. body 6 až 9 usnesení krajského soudu ze dne 16. 7. 2026 a výrok usnesení okresního soudu ze dne 12. 6. 2026).

11. Ústavní právo na rovnoměrnou péči rodičů neexistuje. Pojem rovnocenná péče obou rodičů má hodnotový význam, kdežto pojem rovnoměrná péče reflektuje spíš kvantitativní rovinu péče. Je mezi nimi tedy významový rozdíl. Ani z § 888 odst. 1 (ve znění od 1. 1. 2026) nelze odvodit pravidlo o rovnoměrnosti (v kvantitativním smyslu) péče obou rodičů (srov. nález ze dne 30. 3. 2026 sp. zn. I. ÚS 3718/25, bod 33).

12. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. srpna 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu