IV.ÚS 2117/24

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Renaty Figurové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2024 č. j. 28 Cdo 890/2024-524, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2022 č. j. 30 Co 407/2021-205 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. září 2021 č. j. 16 C 173/2020-196, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a Ing. Tomáše Figury, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že byla porušena její práva garantovaná Ústavou a Listinou základních práv a svobod.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

3. Návrh stěžovatelky trpí zjevnou vadou, neboť stěžovatelka není zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelka si je vědoma této vady, omlouvá se za ni a žádá o stanovení dodatečné lhůty pro její odstranění.

4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka se v minulosti několikrát obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou a na tento nedostatek byla upozorňována s poučením, že její neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 1088/18, III. ÚS 4329/18, I. ÚS 2654/19, III. ÚS 24/20, III. ÚS 3018/20). Stěžovatelka však i poté opakovaně volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti (např. v ústavních stížnostech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1109/22, IV. ÚS 365/23, II. ÚS 1765/24), ačkoli byla soudem poučena o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již od samého počátku řízení (pozn. obligatorní zastoupení fyzických a právnických osob advokátem je determinováno požadavkem kvalifikovaného uplatňování práv).

5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

6. Ústavní soud nemá pochybnosti o řádném seznámení stěžovatelky se zákonnými požadavky na řízení před Ústavním soudem, včetně povinného právního zastoupení (viz výše - bod 3.). Je nepochybné, že lhůta dvou měsíců stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné, neboť jím je navrhovatel zvýhodňován oproti ostatním stěžovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli. Ústavní soud proto neurčil stěžovatelce lhůtu k odstranění vady její ústavní stížnosti, toliko vyčkal uplynutí lhůty dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku, čímž vytvořil stěžovatelce dostatečný prostor k avizovanému doplnění ústavní stížnosti prostřednictvím právního zástupce.

7. Z výše uvedených důvodů se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. září 2024 Josef Fiala v. r. soudce zpravodaj